u cukrovky 1. typu po píchnutí inzulinu a snědení rohlíku mám cukr 17,6

Milý Marku, podle předmětu uvedeného ve vaší zprávě předpokládám, že opravdu váš lékař hodnotí váš diabetes jak případ 1. typu, tedy nikoliv typu 2, kdy kromě porušené inzulínové sekrece je přítomna také snížená cítlivost tkání vůči inzulínu.

Při diabetu 1. typu zcela (nebo téměř zcela) chybí inzulínová sekrece v beta buňkách pankreatu. Pacient si musí pravidelně píchat inzulín injekčně. Inzulín je potřebný neustále, tedy i během noci a i během dne, když nic nejíme. Když potom něco jíme, zejména s obsahem sacharidů, je potřeba podávat ještě další inzulín, který umožní, aby se potrava v těle řádně zpracovala a aby zbytečně přitom nestoupala hladina krevního cukru.

Nezbytnými předpoklady pro správnou léčbu je podrobná edukace pacienta a dále pravidelné, pokud možno časté samostatné měření glykémií. Člověk postupně vypozoruje, jaké dávky dlouho působícího inzulínu bude potřebovat a kolik inzulínu si má dávat před určitým jídlem. Potřebuje k tomu být schopen odhadnout, kolik sacharidů určité jídlo obsahuje. Podle aktuální glykémie a podle množství sacharidů v jídle si pak zvolí vhodnou dávku inzulínu.

Diabetes mellitus 1. typu sice většinou vzniká pomalu, ale projevit se může náhle, když už tělu nepostačuje ubývající inzulín. Může dojít i k výraznější (jak mi říkáme) dekompenzaci, metabolické pochody v těle probíhají špatně, a tak chvíli trvá, než tělo na injekčně podávaný inzulín dostatečně "zabere". Metabolismus se postupně upravuje a postupem času člověk většinou potřebuje standardní dávky inzulínu. Jsou pochopitelně individuální rozdíly, ale většině lidem s diabetem 1. typu vyhovují dávky v rozmezi 16-30 j. bazálního inzulínu denně a k tomu 5 - 12 jednotek rychle působícího inzulínu před každým jídlem (v závislosti na tom, co jíte a zda se dostatečně pohybujete).

Jednorázová dávka inzulínu Fiasp 17 j. je hodně vysoká a pokud nevede k rychlému poklesu glykémie, znamená to, že váš diabetes momentálně není dostatečně vyrovnaný a tělo na inzulín nedostatečně reaguje.

Bude potřeba chvíli času, abyste si postupně zvolil vhodnou dávku bazálního inzulínu, jehož úkolem je, abyste během noci, ráno a dále během dne na lačno mezi jídly měl glykémie pokud možno v rozmezí mezi 5 - 10 mmol/l a abyste také neměl hypoglykémie. Úkolem inzulínu před jídlem je, aby vám zhruba za 1 hod. po jídle glykémie nestoupala nad hodnoty 7 mmol/l, pokud možno aspoň nikoliv nad 12 mmol/l. U zacvičených osob jsou pak požadavky přísnější, ale ne vždy se to podaří.

Máte-li glykémii již před jídlem vysoko (přes 17), bylo by lepší, kdybyste si hodnotu napřed upravil, např. malou dávkou rychle působícího inzulínu či větší fyzickou zátěží. Teprve když glykémie klesne (nejlépe k hodnotě pod 7 mmol/), měl byste si dát pravidelnou dávku rychle působícího inzulínu v dávce, která odpovídá množství sacharidů, které hodláte sníst.

Nevím, kolik je vám let a jakého jste habitu. I tak bych navrhoval např. korekční dávku inzulín 3-4 j. Fiasp bez jídla. Počkal byste asi 60 min. a sledoval, zda již glykémie klesla. Pak byste si dal před plánovaným jídlem např. 10 j. Fiasp.

Pamatujte, že inzulín Fiasp působí poměrně rychle. U osob, které mají normální hodnotu glykémie (kolem 5) působí téměř ihned a je tedy třeba se hned najíst. U osoby, která má diabetes rozladěný, nemusí ani 17 j. dostatečně zabrat a když po 3 hodinách nezpůsobí potřebný pokles, asi už v těle žádný další inzulín Fiasp nebude a bude potřeba aplikovat nový.

Edukační sestra by vás měla naučit volit vhodné dávky inzulínu. Měl byste vědět, kolik přibližně potřebujete bolusového inzulínu k tomu, aby vám glykémie klesla o 1 mmol/l. Měl byste také vědět, kolik asi jednotek bolusového inzulínu potřebujete k tomu, abyste udržel správnou glykémii po požití 10 g sacharidů. Podle těchto čísel byste pak měl být schopen si volit vhodné dávky inzulínu.

Připomínám, že zcela zásadní je měřit si pravidelně a často glykémie. Správné dávky inzulínu lidé dokážou do určité míry vypozorovat. Je ale mnohem lepší, když k tomu přistupují systematicky a používají určité jednoduché výpočty, které je lékař a edukační sestra mají naučit. A je k tomu také samozřejmě potřebná disciplína. Například mám glykémii 17 mmol/l. To je hodně. Nebudu tedy chvíli jíst, počkám, až mi glykémie klesne. A příště dám pozor, aby mi takto glykémie znovu nevystoupala.

Velmi poučné by pro vás bylo používání tzv. kontinuálního senzoru hladiny glukózy v podkoží. Takové senzory jsosu dnes již dostupné. Ukazují trvale aktuální hodnotu a směr, zda hodnota stoupá, je stabilní či klesá.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)