Imunosupresiva

Imunosupresiva je skupina léků podávaných po transplantaci k potlačení imunitní (obranné) reakce těla (rejekce) na přítomnost cizorodé tkáně. Organizmus totiž vnímá nový transplantovaný orgán jako cizí a snaží se ho napadnout podobně jako napadá např. bakterie, které se dostanou do těla. Imunosupresivní léky zabraňují odmítnutí nového orgánu oslabením této odpovědi imunitního systému proti „vetřelci“. Imunosuprese však na druhé straně může způsobit, že se tělo stane vnímavější vůči infekcím. Proto je třeba najít rovnováhu mezi potřebou zabránit rejekci a potřebou dostatečné obranyschopnosti proti infekcím. Účinná dávka  imunosupresiv nutná pro zachování transplantovaného orgánu za několik měsíců po transplantaci klesá, určitá míra imunosuprese je přesto potřebná i po mnoha letech po transplantaci. Některé imunosupresivní léky se užívají celoživotně (tzv. udržovací léčba), zatímco jiné pouze po omezenou dobu po transplantaci (tzv. indukční léčba)  nebo k léčbě rejekce. Mezi nejčastěji používaná imunosupresiva patří antilymfocytární/antithymocytární imunoglobulin, azathioprin, basiliximab, cyklosporin A; daclizumab, mykofenolát mofetil,  kortikoidy (prednison; prednisolon; metylprednisolon), sirolimus a  tacrolimus.