Co je lepší pro naše děti? O metabolickém syndromu.

Jenomže uvažujeme tak v době, která není z hlediska dostupnosti potravin obvyklou. Po většinu dějin lidstva bylo spíše potravin méně než více. Proto je naše tělo tak nastaveno, aby s přijatými živinami hospodařilo co nejúsporněji, proto máme v sobě zabudovány takové reakce, které umožňují přežít i krátkodobá období hladu. Proto je také normální člověk nastaven spíše na to, že má chuť k jídlu než na nechutenství. Proto nám také hrozí nyní, kdy je jídlo lehce k pořízením, spíše obezita než podvýživa. Proto jsou problémem zdravotnictví spíše choroby způsobené nadváhou, než ty, které jsou důsledkem nedostatečné výživy. A jedním z důsledků nadváhy, nedostatku pohybu a přejídání je tzv. metabolický syndrom.

Nemoci mívají příznaky. Tyto příznaky můžeme cítit, lékař je může změřit, zjistit vyšetřením. Tak například základním a typickým příznakem chřipky je horečka. Latinsky se příznak nazývá symptom. Symptomy mohou být nespecifické (projeví se při různých nemocech, horečka může být příznakem chřipky, celé řady jiných infekcí, ale také příznakem přehřátí organizmu) a specifické, které se projeví právě při jedné chorobě, (typický charakter bolesti při infarktu myokardu). Nemoci ale mívají více příznaků, které se spojují do jakéhosi komplexního obrazu, kterému říkáme syndrom.

Lékaři dlouhou dobu rozpoznávali a přesně definovali několik nemocí, které byly a stále jsou velmi rozšířeny v populaci. Patří mezi ně diabetes 2. typu, hypertenze esenciální (nenormální zvýšení krevního tlaku), dyslipidémie (specifická změna hladin tuků v krvi) a další. Dlouhou dobu se nevědělo, že tyto nemoci mají společnou příčinu vzniku. Jsou totiž důsledkem tzv. inzulínové rezistence, tedy stavu, kdy jsou tkáně člověka málo citlivé k inzulínu, životně důležitému hormonu, který je produkován ve slinivce břišní, a který má klíčovou roli v látkové řízení látkové výměny. Koncem 80. let byly prokázány přesvědčivé souvislosti právě mezi inzulínovou rezistencí a výše uvedenými chorobami, které byly zkoumány z mnoha stran. Postupně tak vykrystalizoval názor, že důsledkem inzulínové rezistence může být řada různých chorobných stavů pro které byl zaveden souhrnný název – metabolický syndrom. Je to tedy soubor příznaků se společnou příčinou a jak je jednoznačně prokázáno, se společným výsledkem – zkrácením života v důsledku onemocnění srdečněcévního aparátu (jeho nositelé jsou zabíjeni infarkty srdečními, mozkovými mrtvicemi, sredečním selháváním). A jak souvisí metabolický syndrom s přebytkem jídla a nedostatkem pohybu?

K rozvoji inzulínové rezistence zdědíme předpoklady. Tyto předpoklady má asi třetina naší populace. Nicméně, tak jako celý náš osud není nezměnitelně zapsán v nějaké knize, i v případě metabolického syndromu, popřípadě inzulínové rezistence, to, že máme v našich genech zapsán předpoklad vzniku neznamená, že se jistě metabolický syndrom vyvine, že dostaneme hypertenzi a cukrovku. Medicína nejen popsala tyto nemoci, ale také již zjistila, jak se jim můžeme bránit. A co je nejdůležitější, badatelé zjistili, že s prevencí těchto nemocí je třeba začít co nejdříve, tedy přímo u dětí. Přitom je prevence velmi banální – dostatek pohybu a přiměřená strava, což by mělo zabránit vzniku nadváhy a obezity.

Ještě nedávno měli rodiče i všichni příbuzní radost z toho, že jejich potomek dobře vypadá (tedy, že to není vyžle hubené, a že je pěkně oplácaný). To byla ale doba, kdy byli nejen děti ale celá populace ohrožena důsledky podvýživy. Zátěžím běžného života odolával lépe jedinec spíše „převyživený“. Protože se dospělí lidé dožívali průměrně 30 – 50 let (Vrchlického prý při oslavě jeho padesátin oslovili „velebný kmete“), tak je netrápilo, na co umírají obézní šedesátníci. V současnosti máme mnohem méně pohybu, mnohem více z nás má skutečnou obezitu. A protože první změny začínají již v obézním dětství, plně se komplikace a projevy metabolického syndromu rozvinou již po 40. roku života.

Co je tedy lepší pro naše děti – život v nadbytku a hojnosti, s minimem pohybu, který u nich nastaví pochody organizmu tak, že jsa obézními budou mít vážné zdravotní problémy již v relativně časné dospělosti, a jistě neprožijí v plném zdraví významnou část života, navíc ještě zkráceného. A nebo důsledná prevence obezity, hojnost zdravého pohybu a tedy zdravý celý, a v tomto století již velmi dlouhý život?

Říkáme si rozumné bytosti. Jedním ze základních rysů inteligence je schopnost předvídat a podle předvídaného se také chovat. Nevíme sice, jak bude náš svět vypadat za pár desetiletí. Ale víme zcela jistě, že zdravotní stav našich dětí v jejich dospělosti můžeme ovlivnit nyní.