Cukrovka 1. typu

Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění, u něhož se uplatňují faktory genetické i faktory vnějšího prostředí. Znamená to, že vlastní imunitní systém omylem zničí beta-buňky slinivky břišní, které produkují inzulin.
Zdravá slinivka má kolem 1 000 000 Lanagerhansových ostrůvků, i když tento počet je již od narození značně variabilní. Ostrůvky jsou velké asi 50–400 µm a obsahují kolem 2000 až 3000 buněk. Asi 2/3 z nich představují beta-buňky.
Při zničení 75-85 % beta-buněk se objevují zvýšené hodnoty glykémií z nedostatku tělu vlastního inzulinu.
Genetická predispozice sama o sobě diabetes nevyvolá. K tomu dojde až po setkání s faktorem (např. virové onemocnění), který spustí autoimunitní proces vedoucí ke zničení beta-buňek. Přítomnost autoimunitního procesu lze prokázat stanovením některých autoprotilátek. 

Diabetes mellitus 1. typu je také někdy označován jako diabetes mladistvých, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé. Diabetes mellitus 1. typu se může manifestovat tedy v jakémkoli věku. Vždy vyžaduje léčbu inzulinem. Může se poprvé manifestovat vznikem závažného stavu - diabetického ketoacidotického komatu. Diabetici 1. typu tvoří 7 % z celkového počtu diabetiků v ČR. Diabetes mellitus 1. typu, pokud není dlouhodobě dobře kompenzován, vede k rozvoji závažných pozdních komplikací, které jsou podobné komplikacím při diabetu 2. typu. I pacient s diabetem 1. typu může mít komplikace v oblasti cév včetně cév srdce a může se dočkat amputace dolní končetiny. Znát své cílové hodnoty kompenzace a maximálně se snažit o jejich dosažení je nejlepší prevencí pozdních komplikací.  Mezi nejmodernější způsoby terapie patří aplikace inzulinu inzulinovou pumpou ve spojení s kontinuálním monitorováním cukru v krvi pomocí senzorů.