Léčba hemodialýzou a peritoneální dialýzou

I přes všechna léčebná opatření může diabetická nefropatie vyústit až v úplné selhání ledvin. Klesne-li funkční schopnost ledvin zhruba pod 15 % normy, hrozí rozvoj tzv. uremického syndromu. Látky, které nejsou vylučovány z těla v dostatečné míře, dosahují v organismu toxických koncentrací. Sérová koncentrace kreatininu přesahuje obvykle 600 μmol/l a koncentrace močoviny 30 mmol/l. Objeví se celková slabost, nevolnost, nechutenství, průjmy, chudokrevnost, větší otoky. Pacient je dušný a hrozí mu porucha srdeční činnosti.

Při selhávající funkci ledvin může být koncentrace draslíku (kalia) v krvi snížená (v počátečním období), později zvýšená. Především vysoká koncentrace draslíku může bezprostředně vyvolat poruchu srdeční činnosti. V této době nemohou již léky ani dieta výrazněji pomoci a dlouhodobé zlepšení přináší pouze náhrada funkce ledvin.
Vysoká koncentrace draslíku musí být léčena okamžitě.

Nahradit funkci ledvin lze hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo transplantací ledviny. Každá metoda má své výhody i nevýhody a je úkolem lékaře – nejčastěji nefrologa, aby zvolil tu nejvhodnější. Úspěšná léčba dialýzou či transplantací ledviny klade značné nároky jak na pacienta, tak na zdravotnický personál. Je proto nezbytná dobrá spolupráce pacienta s lékařem. Pacient by měl být o snižující se funkci ledvin průběžně informován. Výsledky všech metod nahrazujících funkci ledvin jsou totiž nejen úspěšnější, ale jejich průběh je pro pacienta příjemnější, jestliže správnou léčbu předchází včasná zdravotní i organizační příprava.

Při hemodialýze

se odvádí část krve pumpou z těla do zvláštního zařízení – dialyzátoru, kde se krev postupně očišťuje od toxických a nadbytečných látek a vrací se zpět do těla. Pro napojení pacienta na dialyzační přístroj je třeba nejprve chirurgicky vytvořit zkrat mezi žílou a tepnou (tzv. shunt, čti „šant“.). Tento zkrat je vhodné připravit alespoň dva měsíce před plánovaným začátkem hemodialyzačního léčení. Samotná operace je pro pacienta jednoduchá a provádí se jen v místním znecitlivění. Hemodialýza se provádí zpravidla třikrát týdně a trvá 4–5 hodin.

Při peritoneální dialýze

se zavedenou hadičkou několikrát denně napouští do dutiny břišní speciální roztok a po několika hodinách se opět vypouští. Do tohoto roztoku přechází část látek nahromaděných v těle a roztokem se odstraňuje. Peritoneální dialýza je o něco méně účinná než hemodialýza. Probíhá však většinou nepřetržitě, takže konečný výsledek je obdobný. Výhodou je, že po zacvičení si ji mohou pacienti provádět sami doma, a zvláště starší pacienti ji často snášejí lépe než hemodialýzu.