Pan Kulička se dozvídá, jak je to s dietou
Pracoviště: Interní klinika 2. LF UK a FN Motol
Vloženo: 13. 10. 2016
od rozumbradů, kteří vždy vše věděli nejlépe, a rozhodl se navštívit lékaře, jeho život se začal měnit. Měnit ve smyslu vytváření nových návyků, nových zvyklostí stravovacích a nových stereotypů v životosprávě.
Pan Kulička měl veskrze štěstí, že nebyl náruživým kuřákem. Závislost více než zlozvyk je kouření cigaret. Zbavit se jej není vůbec jednoduché, ale každý diabetik-kuřák by se o to měl pokusit. Kouření tabáku velmi zvyšuje rizika, která sebou cukrovka sama o sobě přináší.
Úhelným problémem pana Kuličky se tak stalo vytváření a upevňování nových stravovacích zvyklostí. Tak nějak samozřejmě nezbytnou součástí jeho života se mu doposud zdála možnost „dobře se najíst“. To znamená, když se celý den nadřel v práci, chtěl se večer odměnit krom jiného i jídlem. Byl mu velmi libý pocit sytosti, který přinášela hutná, poctivá jídla se spoustou omastku, hodně zahuštěnou omáčkou a polévkou, která s takovou chutí zapíjel pivem (nejlépe dvanáctkou, dobře vychlazenou). Ne že by pan Kulička neměl jiné radosti v životě, někdy si přečetl dobrou knihu, někdy s rodinou vyrazili na nákupy, jindy do kina či divadla. Často a rád se scházel s přáteli – tato setkání se bez bohatě prostřené tabule neobešla, pak dobře sedlo několik stopek dobré pálenky na vytrávení. I jiné slasti nabízel spokojený život, vždyť byl ženat a svou manželku měl stále rád. Nikdy moc nebylo nutno přemýšlet o jednotlivostech, o tom co je skutečně pro život důležité, pro vlastní organizmus dobré, protože co jiného může být lepší pro naše tělo, než to co nám chutná.
Cukrovka, a zejména základní principy léčby diabetu 2. typu, však pana Kuličku, stejně jako jeho manželku přivedly k rozvahám o tom, jak vlastně žijí, jak chtějí žít dál a co je pro ně v budoucím životě nejdůležitější. Při večerních rozhovorech na toto téma zjistili, že má pravdu ta otřepaná fráze – nejdůležitější je zdraví. Zdravý člověk se může pokusit o vše, nemusí vše dosáhnout, ale má šanci. Zdravý člověk může dělat smělé plány do budoucnosti, zdraví je to, co je podmínkou nezávislosti. Pak si také oba manželé uvědomili, že první vážná nemoc, která jednoho z nich postihla je připomínkou konečnosti lidského života, že je mementem, které, jako by se stalo trvalou (pan Kulička i manželka již velmi dobře věděli, že cukrovku lze dobře léčit, ale zatím ji nelze vyléčit) připomínkou nejistoty života bez problémů, která jim bude od nynějška trvale ukazovat, co je v životě důležité více a co méně. V rozhovorech manželé objevovali podstatu starých ponaučení, tolikerým opakováním vyčpělých a zdánlivě banálních. Uvědomili si, že v jejich životech není nic samozřejmé, a že všechny úspěchy se dostavily až po vetší či menší dřině. A tak jim bylo najednou jasné, že měl pravdu edukátor, který pana Kuličku v nemocnici opakovaně upozorňoval na to, že léčbu své choroby má pan Kulička v rukou sám. S tím, že toto poučení rozšířil pan Kulička i na svou manželku. Ne že by se chtěl za paní Kuličkovou schovat, ale proto, že mu bylo najednou zřejmé, že bez pomoci manželky by jeho snaha o úpravu životosprávy byla naprosto marná.
Nebylo až tak moc kam spěchat. Pan Kulička si stanovil jako základní dobu pro zvládnutí principů diabetické diety jednu čtvrtinu roku. V této době se několikráte navštívil svého lékaře a dietní sestru. Konzultoval s nimi problémy, které si zapisoval vždy, když na nějaký narazil. V této době také studoval příručky a eukační materiály, které obdržel a které si také koupil. A zejména, pro tuto dobu si stanovil zvládnutí diety jako životní prioritu. Vše ostatní šlo stranou. Kudy chodil, tudy myslil na to, jak zabudovat principy diety hluboko do své mysli tak, aby se mu stali naprosto samozřejmou součástí života. Aby v budoucnosti mu nebylo dodržování základních schémat racionálního stravování respektujícího jeho nemoc na obtíž stejně, jako mu není na obtíž čistění zubů, základy osobní hygieny.
