Další pokrok ve výzkumu léčby diabetu 1. typu transplantací buněk Langerhansových ostrůvků odvozených z kmenových buněk

Jako člověka, který se celý život zabývá možnostmi transplantační léčby diabetu mě velmi zaujala zpráva o průběhu klinické studie FORWARD, kterou přednesl Piotr Witkowski z Chicagské university na kongresu Americké diabetologické asociace (ADA) letos v Orlandu na Floridě v červnu 2024. S profesorem Witkowskim se osobně znám. Pracuje nyní v Chicagu, je odborníkem na transplantace Langerhansových ostrůvků a nyní hlavním klinickým výzkumníkem této studie, při které jsou podáván produkt označovaný jako VX-880. Sám jsem se ovšem kongresu ADA neúčastnil. V minulosti jsem s ním spolupracoval na několika projektech a jeho informace považuji za plně věrohodné.

VX 880 byl připraven na základě dlouhodobého výzkumu a spolupráce několika vědeckých laboratoří v USA. Mezi nimi se jako jedné z prvních v laboratořích firmy ViaCyte podařilo vyvinout protokol pro diferenciaci lidských embryonálních kmenových buněk na buňky lidského endodermu (zárodečná vrstva buněk, ze které se mimo jiné vyvíjejí endokrinní buňky pankreatu), které se mohou po transplantaci experimentálním zvířatům i lidem dále vyvinout na buňky produkující inzulín a glukagon. Podobný, i když trochu odlišný postup vznikl na univerzitě v americké Cambridge pod vedením profesora Douglase Meltona.

Protože se jedná o postupy vyžadující mnohostrannou vědeckou spolupráci a složité a finančně extrémně náročné testování, ujala se dalšího vývoje zavedená biotechnologická společnost Vertex, produkující např. úspěšné látky pro léčbu cystické fibrózy pankreatu nebo krevního onemocnění thalasemie a vyvíjející prostředky pro léčbu např. polycystického onemocnění ledvin, IgA nefropatie, různých forem svalové dystrofie a nádorových onemocnění. Většina principů je založena buď na tzv. genové terapii nebo na produkci náhradních buněčných linií.

Na základě spolupráce jak s bývalou firmou ViaCyte tak s universitou Cambridge vyvinul Vertex (s hlavním sídlem v blízkém Bostonu) produkt VX 880, který představuje v laboratoři vyvinutou allogenní tkáň odvozenou z lidských kmenových buněk. Embryonální kmenové buňky pocházejí z 4 až 7 dní starých lidských blastocyst. Blastocysty s obecně připravují pro umělé oplodnění neplodných párů, přičemž jenom několik jich může být použito a ostatní jsou jinak určeny k zániku. Blastocysta obsahuje zhruba 150 buněk, mezi nimiž jsou tzv. pluripotentní buňky, ze kterých se potenciálně může vyvinou téměř jakákoliv lidská tkáň. V laboratoři je pak možné uměle řídit vývoj těchto buněk tak, aby se přeměnily na tzv. beta-buňky pankreatu, které jsou schopné produkovat inzulín.

Protože jsou tyto buňky připraveny z blastocyst anonymních dárců, nejsou všechny jejich antigenní znaky stejné jako v tkáních příjemce. Jedná se o tzv. tkáň allogenní – tedy imunologicky částečně odlišnou, podobně jak tomu bývá v transplantační medicíně, kdy pacienti dostávají orgány od zemřelých dárců. Z tohoto důvodu je také zatím po implantaci produktu VX 880 nutná trvalá imunosupresivní léčba, která brání jeho odhojení. VX 880 se podává podobně jak je tomu v současné době při transplantaci izolovaných Langerhansových ostrůvků cestou krátké infúze přímou punkcí do vrátnicové (portální) žíly do jater.

Výhodou produktu je možnost připravit jej v dostatečném množství, testovat v laboratoři jeho bezpečnostní vlastnosti a skladovat jej ve zmrazeném stavu pro okamžik vhodného použití.

Na kongresu ADA referoval prof. Witkowski zatím o 12 pacientech, z nichž 10 dokončilo sledování po 180 dnech. Podmínkami pro zařazení do studie byl diabetes 1. typu s tzv. syndromem porušeného vnímání hypoglykémie při inzulínové léčbě (viz odkaz na našich stránkách zde: https://www.cukrovka.cz/hypoglykemie-5 ), dále nedostatečně léčený diabetes (glykovaný hemoglobin nad 53 mmol/mol). Průměrný věk pacientů byl 44 let a jejich průměrná denní potřeba inzulínu byla 40 j. Po 180 dnech 7 osob z 10 od podání VX 880 nepotřebovalo žádný exogenní inzulín a další 2 měly jeho potřebu redukovanou o 70 %.

Studie nyní dále pokračuje a zařazeno bylo dosud 37 osob. Dosavadní zatím stále velmi krátkodobé výsledky ukazují, že VX 880 má reálnou naději pro uplatnění v léčbě diabetu 1. typu a může přinést významný prospěch pacientům. Je to zatím nejnadějnější zpráva o použití v laboratoři připravené náhradní inzulín produkující tkáně. Pacienti sice nadále musejí užívat imunosupresivní léčbu, ale Vertex nyní vyvíjí další postupy, jak tuto nutnost eliminovat, např. nalezením vhodného způsobu ochrany ostrůvků před imunitním systémem (spolupráce s firmou Lonza) nebo genetickou modifikací imunitních znaků transplantované tkáně (spolupráce s firmou CRISPR).

Pro naše čtenáře zdůrazňuji, že se zatím opravdu jedná o sledování krátkodobé v rámci 1. až 2. fáze klinického hodnocení. Jedná se ovšem o skutečně průlomovou studii, která ukazuje potenciální schůdnost vize, že v dohledné době bude možné připravit dostatek inzulín produkující tkáně pro mnohem více vhodných příjemců a že bezpečnost takové léčby bude přijatelná.