MODY, LADA

Milá Terezo, při léčbě diabetu se přihlíží zejména k faktorům, které bezprostředně zvyšují hladinu glykémie, nikoliv z toho, o jaký přesně typ diabetu se jedná.

U diabetu 2. typu u většiny lidí převažuje snížená účinnost vlastního inzulínu (jeho sekrece může být dokonce nadnormální. Kromě řady možných vrozených faktorů k tomu nejvíce přispívají obezita a nedostatek pohybu. Proto základními principy léčby jsou především snížení kalorického příjmu, snížení příjmu sacharidů a tělesný pohyb. Pokud toto nepostačuje, pacient zpravidla dostává léky, které efekt inzulínu zvyšují, které případně snižují chuť k jídlu, či které pomáhají odvádět nadbytečný cukr do moči. Teprve pokud u diabetika 2. typu začne selhávat sekrece inzulínu, začne se používat inzulín, a to nejprve jednoduššími metodami, ale někdy je nutné intenzivní podávání, stejně jako u diabetu 1. typu.

U diabetu 1. typu chybí sekrece inzulínu. Proto je nutné podávat tento životně důležitý hormon injekčně. To se dnes standardně provádí tzv. intenzivními inzulínovými režimy, které vyžadují kontinuální monitorování glykémie.

Formy diabetu MODY (je jich nejméně 10 známých) mají různě závažnou poruchu sekrece inzulínu, která někdy zůstává více méně stejná a mírná (např. MODY2), nebo se často postupně zhoršuje a vede k nutnosti inzulínové léčby, někdy i intenzifikované.

Předpis pomůcek pro léčbu diabetu inzulínem (respektive jejich hrazení zdravotními pojišťovnami) vychází z toho, zda je pacient nucen provádět intenzifikovanou léčbu inzulínem. To je pravidlem u typu 1, někdy je to vhodné u typu 1 formy LADA a někdy je to vhodné u pacientů s diabetem 2. typu nebo i mody. Pokud tedy intenzifikovanou léčbu skutečně provádějí, jsou k tomu redukováni a skutečně ji využívají, jsou prostředky pro její provádění plně hrazeny.

Pacienti s lehčími formami MODY intenzifikovanou léčbu inzulínem často nepotřebují. Inzulín si někteří neaplikují, jiní třeba jen v jedné dávce, takže jeho dávku bezprostředně nemusejí upravovat podle aktuálně naměřených hodnot. Těmto pacientům pojišťovny prostředky jako senzory nehradí. To ještě neznamená, že by pro ně kontinuální monitorace nebyla vhodná, ale není pro ně bezprostředně nutná. Může postačovat např. měření glykémie z kapilární krve 1 až 4x denně.

Na diagnózu diabetu typu MODY myslíme, když se diabetes vyskytuje u mnoha členů rodiny, zpravidla ve 3 generacích a alespoň u některých byl zjištěn již v mladém věku. Ověření se provádí imunogenetickým vyšetření, které se provádí jen v několika laboratořích a vyhodnocení trvá někdy i několik měsíců. Na způsob léčby to zpravidla nemá zásadní vliv – léčí se tak, aby byl diabetes dobře vyrovnán.

Konečně diabetes LADA: jde o pomalu se rozvíjející autoimunitní diabetes (tedy typu 1) u dospělých osob, který nemusí hned vyžadovat léčbu inzulínem, nebo často stačí jen jednoduchý způsob podávání inzulínu. Protože často připomíná diabetes 2. typu (až na to, že nebývá – ale může být – obezita), využívá se k potvrzení vyšetření autoprotilátek charakteristických pro diabetes 1. typu. No, ale aby to zas nebylo tak jednoduché: v současné době se vyskytují také pacienti s obezitou, inzulínovou rezistencí a pozitivitou autoprotilátek – nejčastěji anti-GAD. Jak tento typ přesně označit, nevím. Opět, léčba probíhá podle klinické potřeby, aby byl diabetes dobře vyrovnaní. K výraznému zlepšení často vede radikální zhubnutí a tělesný pohyb.  Pokud by byla nutná intenzifikovaná léčba inzulínem, jistě by bylo vhodné používat i senzory – a pro pacienta je praktické překlasifikovat ho na typ 1, což snáze umožňuje hrazení potřebných prostředků.

Diabetologie je holt věda, že? Současně je to také trochu obor na rozmezí vědy a umění.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)