Transplantace Langerhansových ostrůvků

Jeden z experimentálních (zatím) způsobů léčby diabetu 1. typu prováděný odběrem pankreatu od zemřelého dárce a následnou izolací Langerhansových ostrůvků a jejich podáním pomocí infuze do těla příjemce, kde se uchytí v játrech a mohou po určitou dobu produkovat inzulin. Izolovat ostrůvky je dnes sice již možné, ale velmi obtížné. Postupuje se tak, že po odběru pankreatu z těla zemřelého dárce se do pankreatického vývodu vstříkne látka (enzym kolagenáza), která naruší vazivové součásti orgánu a vede k jeho rozvolnění. Rozvolněná tkáň pankreatu obsahuje tedy rozpadlou „trávicí“ část pankreatu a v ní se nacházejí volně ostrůvky. Ty je třeba v dalším procesu čištění oddělit tak, aby obsahovaly co nejméně příměsí. Používá se k tomu tzv. buněčný separátor, jehož funkce je založena na skutečnosti, že ostrůvková tkáň je lehčí než zbývající části rozvolněného pankreatu. Ostrůvky jsou potom opakovaně promývány a nakonec se uloží ve speciálních baňkách do tkáňové kultury. Samotná transplantace ostrůvků se odehrává vpichem jehly do hlavní žíly (portální), vedoucí do jater, vpich je veden přes břišní stěnu a není tedy potřeba chirurgické operace. Vzhledem k tomu, že jsou ostrůvky pro tělo cizorodou tkání je po transplantaci potřeba užívat imunosupresiva k potlačení imunitní reakce organizmu
a zabránění > rejekce.