Pan Kulička je sváděn.

           Do jisté míry lze říci, že panuje nepřímá úměra – čím okrajovější názor podskupina zastává, tím militantněji a urputněji jej hájí. Což v praxi znamená, že si jej dotyční nejen nenechají vymluvit, ale že jej vnucují ostatním téměř násilím. Takovéto skupiny osob lehce ztrpčují pohodlný život většiny, která má však obvykle dosti síly, aby si to dlouho nenechala líbit. Takto se důrazným a nekompromisním potlačením odpadlíků vytváří kontinuálně nové a nové prostory pro vznik nových a nových skupinek s minoritními názory, o jejichž správnosti chtějí opět (nepoučeni historií) přesvědčovat většinu společnosti........ a proto je společnost v trvalém pohybu.

     Takovéto myšlenky zaměstnávaly mysl pana Kuličky, když se dostal do prekérní situace při návštěvě jednoho svého bývalého spolužáka. Byl to pro pana Kuličku děsný zážitek, když si jej později večer přehrával v mysli ve chvíli, kdy po návratu domů o návštěvě povídal své manželce.

            Víme, že pan Kulička byl léčen pro diabetes, víme že se s pomocí své rodiny a zdravotníků a zejména s pomocí svého rozumu a vůle, propletl celou řadou svízelných situací, které před něj cukrovka položila. Víme, že dokázal přijmout nová pravidla stravování a celé životosprávy tak dokonale, že mu nový styl života vůbec nevadil. Takže, když jej oslovil jeho bývalý spolužák na ulici, necítil potřebu se svěřovat se svou chorobou, s problémy, které mu přinesla, s tím, jak je ten svět hrozný. Avšak spolužák ze základní školy, takto Jarda Korous, jej zahrnul takovým přátelstvím, že nedovedl odolat pozvání na návštěvu. Jen tak na okraj zaznamenal, že Jarda má také cukrovku, a že je činný v řadě organizací, a že mu slíbil seznámení s nejnovějšími výsledky vědeckého výzkumu týkajícího se léčby cukrovky a správné životosprávy při ní.

            A tak ten večer seděl pan Kulička u Jardy Korouse a nevěřil vlastním uším. Hlavní téma večera se týkalo „správné“ diety u cukrovky. Podle Jardy je to tak, že chudáci cukrovkáři musí prosadit speciální potraviny, které jsou určeny speciálně pro diabetiky. Tyto potraviny musí být prodávány se slevou, protože je mohou konzumovat cukrovkáři v naprosto neomezeném množství. Pro tento záměr je třeba vytvořit legislativní předpoklady, je nutno lobovat ve všech komorách parlamentu (bůhví kolik jich vlastně je a kolik jich funguje), je třeba přinutit všechny státní orgány ať se o to postarají.  Jak k tomu ti chudáci cukrovkáři přijdou, že se nemohou najíst dosyta, jak je to možné, že nemají speciální potraviny, které by mohli v neomezeném množství jíst kdykoliv, jak jen ti chudáci mohou mít radost ze života, když si ani nemohou smlsnout na sladkostech......... Pan Kulička poslouchaje tyto výlevy postupně více a více se rozohňujícího Jardy (byl to již ve škole typ, který nepotřebuje trvale přikládat, sám se dovede nažhavit doběla). Nejprve naslouchal s úžasem, pak se pokusil neúspěšně z monologu udělat dialog, pak se postupně uzavřel do sebe a napadaly ho myšlenky shora uvedené.

            Ale po dvou hodinách (pan Kulička by celkem slušně vychován, proto se nezvedl a neodešel) se asi Jarda vymluvil, pan Kulička mohl několika větami vysvětlit, co si o celém problému myslí. To co si myslel byly informace získané od zdravotníků, četbou knih. To nejdůležitější ale je to, že tyto informace pan Kulička nepřejímal slepě, ale vše si ověřil na sobě, ve svém životě. V kostce řekl Jardovi následující: Diabetes druhého typu vzniká v důsledku zděděných předpokladů které se projeví většinou tehdy, když dotyčná osoba ztloustne. Tloušťka je důsledkem nedostatku pohybu a relativně většího příjmu jídla. Takže nejdůležitější je hlídat si poměr přijaté energie. Sacharidy (cukry) nejsou u diabetiků zakázány, musí být pouze přijímány kontrolovaně, s ohledem na jejich obsah energie a zejména s ohledem na to, že ty jednoduché cukry (tedy ty, které chutnají sladce) mohou také rychleji zvednout glykémii. Proto poučený a dobře edukovaný pacient s diabetem nepotřebuje v žádném případě speciální potraviny, ale potřebuje zejména znalosti a trochu vůle, aby měl příjem potravy pod kontrolou. Potřebuje i trochu vůle k tomu, aby si uspořádal svůj životní režim tak, aby mu vybyl čas i na pohyb. Prostě a jednoduše, pokud si uvědomí co může, a co není vhodné, tak si v každé situaci dovede poradit. Pokud si chce skutečně zamlsat na kousku čokolády, musí ubrat jiného jídla, a přidat nějaký pohyb. Nemůže to dělat denně, ale výjimečně ano. Podmínkou je, aby měl vše pod kontrolou. Pokud se sám chce přesvědčit, co s ním „dietní chyba“ udělá, může si změřit glykémii před mlsem a po mlsu. Pak sám uvidí. Nemusí mít pocit, že je poškozen životem, nemusí hledat viníka svého trápení, nemusí organizovat protestní akce. Ale může také vše hodit za hlavu, užívat si pamlsků a tři dny před kontrolou u lékaře držet hladovku. A také se zejména divit, když po několika letech bude mít velmi vážné komplikace. Vskutku, je to jen a pouze jeho volba.

            Pan Kulička byl na návštěvě sváděn „dobrotami“. Byl to předkrm – šunkové závitky se šlehačkou a křenem, hlavní jídlo – husička (plavala v tuku), k tomu pivečko (sedmička není pivo, jo to taková klášterská čtrnáctka, to je něco jiného), a nakonec k několika kořaličkám trochu dobře prorostlého uzeného a sem tam škvareček. Jsme cukrovkáři, takže sladkosti se nejí. Maně napadlo pana Kuličku, že dobráka Jardu potkal před cukrárnou, jistě jenom náhodou v tomto místě.

Pan Kulička si něčeho zobnul. Co by neochutnal. Všeho střídmě. Druhý den si skočil zaplavat a napadlo jej, že každý z nás má možnost volby. Jak se rozhodneme, to skutečně nejčastěji závisí pouze jenom na nás. A když se večer šel ještě projít, tak si v rozhovoru s manželkou uvědomil, že musí být objektivní. Menšinové názory se někdy stávají většinovými, protože se ukáže, že ta zarputilá menšina měla pravdu. Bývá to spíše zřídka, ale bývá. Že by se ale jednou ultimativní požadavek na preferenci speciálních jídel pro diabetiky stal požadavkem většinovým – to snad ne? Anebo, že by ano? – Hm, když se počet pacientů s diabetem bude takto zvyšovat ještě několik desetiletí, není to vyloučeno... Převládne pohodlnost a snaha hodit své starosti na jiné? Nebo většina pochopí, že prevenci této nemoci má ve svých rukou. A když se již ta choroba objeví, tak že výsledek léčby je závislý na jejich vkladu.

            Pan Kulička šel spát. Usnul rychle a spal hlubokým, klidným spánkem. Svůj život, a svůj přístup k diabetu měl vyřešen, ověřil si sám na sobě, že šel správnou cestou. Ostatní to mohou udělat také.