Dialýza (Hemodialýza)

Dialýza, nebo hemodialýza (zkr. HD) – léčebná metoda nahrazující základní funkci ledvin – očišťování krve od nežádoucích zplodin metabolismu a tvořící podstatu tzv. „umělé ledviny“. Princip je založen na prostupu látek polopropustnou membránou z jedné tekutiny (krve) do druhé (dialyzačního roztoku) po koncentračním spádu (difuze). Současně se odstraní z těla přebytečná voda, kterou nemocný nemůže vyloučit ledvinami (pro nedostatečnou glomerulární filtraci). Hemodialýza je dnes základní metodou léčby těžké renální insuficience, ať už akutní (kde může být použita na přechodnou dobu), nebo chronické, kde je nutná pravidelná hemodialýza po zbytek života, resp. do případné transplantace ledviny. Krev se odvádí z těla do dialyzačního přístroje, kde probíhá její „čištění“, a zbavená odpadních látek se vrací. Se zřetelem k potřebě snadného přístupu k cévám se u chronicky dialyzovaných jednoduchým chirurgickým zákrokem zakládá obvykle na horní končetině tzv. shunt (cévní spojka mezi tepnou a žílou) případně centrální katétr v oblasti krčních cév. Dialyzuje se většinou 2–3× týdně vždy několik hodin, ale záleží na konkrétní potřebě. U diabetiků dochází k potřebě hemodialýza nejčastěji v důsledku pokročilé diabetické nefropatie. Orientační hranici pro zahájení přípravných opatření představuje hodnota  kreatininu 300 μmol/l, kdy by měl být nemocný poučen o možnostech náhrady funkce ledvin. Již od hodnot kolem 200 μmol/l by měl být diabetik sledován nefrologem. Kromě „klasické“ dialýzy se v současnosti  používá i tzv. peritoneální dialýzu, kterou lze provádět samostatně v domácím prostředí, kromě toho nezatěžuje v takové míře kardiovaskulární systém, má ovšem i svá rizika (např. zánět pobřišnice – peritonitidu.)