Velkým překvapením pro pana Kuličko bylo zjištění, že v podstatě může sníst cokoliv, pouze musí dodržet správný poměr jednotlivých druhů základních potravin. Uvědomil si, že je důležitější kvalita stravy, její pestrost, než kvantita. Naučil se rozlišovat potraviny podle jejich energetické hodnoty, podle obsahu tuků a sacharidů. Zjistil, že když bude jíst častěji, a v menších porcích, večer jeho hlad nenabývá síly, kterou by pan Kulička nezvládl. Zjistil, že když mu manželka připraví jídlo respektující dietní zásady, může si na něm pochutnat snad i více než si dovedl kdy představit. Uvědomil si, že netřeba hladovky, aby snížil svou tělesnou váhu. Najednou mu bylo jasné, že musí do svého denního příjmu kalorií započítávat vše, co během dne sní, i tolik nevinné oříšky. A že se vždy může rozhodnout, čemu dá přednost.
Malá škola cukrovky.cz
Pan Kulička vycházel z principů, které se naučil. Tyto se může naučit a dodržovat každý, kdo má diabetes. Základem diabetické diety je schéma, které je v podstatě shodné s tím, čemu se jinak obecně říká strava racionální, tedy zdravá. Ve stravě má být zastoupeno dost zeleniny a ovoce. Bílkoviny – to jest sýry, mléko, mléčné výrobky, maso a masné výrobky (mají tvořit 15 – 20% přijímané energie) mají býti spíše doplňkem stravy, než jeho hlavní součástí. Tuky jsou obsaženy již ve většině potravin s bílkovinami, samostatně je třeba do jídla přidávat co nejméně, jsou totiž bohaté energií. Základní rozdělení tuků (velmi zjednodušeně) je na tzv. nasycené a nenasycené. Z důvodu ovlivnění rizikových faktorů cévních onemocnění zejména u diabetiků má být většina přijatých tuků tvořena nenasycenými (rostlinné oleje, mořské ryby), menšina nasycenými (tuky živočišné, máslo, sádlo).
Cukry neboli sacharidy dělíme na jednoduché (velmi zjednodušeně jsou to ty cukry, které jsou sladké – řepný cukr, glukóza v ovoci a medu a pod.) a složité (škrob, jsou obsaženy zejména v mouce a výrobcích z mouky, rýži, bramborách). Sacharidy by měly tvořit okolo poloviny příjmu energie.
Zdánlivě složité je po zvládnutí velmi jednoduché. Chodit jsme se jako malí caparti učili několik let, mluvit se někteří nenaučili do dospělosti. Nyní se nám chůze zdá být jednoduchou a mluvení ještě jednodušší činností. Stejně tak je tomu u osvojení si principů diabetické diety. Po zvládnutí je to navýsost jednoduchá záležitost.
Pomáhají nám tzv. výměnné tabulky. Princip je pak velmi prostý, každý pacient má stanoveno lékařem, kolik sacharidů a energie by měl přijmout v jednotlivých jídlech. Pak se podle tabulek najdou množstevní ekvivalenty na daná jídla – takže nakonec má nemocný na výběr z několika typických kombinací na snídani, oběd, večeři, případně svačiny. Přesně tak to udělal i pan Kulička, přitom si uvědomil, že počet druhů jídel, která patřila k jeho základním, je vcelku omezený na 4 – 6 typických snídaní, 10 – 15 typických obědů a totéž na večeři. A pokud měl chuť na něco jiného, tak si pomocí ekvivalentu nahradil třeba přílohu k masu na oběd větším množstvím ovoce v zákusku. Intenzivní chuť na sladké šlo ukojit s pomocí umělých sladidel. A jak si postupně zvykal na nová schémata stravování, byl čím dál tím spokojenější, jak dobře zvládá dietu. Ale v hlavě mu stále vrtaly dvě otázky – proč lidem chutnají tolik sladká a tučná jídla, a (přece jenom někdy se mu zdálo, že jídla je málo) jak to udělat, aby mohl někdy jíst více? Nakonec se na vysvětlení zeptal svého lékaře.
V naší zemi žije naprostá většina občanů v relativním nadbytku. Ukojit hlad není pro většinu problém. Soudí se ale, že takováto situace je výjimečná v historii celého lidského rodu. Odnepaměti bylo podmínkou přežití dostatečné množství potravy, která obsahovala dosti energie. Energeticky bohaté potraviny jsou sladké (chuť zralého) nebo tučné. Proto je celkem přirozené, že jejich požívání přináší tolik libých pocitů. Ti, kterým se prvotně hnusily sladká chuť a pocit sytosti, neměli mnoho šancí přežít a založit potomstvo. Potravy bylo vždy méně a zájemců o ni více. Přirozeným výběrem lze (byť naprosto zjednodušeně) vysvětlit naše současné preference. Pro přežití v minulosti bylo patrně výhodné mít rád sladkou chuť a pocit sytosti. Jenomže, dříve byl život také energeticky náročnější, proto, i když náhodou se někdo přejedl, měl okamžitě možnost, jak energii spotřebovat. A to je také odpověď na druhou otázku pana Kuličky.
Stejně nezbytnou součástí léčby diabetes mellitus 2. typu jako je základní dietní opatření je i přiměřený pohyb. Tedy ne převalování se na lehátku, což někteří za pohyb vydávají, ale rozumná fyzická aktivita, cvičení, sport. Jak na to šel pan Kulička (tentokráte s celou rodinou), o tom bude příští díl našeho seriálu.