Kognitivně-behaviorální terapie

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) vychází z kombinace kognitivní a behaviorální psychoterapie. Behaviorální (angl. behavior = chování) psychoterapie získala podnět ke svému rozvoji v experimentální psychologii zabývající se studiem procesů učení. Poruchy chování jsou zde chápány především jako naučené reakce. Kognitivní (poznání) psychoterapie věnuje pozornost poznávacím procesům a to především myšlení. K hlavním rysům terapie patří zaměření se na přítomnost, na konkrétní ohraničené problémy stanovení konkrétních cílů. Uplatnění KBT
u diabetiků spočívá zejména v ovlivnění nesprávných stravovacích a pohybových  fyzická aktivita) návyků. Mezi nejčastější patří příjem nepřiměřeného množství jídla (v průměru nad 10 000 kJ), výběr nevhodného jídla (nadměrný příjem tučných mléčných a masných produktů, sladkostí, potravin z bílé mouky, nedostatek zeleniny apod.) nevhodný režim jídla (jedení 1-2x denně, přesouvání jídla do druhé poloviny dne), nevhodný  pitný režim, nevhodná pohybová aktivita (nevhodný druh pohybu, nedostačující trvání, intenzita a frekvence cvičení či posilování). KBT si klade za cíl stanovovat reálné cíle, oprostit se od černobílého vidění světa (malý úspěch je lepší než žádný), naučit pacienta nedělat závěry na základě detailů, nezobecňovat a nezveličovat méně podstatné události. K tomu využívá obvykle technik sebekontroly, pomocí kterých klient zmapuje nevhodné návyky, nalezne příčiny ovlivňující tyto návyky a důsledky chování. Důležitým momentem je postupné zvládání dílčích problémů, při kterých si pacienti uvědomí, že jsou schopni sebeovládání, což je motivací pro dodržování dalšího programu. KBT by měla probíhat pod vedením odborníka, nejlépe psychologa.