Diabetik na cestách
Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha
Vloženo: 22. 6. 2023
Jako příslušník spíše starší generace jsem byl odkázán ve výuce angličtiny především sám na sebe. Dostala se mi do ruky tehdy docela vzácná příručka česko-anglické konverzace. Taková malá modrá knížka, určená pro cestovatele – pesimisty, řekl bych. Do teď mi utkvěly některé formulace, které se mi nyní možná budou hodit pro inspiraci.
Ve zmiňované učebnici konverzace byly postupně vyjmenovány a do angličtiny přeloženy nejrůznější trable, které mohou potkat cestovatele. V paměti mi utkvěly věty jako: „Na letišti se mi ztratily oba kufry. Nevíte prosím, kde bych si mohl koupit náhradní ponožky? Tyhle mám už třetí den.“, nebo: „Nemohu najít výjezdní doložku. Poradil byste mi, jak se mohu spojit s československým velvyslanectvím?“, či: „Ujel mi vlak se všemi penězi. Nepůjčil byste mi prosím na telefon manželce?“. A ještě: „Dala jsem si sraz s manželem tady u tohoto kina. Třeba to spletl. Nevíte, kde tu je nejbližší další biograf? Je takový velký tlustý.“ A ještě si pamatuji, že většina úspěšně vyřešených problémů končila v nejrůznějších obměnách nějak takhle: „To jste mi ale udělal radost. Neměl byste ještě cigaretu?“ Nebo: „To jsem si oddychl. Kde si tady můžu zakouřit?“
Pan redaktor mě požádal, abych připravil poučný příspěvek o tom, jak by se měl vzorný diabetik připravit na dovolenou. V dnešní době sice dokáže většinu potíží vyřešit pořádně nabitá kreditní karta, ale i ta se může ztratit, jak si pamatuju nejen z té anglické konverzace (tehdy jsme je ještě neznali), ale také z osobních zkušeností. Měl bych tedy udělat takový seznam (anglicky „check-list“), který byste si mohli před odjezdem odškrtat, a ujistit se tak, že jste nic nenechali náhodě. To mě ale jako lékaře moc nebaví, nebo chcete-li, přímo mě to dráždí. Oni si to pak lidé ráno před odjezdem čtou a zjišťují, že si zapomněli při poslední návštěvě říci o recept na inzulin, a na poslední chvíli po mě chtějí, abych jim z nemocnice zajistil kurýrem pár ampulek, anebo v půl jedenácté večer zajistil pronto přeposlání potvrzení o všech lécích a pomůckách, které používají, a to nejméně ve 3 jazycích, div ne také v čínštině.
A tak vám raději popíšu několik modelových situací, které se opravdu stávají. Lidé pak volají, co si mají počít. Stávat by se neměly, ale opak je pravdou…
Snad nejhorší ze všeho je hypoglykémie. Ta se pochopitelně nejvíce týká lidí léčených inzulinem. Opatřit si rychle něco k jídlu může být v cizím prostředí obtížné. Pravidlo proto zní: „Noste s sebou za všech okolností něco sladkého a noste toho dost. Nespoléhejte na nikoho jiného, jen sám na sebe.“ Osobně doporučuji odhadnout, kolik jídla můžete maximálně potřebovat do příští spolehlivé možnosti doplnit si zásoby, a potom si vzít alespoň dvojnásobek odhadnutého množství. Něco ve formě cukru a něco v podobě svačiny. Nevýhoda? Ano, ostatní vám to chtějí sníst a závidí vám. Nesmíte jim to dát! Další dobrou věcí je mít mezi osobními dokumenty čitelnou ceduli: „Diabetik léčený inzulinem. Při hypoglykémii podat cukr.“ Třeba i čínsky, pokud jedete do Číny.
O inzulinu jsem tady už mluvil. Také ten bych nesvěřoval nikomu jinému než sobě samotnému. Inzulin je nutné chránit jako kus těla. Nesmí se přehřát ani zmrznout a musím si být jist, že se to nemohlo stát, ani když jsem se nedíval. Pokud zásobní inzulin nemůže odpočívat v bezpečí ledničky či zaručeně nepřehřátého pokoje, je potřeba ho nosit při sobě, abych ho uchránil před extrémní teplotou. Pokud není na přímém slunci, vydrží dobře zabalený inzulin 1–2 týdny teplého počasí, ale teplota nad 30 °C je už pro něj nebezpečná. A inzulin, stejně jako všechno ostatní vybavení pro léčbu diabetu, se dá ukrást. Jste-li na delším výletě, prostě nemůžete svoji tašku s inzulinovými pery, glukometrem či pumpou nestřežené opustit. Můžete tím zkazit výlet nejen sobě, ale i všem ostatním.
Při delších cestách po Čechách a rozhodně při cestě do zahraničí musíte mít s sebou rezervní prostředky pro podávání inzulinu. Inzulinová pumpa je sice přístroj spolehlivý, ale rozbít se může. Vždy je dobré nosit na výlety pro jistotu také inzulinové pero a při delším pobytu ve vzdálené cizině uvažovat o náhradní pumpě. I na kratší výlety se vyplatí nosit k pumpě zásobní kanylu, která může při sportu vypadnout nebo se prostě ucpat. Náhradní kanyla nebo inzulinové pero se vyplatí i při kratších výletech. Při poruše vám totiž jinak nezbývá než všeho nechat a mazat domů. I dobře zavedený senzor glykémií se může porouchat nebo vypadnout. Proto i na kratší výlety je dobré se jistit glukometrem a případně také zásobním senzorem. Ó ano, stává se to a bývá to otrava. I pro ostatní s vámi.
A protože mám stále na paměti tu pesimistickou anglickou konverzaci, musím ještě něco dodat o diabetické noze. Nohy si diabetik zpravidla bere na cesty s sebou, a tak by o ně měl pečovat přinejmenším stejně dobře jako o svůj žaludek. Nejsou to jenom neobvyklé výlety v nových botách, které navzdory svojí kvalitě dovedou udělat pěkné boláky. Větší nebezpečí představují krásné písčité pláže s ukrytými kameny, plážový nohejbal na boso a mořští ježci. Dva krásné týdny a půl roku hojení. Nezapomeňte tedy, prosím, přibalit ověřené pohodlné boty a nechoďte do vody na boso.
Na rekreaci do odlehlejších zemí mohou dnes cestovat i osoby, které mají kromě diabetu ještě jiné závažnější onemocnění, např. srdce či ledvin. V takovém případě opravdu stojí za to poradit se nejprve se svým lékařem a získat od něho nejspíše v angličtině napsanou lékařskou zprávu. Pro případ nečekaného zhoršení vašich onemocnění je také nutné se ujistit, že vaše zdravotní pojištění v cizině zahrnuje i léčbu těchto stavů.
Abych sobě a svým kolegům ušetřil pozdní telefonáty často z ciziny, přece jen těm pečlivějším z vás doporučuji vytvořit si výše zmíněný seznam neboli „check-list“ věcí, které byste si před cestou měli připravit. Líbí se mi např. ten, který připravila firma Ypsomed a který je volně dostupný na internetu: