6.1.3 Terapie diabetické ketoacidózy a hyperosmolárního kómatu

Diabetická ketoacidóza a hyperosmolární kóma jsou akutní metabolické komplikace diabetu provázené hyperglykémií, deficitem vody a minerálů a poruchami vědomí. Jsou vyvolány vystupňovaným nedostatkem inzulinu a zvýšenou produkcí kontraregulačních hormonů. Hyperosmolární kóma je typickou komplikací diabetu 2. typu, zatímco diabetická ketoacidóza komplikuje průběh diabetu 1. typu a je navíc provázena metabolickou acidózou při vzestupu hladiny ketolátek v krvi.

Zásady terapie jsou pro oba stavy společné. Aplikuje se rychle působící (rozpustný) inzulin, nejlépe nitrožilní infuzí. Úvodní dávka je obvykle 6-8 IU inzulinu, dále se pokračuje kontinuální infuzí o rychlosti 4-6 IU/h. U některých nemocných je třeba podávat vyšší dávky inzulinu vzhledem k vystupňované inzulinové rezistenci. Pro případ dočasně nezajištěného žilního přístupu lze podávat stejné dávky rychle působícího inzulinu nitrosvalově v hodinových intervalech. Rychlost poklesu glykémie by neměla přesáhnout 7 mmol/h.

Součástí terapie je úhrada deficitu tekutin a minerálů. Aplikuje se fyziologický roztok (0,9% natrii chloridum) za bedlivé kontroly stavu hydratace. Po poklesu glykémie na asi 15 mmol/l je vhodné přejít na aplikaci 5% roztoku glukózy. Draslík se přidává do infuzních roztoků ve formě 7,45% roztoku chloridu draselného (kalii chloridum) za monitorování plazmatické hladiny draslíku. V 1 ml roztoku je obsažen 1 mmol draslíku.

Rutinní alkalizace infuzní aplikací roztoku hydrogenuhličitanu sodného (natrii hydrogenocarbonas) je dnes odmítána a není u většiny případů nutná. Vodítkem pro alkalizační terapii by měly být kromě nálezu extrémní acidózy (pH < 7,0) především projevy oběhové nestability.

Zdroj:
Kolektiv autorů. Compendium - Léčiva používaná v podmínkách ČR. 5. vydání (první čtyři vydání vyšla pod názvem Remedia Compendium). Praha: Panax, 2018.
Aktualizace k 1.6.2022.