Obecné

Odpověď

Milá Marto, to, co popisujete, jsou běžné problémy, které provázejí nově zjištěný diabetes mellitus. Chvíli trvá, než se vaše dcera s novou celoživotní nemocí smíří, chvíli trvá, než se vše potřebné naučí. Je dobře, že má ve vás oporu, ale bude to muset zvládnout sama, a to co nejdříve.

Základní postup u nás i ve Skotsku spočívá v tom, že se musí dobře naučit složení potravin a vědět, kolik sacharidů je v každém jídle. Dále si musí pravidelně měřit glykémie. Doposud se používaly osobní glukometry. Ideální by bylo měřit se alespoň 7x denně, je možné naučit se odebírat kapku krve i z jiných míst, než z prstu. Na předloktí to skoro není cítit a jde to, jen se to musíte naučit.

Dnes jsou ale k dispozici kontinuální senzory hladiny glukózy v podkoží. Ze zkušeností vím, že tomu tak vždycky není, ale očekával bych, že ve Velké Británii, jedné z nejbohatších zemí na světě, by používání senzoru u mladé diabetičky neměl být žádný problém. Kontinuální senzor má mnoho výhod a pacienti s diabetem 1. typu by ho měli mít všichni. V dnešní době, kdy každý automobil v sobě na 30 senzorů a každý to považuje za normální. Je to pokrok, a ten se má využít.

No a třetí součástí léčby je podávání inzulínu ve 4 denních dávkách nebo inzulínovou pumpou. Na základě podrobného a postupného zacvičení se musí pacient naučit dávkovat inzulín podle aktuální potřeby. U nás k tomu organizujeme kurzy pro pacienty, ve Skotsku to jistě bude podobně.

V době, kdy se diabetes prvně projeví, to ale bývá obtížné. Zbytková sekrece inzulínu je někdy větší, jindy menší, a přesná dávka se nemusí trefit. Hodně také záleží na fyzické aktivitě.

Hypoglykémie zpravidla není příliš závažná, protože tělo opravdu je schopné v reakci na hypoglykémii si samo uvolňovat glukózu z glykogenu v játrech, ale za určitých okolností to závažné může být. Navíc po pořádné hypoglykémii hladina krevního cukru naopak stoupá příliš, vy přidáte inzulín a vše se může znovu opakovat. Proto je dobré snažit se větší hypoglykémii zabránit, a to můžete nyní jen častějším měřením.

S novou nemocí se pacienti většinou vyrovnají za 2 měsíce. Ale naučit se diabetes samostatně dobře řídit trvá déle. Myslím, že nyní bude vaše dcera potřebovat několik sezení s edukační sestrou, aby se vše naučila. A pro jistotu s sebou musí stále, opakuji stále a všude, nosit trochu cukru pro případ hypoglykémie. Také vám radím, abyste se o senzorech co nejdříve informovala a vyžadovala je. Představují velký pokrok a prostě jsou, tak se mají používat.

Good luck! Za měsíc bude líp.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Petro, je mnoho důvodů, proč mohou malé děti zvracet. Jeden z nich je také nově zjištěná cukrovka. To by ale hodnota glykémie byla určitě nápadně vysoká. 8,5 mmol/l  je hodnota jen blízko nad normou, jistě tedy neodpovídá rozvinutému diabetu, který by působil zvracení. Při jakémkoliv větším zatížení, jako je třeba horečnaté onemocnění, může mít dítě mírně zvýšenou glykémii a nic to neznamená. Osobní glukometr sice není přesné zařízení určené k potvrzení či vyloučení diabetu (pokud nejde o vysloveně vysokou hodnotu), ale hodnota 3,9 mmol/l to prakticky vylučuje.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den. Vašemu příteli je tedy snad konečně lépe, a tak už mohu snad odpovědět s trochou nadsázky a humorem.

Zaprvé, vaše hlednání na internetu asi nebylo moc pečlivé. Nalezl jsem hned několik knih o dietě při onemocněních slinivky břišní, které jsou určené pro pacienty. Určitě si mezi nimi vyberete.

