Hlavní projevy a průběh

V počátečních stadiích nemá diabetická nefropatie žádné typické příznaky a prvními laboratorními projevy bývá nález malého množství bílkoviny (albuminu) v moči. Toto malé množství se označuje jako tzv. mikroalbuminurie a je prokazatelné jen specializovanými metodami. Patologická mikroalbuminurie představuje ztrátu albuminu močí v rozsahu asi 30 – 300 mg denně.
Je-li ztráta bílkoviny močí větší, mluvíme o tzv. proteinurii a albumin již nemusí být jedinou bílkovinou, která se do moči dostává. Proteinurie vyšší než 300 mg denně  (až do hodnoty kolem 1000 mg denně) se rovněž nemusí nijak projevovat, i když se často přidružuje zvýšený krevní tlak. V období, kdy prokazujeme proteinurii, začíná rovněž postupně klesat filtrační schopnost ledvin, ale ani toho si pacient nemusí být nijak vědom.

V pozdějším stadiu může být proteinurie vysoká a přesahovat 3 g (někdy ale i 20 g) denně. V důsledku ztráty krevních bílkovin dochází k otokům dolních končetin, v krvi je nízká hladina albuminu (pod 35, ale někdy i pod 20 g/l) a hromadí se krevní lipidy (LDL cholesterol a triacylglyceroly), které mohou dosahovat velmi vysokých hodnot. 

Soubor příznaků vysoké proteinurie (ztráty bílkoviny močí vyšší než 3 g denně), hypoalbuminemie (nízká hladina albuminu v krvi), otoků a hyperlipidemie (vysoká hladina cholesterolu a triacylglycerolů v krvi), se označuje jako NEFROTICKÝ SYNDROM.

V tomto stadiu již bývá rovněž výrazně snížená filtrační schopnost ledvin, v krvi se hromadí látky, které by měly ledviny vylučovat, a rozvíjí se tzv. chronická renální insuficience (nedostatečnost ledvin), která může vyústit v konečné selhání ledvin. Pacient může dále přežít, jen pokud je zahájena některá s náhradních eliminačních metod (hemodialýza či peritoneální dialýza). V úvahu také připadá transplantace ledviny.

Některé formy diabetického onemocnění ledvin nemusejí být provázeny proteinurií, ale vyznačují se zejména sníženou hodnotou glomerulární filtrace.

Pokud chronické onemocnění ledvin dosahuje stadia G3b nebo vyššího, dochází již v organismu k hromadění odpadních látek, což se může projevovat nevolností, nechutenstvím, zvracením či průjmy.
Hromadění tekutin v těle může vyvolat dušnost a kašel (zejména vleže).

Ve stadiu selhání ledvin bez náležité léčby dialýzou dochází k celkovému rozvratu metabolismu, zánětu pohrudnice či osrdečníku a k orgánovému selhání. Tomuto stadiu je nutné předejít.