Infarkt myokardu (IM)

Infarkt myokardu (IM) je náhlé postižení srdce s odumřením (nekrózou) části srdeční svaloviny v důsledku uzavření jedné nebo více aterosklerózou postižených věnčitých (koronárních) tepen zásobujících srdeční sval kyslíkem a živinami. IM je akutní projev ischemické choroby srdeční (ICHS). Podle rozsahu postižení srdečního svalu se infarkt dělí na transmurální (tzv. Q, neboli STEMI - procházející celou stěnou svaloviny srdeční)
a netransmurální (tzv. nonQ, neboli NSTEMI zasahující jen její část). Onemocnění se obvykle projevuje silnou bolestí na hrudi, která někdy vyzařuje do ramena, paže, krku či břicha, úzkostí, opocením, nevolností. Bolest se liší od  anginy pectoris tím, že neustupuje ani spontánně, ani po podání nitroglycerinu. IM někdy navazuje na předchozí projevy ICHS, často však bývá jejím prvním projevem. Při diagnóze infarktu se uplatňuje EKG, echokardiografie a laboratorní vyšetření krve. Léčba IM (zásadně na jednotkách intenzivní péče) zahrnuje zejména tlumení bolesti silnými analgetiky, zklidnění pacienta, snahu
o omezení srážlivosti krve
a prevence poruch srdečního rytmu (arytmií) a dalších komplikací (srdeční selhání). Zásadní je  řešení zúžených nebo ucpaných koronárních tepen, které lze provést okamžitě do několika hodin od vzniku IM pomocí  angioplastiky, nebo s odstupem, kde se kromě angioplastiky provádí i chirurgický zákrok na srdci bypass). Po infarktu by pacienti měli dlouhodobě užívat beta-blokátory a inhibitory ACE), důležité je rovněž ovlivnění rizikových faktorů (antihypertenziva, hypolipidemika antiagregancia).