Zde jsou:

Dieta při vleklém onemocnění slinivky břišní (autorky: Marečková, Patlejchová, Hovorková)

Onemocnění slinivky břišní, dieta pankreatická (autor: Pavel Kohout)

Kuchařka při onemocnění slinivky (autorka: Růžena Milatová, Petr Wohl)

I když blíže znám jen poslední 2, jsem si jistý, že o alkoholických nápojích se tam nic hezkého psát nebude. Alkohol je u nás nejčastější příčinou akutního zánětu slinivky břišní a stejně tak tomu je se záněty dlouhodobými. Někdo je vůči alkoholu více citlivý a stačí mu k vyvolání problémů jen minimum, u některých to důsledek dlouhodobého nadměrného pití alkoholu, ať už v jakékoliv formě. Pro pacienty, kteří prodělaly závažný zánět, platí určitě úplný zákaz. Ostatně, myslím, že jim stačí jen si pomyslet na to, čím si prošli, aby je přešla chuť. Tedy pokud nejsou na alkoholu závislí. Až bude všechno úplně v pořádku, tak třeba opravdu malé dávky nemusejí škodit, ale jako lékař to nedoporučuji. Pevně věřím, že váš přítel v životě najde jiné a lepší radosti.

Abych celý ten dramatický zážitek pro vašeho přítele i pro vás trochu odlehčil a navázal na váš poslední dotaz, dovolte mi dávnou vzpomínku na dobu, když mému nejstaršímu synovi bylo asi 12 let. Příhodu vyprávěl svojí mamince, obvodní lékařce, aby se ujistil, že nic nepokazil.

Když byl jednou sám doma, zvedl neodbytný telefon. Nějaký pacient z ambulance jeho mámy potřeboval nutně poradit. Syn jej upozornil, že maminka není doma, on že je doma sám a je mu 12 let a asi mu moc neporadí. Pán ale trval na tom, že radu nutně potřebuje a že ho moc o ni prosí. Měl strašlivý průjem a nebylo mu dobře. Cokoliv snědl, za chvilku vyšlo druhým koncem ven. Syn toho od své matky hodně zaslechl a nějaké ty průjmy také sám prožil. Ještě jednou upozornil, že je teprve dítě a žádný lékař a vysvětlil: „To nesmíte vůbec, ale vůbec nic jíst. Zato ale musíte hodně pít, abyste se nevysušil. Máma nám vždycky dává hořký čaj, tak ten hodně pijte.“ Pán moc poděkoval, řekl, že to zkusí a zavěsil. Jenomže za chvilku zavolal znova: „A prosím vás, můžu aspoň slané buráky, já mám na ně strašnou chuť“.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Oto, znám podobné případy pacientů s diabetem, jako jste vy, a musím říct, že s nimi nemám dobré zkušenosti. Diabetes dlouhá léta nebolí, leccos se dá dělat na poslední chvíli a „nejlépe“ se žije s glykémií mezi 10 a 15 mmol/l, kdy nehrozí žádná hypoglykémie a nehoní vás to příliš na WC pro glykémii vysokou. Ale všeho do času, a to je bohužel pravda. U někoho dříve, u jiného později, se objeví problémy s diabetickou polyneuropatií, na očním pozadí se zjistí pokročilá retinopatie nebo pacient dokonce přijde k očnímu lékaři až s nitroočním krvácením, v moči se zjistí bílkovina anebo je hned nutná péče nefrologa. Je to smutné, ale stále se s takovými případy setkáváme. I když je to v dnešní době zbytečné. Mnoha problémům se dá předejít nebo je alespoň co nejvíce oddálit. Pacient s diabetem 1. typu, který o sebe pečuje, může prožít plnohodnotný život a zůstat dlouho aktivní a zdravý.

I omluva za takové zanedbání bývá většinou podobná. Například to „nestíhám“. Nestíhám, protože nemám rodiče, o které bych musel pečovat... Nestíhám, protože ještě nemám děti, které přinášejí hodně starostí… Ale lékařům se omlouvat nemusíte. Omluvte se především sám sobě. Klidně si rovnou odpusťte, ale něco s tím udělejte! Možná se teď konečně ve vás něco hnulo, pokud vás to zase nepustí. Doufejme, že je ještě čas, diabetes máte teprve 10 let.

