Paní Kuličková má vysoký krevní tlak.

     Pan Kulička si to uvědomoval, a v době, kdy z větší části zvládl léčbu cukrovky, kterou trpěl, a kdy zažil všechny důležitá pravidla životosprávy a prevence komplikací, ho napadlo, že by mohla onemocnět i jeho žena. Ne že by byla cukrovka infekční chorobou, ale tak nějak v podvědomí se obával toho, že by i jeho blízcí mohli být nemocní. Je to běžná reakce, takže se mu nedivme.    

     Když byli spolu jednou na kontrole u lékaře, přemluvil svou manželku ( a lékaře) aby se nechala vyšetřit. To první nebylo tak jednoduché. Manželka se nejprve bránila, jako by nechtěla znát pravdu, ale pak převládlo pochopení, že si o ní dělá manžel starosti. To ji nesmírně potěšilo. Lékař odeslal paní Kuličkovou na laboratorní vyšetření, poté se u něj stavila k vyhodnocení a prohlídce.

     Laboratorní vyšetření bylo vcelku v pořádku, nicméně při prohlídce naměřil lékař krevní tlak 175/100 (jak pak doma řekla paní Kuličková manželovi, ten vysoký byl skutečně vysoký, a ten druhý byl nízký). Při rozhovoru s lékařem se ukázalo, že paní Kuličková dobře ví, že v její rodině po linii matky se „dědil“ vysoký krevní tlak, a že z toho měla maminka potíže, a starší sourozenci jsou již pro hypertenzi (jak se odborně vysoký krevní tlak nazývá) léčeni. Lékař si lehce povzdechl, proč že to paní Kuličková na preventivní vyšetření nepřišla dříve. „musela jsem se starat o manžela, neměla jsem čas myslet na sebe“, byla odpověď, kterou v jistých obměnách lékař již opakovaně slyšel. A protože takovýto názor nebyl pro něj novinkou, nevrhl se do bezpředmětné diskuze, ve které by zdůvodnil, že k tomu, aby se mohla dobře starat o svého manžela, musí být sama v pořádku. Nemělo totiž o tom co bylo víceméně smysl, mnohem důležitější bylo hovořit o tom co bude, a nejen hovořit, ale zejména konat.

     Paní Kuličkové nepřipadlo, že její stav by byl až tak vážný, vždyť se celkem cítila dobře („přece mi nemůže být nic vážného, když mě pouze občas bolí hlava, a jinak jsem v pořádku“ myslela si). Nicméně, poučena průběhem nemoci manžela a záludností komplikací, chtěla od lékaře, aby jí celý problém vysvětlil. Vše jí bylo objasněno a vysvětleno.

Malá škola cukrovky.cz

Srdce pumpuje krev do tepen pod určitým tlakem, tento můžeme změřit. Nejvyšší hodnota naměřeného tlaku je tzv. systolický tlak, ta nejnižší hodnota se nazývá tlak diastolický. Za normálních okolností v klidu (to je důležité) jsou normální hodnoty krevního tlaku 120/80 mmHg (krevní tlak se měří v jednotkách – milimetrech rtuťového sloupce – zkratka je mmHg). Příčin, proč dochází k trvalému zvýšení krevního tlaku je více, nicméně mezi nejčastější patří vrozené dispozice, nadváha či obezita, nesprávná životospráva (zvýšený příjem kuchyňské soli ve stravě). Pokud se zvyšuje krevní tlak v důsledku jiné nemoci, hovoříme o tzv sekundární hypertenzi, tyto případy jsou ale v menšině. Nejčastěji zjevná příčina není patrna, pak hovoříme o tzv. esenciální hypertenzi.

Teprve v poslední době bylo rozpoznáno, že esenciální hypertenze (stejně jako diabetes 2. typu) patří mezi projevy stavu, který nazýváme nyní metabolický syndrom. jeho podstatou, jak jsme se dozvěděli v prvních dílech našeho seriálu, je snížená citlivost tkání k inzulínu, tedy inzulínová rezistence. I z tohoto důvodu má naprostá většina osob léčených pro diabetes 2. typu také hypertenzi.

Postupně medicína zjistila, že pravděpodobnost vzniku komplikací se zvyšuje se zvyšující se hodnotou jak systolického, tak i diastolického krevního tlaku. Od tohoto poznání byl jenom krůček k představě, že snížením krevního tlaku snížíme riziko těchto komplikací. Bylo zjištěno, že krevní tlak sníží úprava životosprávy (omezení soli ve stravě, zlepšení fyzické kondice a zejména redukce nadbytečných kilogramů – tedy zhubnutí). Ale pouze v začátku je plně úspěšná úprava životosprávy, u řady osob je nutné, k dosažení uspokojivých cílových hodnot krevního tlaku použít léky. Naštěstí, jej jich nyní dosti k dispozici, jsou bezpečné a mají pouze málo nežádoucích účinků. Při nedostatečném účinku je možno je kombinovat.