Pan Kulička se vzpírá osudu (infarkt a cholesterol)

     Nikdo v rodině, zejména ne celkem optimistický pan Kulička, nepočítal s tím, že by se však mohlo objevit náhlé onemocnění, komplikace, které se říká mrtvice (srdeční, mozková), lékařskou terminologií infarkt.    

     Bylo tomu již řadu let, co pan Kulička začal svůj nový život s diabetem. Naučil se soužití s touto chronickou nemocí, naučil se využívat poznatků a vědomostí, které získal od zdravotníků, jeho cukrovka byla dobře kompenzována a proto věděl, že svou spoluprací snižuje riziko chronických komplikací diabetu na nejmenší možnou míru. Chodil na pravidelné kontroly k lékaři, znal své hodnoty glykémie, glykohemoglobinu, krevního tlaku i koncentraci cholesterolu v krvi. Proto jej i celou jeho rodinu zaskočila ta náhlá příhoda, která jej málem připravila o život.

     Jako u velké části pacientů přišla i u pan Kuličky srdeční mrtvice – infarkt myokardu – náhle, jako by z plného zdraví. Bylo to z plné pohody, v sobotu dopoledne, když ucítil krutou, svíravou a tlakovou bolest za hrudní kostí, přímo uprostřed. Udělalo se mu nevolno, opotil se a hůře se mu dýchalo. Bolest se začala šířit do krku, neměnila se s polohou. Zprvu, i přes opravdový pocit strachu chtěl potíže překonat, jako pravý mužský zatajit před manželkou – vždyť to může zkusit rozchodit. Ale před bystrým zrakům paní Kuličkové neušlo nic, ta naštěstí nedala na pseudohrdinské řeči manžela, a protože skutečně nevypadal dobře, zavolala ihned rychlou záchranou službu. Sanitka byla na místě do deseti minut, lékař po krátkém vyšetření okamžitě odvezl pana Kuličku do nemocnice.

     Následující hodiny a dny si pan Kulička vybavoval zpětně pouze jako neosobní příběh někoho jiného, byť se všemi podrobnostmi. Naopak jeho žena tuto dobu prožila a pamatovala si ji nanejvýš osobně, jako dobu naplněnou obavami a strachem o to, jestli se podaří manžela lékařům zachránit. Vzpomněla si postupně na mnoho historek z jejího okolí, které popisovaly dvě podoby konce průběhu akutního infarktu myokardu. S trochou štěstí pacient přežil, ale do smrti byl nemohoucím invalidou s velmi oslabeným srdcem. Bez té příslovečné trochy štěstí postižený zemřel.

     Pan Kulička měl ale štěstí, a to hnedle třikráte.

     Poprvé proto, že manželka zavolala Záchranou službu a její manžel přežil první minuty do příjezdu lékaře. Podruhé proto, že dostal infarkt v současnosti. A potřetí proto, že byl ihned převezen na pracoviště, kde byl odborně ošetřen. Proto, když se po několika dnech vrátil z nemocnice, jeho srdce nebylo vážněji poškozeno. Musel sice brát nějaké další léky, ale mohl žít svůj život jako doposud.

Malá škola cukrovky.cz

Téměř polovina nemocných s akutním infarktem myokardu zemře dříve, než se dostane do nemocnice. Zčásti proto, že se infarkt v úvodu projeví závažnou poruchou srdečního rytmu, která bez okamžité lékařské pomoci pacienta usmrtí, zčásti proto, že se snaží (tak jak to měl i pan Kulička původně v úmyslu) bolest typickou pro akutní srdeční infarkt bagatelizovat, přechodit, utajit a tím ztratí drahocenné první minuty a hodiny od vzniku onemocnění.

Do 80. let minulého století uměla medicína srdeční infarkt léčit pouze symptomaticky. To znamená, že bylo možno ulevit od bolesti, upravit poruchy rytmu, podat kyslík, ale nebylo možno léčit podstatu infarktu.

„Infarkt“ v doslovném překladu znamená odumření tkáně z důvodu nedokrevnosti. Nejčastější příčinou srdečního infarktu je náhlý vznik krevní sraženiny (trombu)  ve věnčité tepně (tepny, které zásobují srdce okysličenou krví).  Trombus nevznikne sám od sebe, obvykle se vytvoří tam, kde je tepna zúžená postupným ukládáním tuků (ateroskleróza). K tomu dochází zejména u osob, které mají vysoké koncentrace celkového cholesterolu v krvi, a nebo u osob s diabetem.