Pořádnou edukaci určitě potřebujete, možná i při pobytu v nemocnici, aby bylo dost času vám všechno vysvětlit, abyste se setkal s pacienty, kteří už komplikace mají a abyste už konečně správně vykročil.

Nejprve je ale nutné, abyste se řádně evidoval u diabetologa a chodil k němu pravidelně a snažil se poslouchat jeho doporučení. Ten potom rozhodne, jak by měla probíhat vaše edukace, případně vás doporučí na edukační pobyt. Bude už mít ale k dispozici nějaká vaše vyšetření. Nejedná se jen o laboratoř, ale měl byste také ukázat podrobné profily glykémií, které si asi zatím moc neměříte. Měl byste podstoupit kontrolu krevního tlaku, močového nálezu, měl byste absolvovat oční vyšetření. Když váš nový diabetolog uvidí, že jste ochoten spolupracovat, jistě vám pobyt v edukačním kurzu zprostředkuje. A na další kontrolu pak přijďte určitě včas a přesně, vezměte si s sebou výsledky samostatného monitorování glykémií a absolvujte předepsaná vyšetření.

V diabetologii dnes existuje řada možností, jak pacientovi usnadnit a zlepšit život. Léčba je ale drahá a musí být zdůvodněná. Lékaři nemohou předepisovat k hrazení nákladné prostředky, které pacient neumí a nechce využívat, a tudíž mu nepřinášejí žádné zlepšení.

Nemohu vás odkázat přímo na určité lékaře. Není jejich povinností vás přijmout do ambulance. Nicméně vám doporučuji, abyste se podíval na internet a zjistil, kde jsou ve vašem okolí diabetologické ambulance.

Mohl byste také kontaktovat Diabetologické centrum v Karlových varech, kde by vám jistě poradili a doporučili vás dále. Kontakt naleznete na stránkách České diabetologické společnosti na  http://www.diab.cz/diabetologicka-centra

Adresu a další údaje pro Karlovarský kraj jsem uvádím zde:

Diabetologické centrum Karlovarské krajské nemocnice Interní oddělení

Bezručova 19

360 01 Karlovy Vary

telefon : 353 115 483

Fax: 353 115 528

Koordinátor: MUDr. Gita Markofová

Diabetolog: MUDr. Gita Markofová

Edukátor: Gabriela Křížová

Bezručova 19, Karlovy Vary, 360 00

Telefon: 353 115 483

E-mail: markofova@centrum.cz

Odpověď

Milá „AppleCute“! pokusím se vám stručně odpovědět a jen zopakuji, že váš přítel prodělal těžkou ataku akutního zánětu slinivky břišní. To je velmi závažné onemocnění, které často vyžaduje chirurgickou léčbu, léčbu infekce, umělou výživu. Někdy také má za následek vznik tzv. druhotného diabetu, tedy toho typu diabetu, který je vyvolán jiným onemocněním. V tomto případě může dojít k velkému poškození celé slinivky, ve které zanikne ne jen ta část, která tvoří zažívací šťávy, ale také část, kde se tvoří inzulín.

Slinivka břišní je orgán, kde se tvoří trávicí šťávy, které jsou nutné ke zpracování potravy poté, co opustí žaludek. Této šťávy je za den asi 2000 ml a obsahuje aktivní látky, které štěpí bílkoviny, tuky a sacharidy. Tyto látka za normálních okolností odcházejí do dvanáctníku a tenkého střeva, kde kontrolovaně působí. Pokud ale se tyto látky aktivují přímo v tkáni slinivky, mohou slinivku těžce poškodit. To je příčinou toho prudkého zánětu, který prodělal váš přítel.

Tkáň, která tvoří tyto šťávy, představuje převážnou část slinivky. Langerhansovy ostrůvky, kde se tvoří inzulín, představují asi jen 1 – 2 % tkáně pankreatu.

