Test: Berle, nadváha, rotoped (LAP)

Člověk je od přírody tvor pohyblivý. Udává se, že mezi savci patří dokonce k nejpohyblivějším. Odedávna musel celé dny putovat od místa na místo, sbírat potravu a pronásledovat lovnou změř. To se ovšem zcela změnilo s příchodem civilizace, aniž by si tělo dokázalo za tak krátkou dobu opatřit vhodnou genetickou výbavu. Energetický metabolismus je od přírody připraven rychle vydávat a rychle přijímat a netvořit si nadměrné zásoby. Pokud se ale člověk málo pohybuje, biologické procesy závislé na inzulínu probíhají pomalu, jsou málo citlivé a reakce na inzulín je malá. Do těla se dostává z jídla nadbytek energie. Glukóza a tukové látky se „toulají“ krevním řečištěm, nejsou dostatečně zpracované přímo na energii potřebnou k pohybu a snaží se ukládat do přeplněných zásobišť. Tím stoupá hladina glukózy po jídle, v intervalech mezi jídly se nedostatečně „vyprázdní“ zásobárny v játrech a přeplněná játra glukózu a tukové látky nadměrně uvolňují zpět do krve i při tělesném klidu a během spánku. Buněčné procesy otupují, jsou zpomalené a nadbytek kalorií se pomalu, ale zato systematicky ukládá do zásob v podkožním a bohužel také břišním tuku. K udržení přiměřeně zdravého metabolismu je potřeba

  1. Tělo rozhýbat a udržovat metabolické pochody v aktivitě
  2. Neprohlubovat v dalším nabírání zbytečné energie a dále netloustnout

A k tomu člověku pomůže pravidelná fyzická zátěž, nejlépe každodenní. Nestačí ovšem jenom pomalé přecházení nebo provádění běžných lehčích domácích prací. Člověk je tvor od přírody šetrný, a tak se snaží všechnu práci dělat s co nejmenším vynaložením úsilí. Tedy nejlépe v sedě a s pomocí různých přístrojů a s co nejmenšími vedlejšími pochůzkami.

Klinické studie ukázaly, že ke zlepšení metabolismu dochází u pacientů s diabetem již po zařazení alespoň 30minutového cvičení 5x v týdnu. Cvičení by pochopitelně mělo odpovídat reálným možnostem každé osoby, ale přece jen by mělo vést k zadýchání, které znemožňuje přitom konverzovat. Mělo by také zahrnovat snahu co nejvíce se pohybovat a úmyslně protahovat celé tělo, a ne jenom co „nejšetrněji“ šlapat na rotopedu při nejmenší zátěži.  To je ovšem nutné považovat za minimum. Mnohem lepší by bylo cvičit každý den a pokud možno i déle. 

Celý článek naleznete ZDE.
Odkaz na rubriku POHYB.


Měla by za těchto okolností cvičit?

Růžena má diabetes 2. typu. Ke snížení glykémie užívá 3 druhy tablet, ale její glykovaný hemoglobin je navzdory tomu 70 mmol/mol. Měří asi 165 cm a má bezmála 100 kg. Většinu času tráví doma u televize a pokud nemusí, nechodí ven. Při chůzi ji bolí kolena a kyčle a když jde třeba nakoupit, bere si berle. 
Seznam literatury:
cukrovka.cz - k pohybu obecně

Kterou možností považujete pro Josefa za nejvhodnější?

Josefovi je 55 let. V poslední době přibral na váze a lékař u něho zjistil poruchu glukózové tolerance. Josef je velmi zaměstnaný. Ráno spěchá do práce, kam jezdí autem, a potom tráví dlouhé hodiny u počítače. Když se dostane domů, bývá velmi unavený. Navečeří se a potom odpočívá u televize a někdy musí ještě zase u počítače něco dokončovat do práce. Lékař mu vysvětlil, že takto bude postupně jenom tloustnout a jeho fyzická kondice se bude zhoršovat. Doporučil mu, aby se věnoval také nějakému sportu. 
Seznam literatury:
cukrovka.cz - k pohybu obecně

Nyní má pochybnosti, zda v tom má pokračovat.

Jiřina má diabetes 2. typu. Lékařka jí doporučila pravidelné cvičení. Ona si tedy pořídila rotoped, ale moc ji tato pokojová cyklistika nebaví. Přesto se většinou odhodlá a 10 minut intenzivně šlape, až se celá zapotí. Vypozorovala ale, že jí přes všechnu tuto snahu glykémie po 10 minutách spíše stoupne, většinou tak ze 7 na 9 mmol/l.
Seznam literatury:
cukrovka.cz - k pohybu obecně