6.1.5.1 Diabetické onemocnění ledvin

Diabetické onemocnění ledvin je klinický syndrom, který se rozvíjí na podkladě specifických morfologických a funkčních změn ledvin u nemocných s diabetem.

V běžné klinické praxi se obvykle neprovádí bioptické ověření diagnózy, a proto je označení diabetické onemocnění ledvin považováno za vhodnější než dosud obvyklé označení diabetická nefropatie.

Diabetické onemocnění ledvin postihuje asi 20-30 % diabetiků 1. typu nejčastěji po 10-15 letech trvání nemoci. Klinicky se projevuje prohlubující se albuminurií až proteinurií, hypertenzí a postupným poklesem funkce ledvin. Přítomnost albuminurie/pokles CL_cr významně zvyšuje riziko kardiovaskulárních komplikací a mortality.

V prevenci a léčbě v celém průběhu onemocnění diabetem se uplatňuje důsledná léčba hypertenze, hyperglykémie, dyslipidémie a režimová opatření zahrnující zákaz kouření a přiměřený obsah bílkovin ve stravě (1 g proteinů/kg/den), který pro většinu nemocných znamená omezení. V léčbě hypertenze jsou lékem volby inhibitory ACE (ramipril či lisinopril, viz kapitolu 2.2.1.1) nebo antagonisté angiotenzinu II (losartan či irbesartan, viz kapitolu 2.2.1.2), které se podávají i u nemocných s albuminurií bez hypertenze. V léčbě hyperglykémie by součástí kombinace antidiabetik měly být bez ohledu na hodnotu glykovaného hemoglobinu glifloziny (viz kapitolu 6.1.2.5). Hypolipidemika se podávají z důvodu snížení kardiovaskulárního rizika. Léky volby jsou statiny (viz kapitolu 2.13.1), případně v kombinaci s ezetimibem (viz kapitolu 2.13.3). Součástí opatření je léčba případných infekcí močových cest (viz kapitolu 5.1).

Ve stadiu chronické nedostatečnosti ledvin je nutno dodržovat výše uvedené zásady a přistoupit k dalším opatřením, vedoucím k úpravě metabolických odchylek, které jsou dané úrovní reziduální funkce ledvin. Nadále je třeba snižovat příjem bílkovin ve stravě, podle potřeby upravovat příjem sodíku, draslíku a tekutin. Maximální omezení bílkovin ve stravě, k němuž se u diabetiků přistupuje, je 40 g denně, zároveň je vhodné podávat ketoanaloga aminokyselin (např. Ketosteril). Podle potřeby se aplikují diuretika (viz kapitolu 2.6). Koriguje se případná porucha ve fosfokalciovém metabolismu s hypokalcémií, hyperfosfatémií a nízkou tvorbou kalcitriolu, která spolu s metabolickou acidózou přispívá k renální osteodystrofii. Podávat je třeba soli vápníku (viz kapitolu 9.3.2.1), vitamin D či jeho analoga (viz kapitolu 6.7.2). V případě potřeby je nutno korigovat poruchy krvetvorby (viz kapitolu 9.1.1.5) a metabolickou acidózu (viz kapitolu 9.2.3.1). Při vysokých hladinách kyseliny močové je vhodné podávat allopurinol (viz kapitolu 10.5.2). Nemocní v terminálních stadiích nedostatečnosti ledvin jsou zařazováni do hemodialyzačně transplantačního programu.

Zdroj:
Kolektiv autorů. Compendium - Léčiva používaná v podmínkách ČR. 5. vydání (první čtyři vydání vyšla pod názvem Remedia Compendium). Praha: Panax, 2018.
Aktualizace k 1.6.2022.