Obezita

  Obezita (otylost) je zvětšené množství tukové tkáně způsobené nadměrným příjmem
a nedostatečným výdejem energie. Její léčbou a výzkumem se zabývá lékařský obor obezitologie. Nadměrný příjmem energie je způsobený zejména zvýšeným přívodem tuků
v potravě, které mají dvakrát více energie než sacharidy a proteiny. Nedostatečný výdejem energie je dán nedostatkem fyzické aktivity a sedavým způsobem života. Podle rozložení tuku rozlišujeme dva základní typy obezity: gynoidní – tzv. typ hruška (maximum tuku je v oblasti hýždí a stehen)
a androidní – typ jablko, tzv. centrální obezita (maximum tuku je v oblasti břicha), která je z hlediska rizika vývoje diabetu a kardiovaskulárních komplikací mnohem závažnější. Obezita vzniká vzájemným působením  genetických a zevních faktorů. Pokud jsou oba rodiče obézní, pravděpodobnost výskytu obezity u jejich potomka je 80 %. Tato nevýhoda se ale dá změnit dodržování správných stravovacích návyků a dostatkem pohybové aktivity.
U obézních osob je příjem potravy zvýšen v závislosti na zevních signálech a emoční situaci (reakce na osamělost, deprese, frustrace, napětí, dlouhá chvíle nebo stres). V životě člověka existují určitá období, která jsou pro rozvoj obezity velmi významná – těhotenství a období po něm, období přechodu, dospívání, nástup do zaměstnání, založení rodiny, rodinné či pracovní problémy, ukončení sportovní činnosti, odchod do důchodu apod. Stupeň a typ obezity se nejčastěji stanovuje dle BMI a obvodu pasu. Obezita je nejčastější příčinou vzniku diabetu 2. typu (až u 90% všech pacientů) a boj s ní úzce souvisí se kontrolou a dobrou kompenzací diabetu. Léčba obezity by vždy měla být komplexní a zahrnovat celkovou změnu životního stylu a případně další léčebné postupy (viz obezita – léčba).