Za místem vzniku krevní sraženiny odumírá srdeční svalovina. Pokud pacient v dřívějších dobách přežil, postižené místo se hojilo jizvou. V současnosti však, jestliže se nemocný s akutním srdečním infarktem dostane v krátké době do nemocnice, může být krevní sraženina rozpuštěna a zúžené místo roztaženo, céva zpevněna výztuhou (stentem). Při včasném zásahu tak nedojde k trvalému poškození srdce.

Samozřejmě, v praxi to tak jednoduché není, nicméně skutečností zůstává, že při včasné a odborné lékařské pomoci naprostá většina pacientů s akutním infarktem odchází z nemocnice záhy a s velmi malými následky infarktu.

Že měl pan Kulička tak veliké štěstí, to si uvědomil on i jeho rodina až po několika dnech, poté, co po návratu z nemocnice navštívil svého lékaře. Dozvěděl se vše důležité o vztahu cukrovky a cholesterolu k ateroskleróze, dozvěděl se, proč u něj srdeční infarkt vznikl a co vše se v jeho organizmu přihodilo. Také pochopil, co musí dělat, aby se mu v budoucnosti infarkt vyhnul.

Cholesterol je složitější sloučenina, která vzniká v našem organizmu syntézou z jednoduchých látek, anebo je vstřebávána z potravy. Pro život a funkci řady orgánů popřípadě tkání je sloučeninou nezbytnou, na druhé straně, zejména v kombinaci s dalšími odchylkami (diabetem, zvýšeným krevním tlakem, obezitou), je nositelem vysokého rizika cévních nemocí. Jako rizikový faktor rozvoje tzv. aterosklerózy (jejíž důsledkem může být srdeční infarkt, mozková mrtvice, porucha prokrvení nohou), lidově řečeno kornatění tepen, byl cholesterol rozpoznán koncem minulého století.

            V krvi můžeme zjistit koncentraci celkového cholesterolu. Při podrobnější analýze objevíme dvě frakce – tzv. LDL cholesterol, který ještě přesněji popisuje riziko poškození cév, a tzv. HDL cholesterol – který působí jako ochranný faktor. Jinými slovy, čím vyšší je celkový cholesterol a zejména LDL cholesterol, tím vyšší riziko poškození cév s celou řadou komplikací a zkrácením života hrozí. Naopak, čím je vyšší HDL cholesterol, tím je toto riziko nižší.

            Vedle dědičných poruch látkové výměny je hladina celkového, LDL i HDL cholesterolu ovlivněna zejména naší životosprávou. Zvýšený příjem tuků, zejména tzv. nasycených (zjednodušeně jsou to ty, které jsou živočišného původu vyjma tuku obsaženého v rybách), zvýšený příjem cholesterolu, nedostatek pohybu, nadváha či obezita – to jsou hlavní činitelé, které zvyšují hladinu celkového i LDL cholesterolu v krvi. A opačně, nízký příjem tuků, náhrada živočišných (nasycených) tuků rostlinnými oleji, dostatek pohybu a udržení odpovídající tělesné váhy spolu s dobrou náladou, působí kladně na hladiny celkového i LDL cholesterolu. Je již obecně známo, že koncentrace HDL cholesterolu (to je ten „hodný“, který cévy ochraňuje, působí proti ateroskleróze, to znamená, že čím je vyšší, tím lépe) je kladně ovlivněna pohybem a velmi umírněným příjmem alkoholu, zejména vína (velmi umírněně znamená do 2 – 3 deci vína denně). U nemocných s diabetem 2. typu z důvodu přítomnosti inzulínorezistence (snížené citlivosti tkání k inzulínu) je však HDL cholesterol pravidelně snížen, což krom jiného zakládá vysoké riziko rozvoje aterosklerózy.

            Protože riziko srdečního infarktu je u pacientů s diabetem velmi vysoké, doporučuje se nyní v naprosté většině případů podávat léky, které toto riziko významně snižují. Nejvíce důkazů o účinnosti je k dispozici o tzv. statinech, které snižují tvorbu cholesterolu v lidském těle. Jejich účinek je tak silný, že působí (u osob s celkově vysokým rizikem aterosklerózy) snížení rizika vážných komplikací a smrti i tehdy, pokud mají tyto osoby normální hladiny cholesterolu.

            Pan Kulička byl nyní však v trochu jiné situaci. Akutní infarkt myokardu u něj již proběhl. Proto mu lékař doporučil nejen výše zmíněné statiny, ale i tzv. antiagregační léčbu (kyselina acetylsalycilová), která snižuje pravděpodobnost vzniku krevního trombu, dále léčbu betablokátory (léky, které snižují pravděpodobnost vzniku závažných poruch rytmu srdečního). Tyto léky spolu dosavadní životosprávou a těsnou kompenzací diabetu byly zárukou, že věnčité tepny ošetřené v nemocnici již nikdy pana Kuličku nezradí.