Je možný omyl při stanovení typu diabetu?

Milá Pavlo, určit správně typ diabetu se dá mnohem lépe z vašich osobních údajů než z laboratorních hodnot. I na našem webu byste se dočetla, jak se od sebe liší typ 1 a 2 a mohla byste se ještě dozvědět, že existují ještě jiné, méně časté typy.

Diabetes 1. typu začíná většinou rychle. Pacienti většinou nemají nadváhu a v poslední době nápadně hubnou a bývají mladší, typicky do 20 let. Někdy jsou projevy tak nápadné, že prakticky není pochyb. Glykémie bývá vysoká, pacienti hodně močí, mají velkou žízeň a někdy jde až o život ohrožující stav. To ovšem neznamená, že tento typ diabetu nemůže vzniknout i v dospělosti či dokonce ve stáří. Ztráta inzulínové sekrece probíhá někdy velmi pomalu, takže je možné tento typ zaměnit zpočátku za typ 2, zvláště pokud pacienti mají zároveň nadváhu.

No a diabetes 2. typu je naopak typičtější pro starší osoby, nejčastěji s nadváhou. Většinou vzniká pomalu a někdy je zjištěn i náhodou. Později ale také může výrazně klesat inzulínová sekrece, takže může být inzulín potřebný.

Vy o sobě neudáváte mnoho informací, ale protože váš lékař zahájil léčbu Stadametem, tak předpokládám, že se skutečně domníval, že se jedná o typ 2. Výraznější nadváhu ale rozhodně nemáte. Z mé detektivní dedukce tedy spíše plyne, že se u vás jedná o velmi pomalu začínající diabetes 1. typu. V tomto případě podávání Stadametu není žádná chyba, ale pacientovi především chybí inzulín, který již není schopen v dostatečné míře sám tvořit, a proto je na místě inzulínová léčba. Bohužel, schopnost produkovat inzulín při diabetu 1. typu postupně klesá a většinou zanikne. Standardní léčba pak spočívá v podávání 4 dávek inzulínu (3x rychlý před jídly a jeden tzv. bazální s dlouhým působením). V časnějším stádiu může postačovat i dávka jedna, jako ten váš Lantus, ale postupně je nutné léčbu zintenzivnit. Rozhodně je dobré hned od začátku získat dobré návyky, aplikovat si inzulín častěji a měřit si glykémie.

Stadamet je lék obsahující látku metformin. Ten působí velmi příznivě u diabetu 2. typu. Jejich porucha totiž spočívá hlavně v tom, že málo reagují na svůj vlastní inzulín, takže inzulínu je třeba mnoho. U diabetu 2. typu se metformin téměř nepodává. Někdy jej zkoušíme u pacientů, kteří potřebují velmi vysokou dávku inzulínu, a předpokládáme u nich také jeho snížený účinek.

Také u diabetiků 2. typu jsou stavy, kdy metformin nepodáváme. Jedná se zejména o pokročilá onemocnění ledvin, jater a srdce.

Ať se jedná o jakýkoliv typ diabetu, je potřeba, aby byl dobře vyrovnaný. Pokud vám tedy nepostačuje dieta a zvýšený pohybový režim, budete léky potřebovat. Pro diabetiky 1. typu je naprostým základem inzulín. Pro pacienty 2. typu existuje řada možností a nakonec je někdy také nutný inzulín. Metformin je jinak dobrý a bezpečný lék a ledviny nepoškozuje. Jenom u diabetiků 1. typu zpravidla není potřebný, protože oni zpravidla nemají poruchu citlivosti na inzulín.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)