To takhle přijde ke mně do ordinace pacient a nemá dobrý cukr. Tak se ptám: „Chcete inhibitor dipeptidyl-peptidázy 4, agonistu receptoru pro glucagon-like peptid 1 nebo inhibitor SGLT₂ receptorů?“

Pacient na mě chvíli hledí a není si obvykle zcela jist mým duševním zdravím. I proto se pokusím jazykem srozumitelným obeznámit vás, milí čtenáři, s jednou z těchto moderních lékových skupin, která se používá v léčbě diabetu 2. typu. Touto skupinou jsou agonisté GLP-1, pro které se též užívá název analoga GLP-1.

Inkretinová léčba

Jako inkretiny se označují hormony vytvářené ve stěně trávicího ústrojí, které zesilují odpověď slinivky břišní (pankreatu) na přítomnost potravy v žaludku a následný vzestup krevního cukru (glykémie). Patří mezi ně glucagon-like peptid 1 (peptid podobný glukagonu, GLP-1) a glucose-dependent insulinotropic polypeptid (GIP).  Již dlouhá léta je známo, že podání určitého množství glukózy ústy má ve srovnání se stejným množstvím glukózy podaným nitrožilně za následek mnohem silnější vylučování inzulinu. Toto zjištění vedlo k objevení obou výše zmíněných střevních hormonů, které jsou zodpovědné za většinu tzv. „inkretinového efektu“. Ve srovnání se zdravou populací je tvorba těchto hormonů u diabetiků významně snížená, a tak se v posledních letech vynaložilo značné úsilí, aby se inkretiny mohla cukrovka léčit.

Inkretiny snižují hladinu krevního cukru (glykémii) tím, že zvyšují citlivost beta-buněk slinivky břišní, které „vyrábějí inzulin“. Svým komplexním účinkem ovlivňují glykémii nalačno i po jídle. Jejich velkou výhodou je i to, že se účinky GLP-1 neprojevují při normálních nebo snížených hladinách krevního cukru, a tak při jejich užívání nehrozí vznik obávané „hypoglykémie“.

Kromě toho mají celou řadu dalších prokázaných příznivých účinků. Zpomalují vyprazdňování žaludku, snižují tvorbu hormonu glukagonu, a tím i nadměrný výdej glukózy z jater, potlačují chuť k jídlu a vedou k redukci tělesné hmotnosti. V posledních letech se díky podrobnému zkoumání GLP-1 k těmto účinkům přidaly i další, a to zejména ochrana srdce, cév a ledvin, snížení ukládání tuku, zlepšení metabolismu kostí a ochrana před neurodegenerativními nemocemi mozku (demence, Alzheimerova nemoc apod.).

PŘÍZNIVÉ ÚČINKY GLP-1

Analoga GLP-1

Nevýhodou z hlediska léčebného využití GLP-1 je velmi krátký účinek, protože se v organismu rychle rozkládá působením enzymu nazvaného dipeptidylpeptidáza-4 (schválně jestli to řeknete 3x po sobě?). Ale podobně jako byla v případě inzulinu vyvinuta tzv. analoga inzulinu (tedy vylepšené inzuliny), i v případě GLP-1 se nalezlo řešení spočívající ve změně jeho původní molekuly, kterou bylo dosaženo prodloužení a zároveň zesílení účinku GLP-1.

Tyto upravené molekuly se označují jako agonisté (analoga) GLP-1. Mají všechny účinky původního GLP-1, ale vzhledem k tomu, že je po jejich podání dosaženo výrazně vyšších (farmakologických) hladin tohoto hormonu, je jejich působení mohutnější. V současnosti je jich u nás registrovaných pět: exenatid, liraglutid, lixisenatid, dulaglutid a semaglutid. Obvykle se aplikují injekčně (podkožně) pomocí předplněných per (podobně jako inzulin), a to buď 1x denně (liraglutid, lixisenatid), resp. 2x denně (exenatid), nebo výhodněji 1x týdně (exenatid ve speciálně upravené suspenzní formě označované LAR, dulaglutid a semaglutid). Liraglutid a lixisenatid jsou k dispozici nejen samostatně, ale též smíchané s dlouhodobým (bazálním) inzulinem. Semaglutid je jako jediný analog GLP-1 dostupný i ve formě tablet, které se užívají 1x denně.

* v ČR registrovaný, na trhu však nedostupný
** kombinace s dlouhodobým (bazálním) inzulinem

Nežádoucí účinky analog GLP-1

Podobně jako většina léků mají analoga GLP-1 kromě prospěšných vlastností i účinky nežádoucí. Mezi nejčastější patří nevolnost, zvracení a průjem. Pokud je však dodrženo doporučené postupné zvyšování dávky na začátku terapie, tyto příznaky se téměř neobjevují a jen zřídkakdy vedou k nutnosti vysazení léčby. Jak jsem již zmiňoval, riziko nízkého cukru (hypoglykémie) je při léčbě analogy GLP-1 velmi malé, mírně se zvyšuje pouze v kombinaci s inzulinem. Nutno však podotknout, že tato kombinace patří k nejmodernějším léčebným postupům a často umožní pacientům dosáhnout optimální kontroly diabetu při podávání pouze dlouhodobého (bezpečnějšího) inzulinu 1x denně, tj. bez potřeby aplikovat krátkodobě působící inzulin před každým jídlem.

PŘEHLED FARMAKOLOGICKÉ LÉČBY DIABETU 2. TYPU