Za určitých okolností se uvnitř poškozené slinivky tvoří dutina, která se postupně ohranišuje. Lékaři tomu říkají pseudocysta, a to je asi to, o čem mluvíte. Pseudocysta se může léčit zavedením drénu, nebo se počká, až se úplně ohraničí a potom se její obsah někam odvádí, kde tělu příliš nevadí. Hojení může být zdlouhavé.

Nyní a v nedaleké budoucnosti bude pro vašeho přítele zcela zásadní, zda se zánět slinivky uklidní, zvládne se infekce a zbytky tkáně pankreatu se ohraničí a pankreatická šťáva nebude odtékat jinam, než má. Trávicí funkce pankreatu se dá celkem dobře uměle nahrazovat tabletami, ve kterých jsou obsaženy nejdůležitější složky trávicích šťáv. Kvůli tomu se proto pankreas netransplantuje. Byl by to příliš složitý a zbytečný způsob léčby.

Transplantace pankreatu se dělá výhradně pro léčbu diabetu. Nejčastější varianta je transplantace spolu s ledvinou u diabetiků 1. typu, kteří mají již mnoho let diabetes, který u nich vedl k poškození ledvin. Transplantace samotného pankreatu se dělá jen opravdu výjimečně u osob, u kterých je léčba inzulínem velmi obtížná a kteří přitom trpí opakovanými těžkými. Hypoglykémiemi (nízkou hladinou krevního cukru způsobené léčebně podávaným inzulínem).

Pro vašeho přítele nic takového vůbec nepřipadá v úvahu. Jeho problém není diabetes ani chybějící slinivka. Jeho problémem jsou následky toho, že se jeho vlastní slinivka uvnitř těla částečně „rozpadla“ a vyvolala v okolí těžký zánět. Tento zánět je nutné zvládnout. Pak teprve se postupně začne jeho stav zlepšovat. Žádná transplantace nepřipadá v úvahu, tu by spolehlivě v tomto stavu nepřežil a ani by mu nijak nepomohla.

Svému příteli můžete pomoci tím, že jej psychicky podpoříte při pokračující léčbě. Až bude moci chodit, budete jej doprovázet, pečovat o to, aby se znovu rozhýbaly jeho končetiny a páteř, budete mu pomáhat připravovat vhodné jídlo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Eliško, z vašeho „dotazu“ není vůbec jasné, na co se ptáte. Mohu jen uvést, že správná léčba diabetu může přispět k tomu, aby se zlepšil také váš Parkinsonův syndrom.

Laktátová acidóza je jev poměrně vzácný, ale závažný. Může mít více příčin, ale ve vašem případě vás asi zajímá, zda vám laktátová acidóza hrozí při vašem diabetu.

Laktátová acidóza může v určité míře provázet silně nevyrovnaný diabetes, ale to jistě není váš případ. V praxi se nejedná přímo o skutečnou laktátovou acidózu, ale spíše jen o zvýšenou hladinu laktátu, která může provázet dekompenzovaný diabetes. V tomto případě hraje hlavní úlohu správná léčba diabetu, a to především inzulínem.

U diabetiků 2. typu se může vyskytnout laktátová acidóza při léčbě lékem metformin, a to u pacientů, kterým by se z různých důvodů tento lék vůbec neměl dávat. Jsou to nemocní s těžce sníženou funkcí ledvin, pacienti se srdečním selháním či těžkým plicním onemocněním nebo pacienti se závažnou poruchou funkce jater. V tomto případě se většinou jedná a těžce probíhající stav, ve kterém byste nám nebyla schopna posílat dotaz po internetu. Proto se domnívám, že ani o tuto formu laktátové acidózy nejde.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, ze záhlaví vašeho dotazu plyne, že se ptáte na diabetes mellitus 1. typu. V samotném textu pak zmiňujete jen diabetes obecně. Pokusím se vám odpovědět tedy na obě varianty.

Diabetes 1. typu je považován za autoimunitní onemocnění, kdy buňky imunitního systému pacienta reagují agresivně vůči beta buňkám Langerhansových ostrůvků, kde se tvoří inzulín. V současné době je poměrně dobře prozkoumaný způsob, jak ke zničení beta buněk dochází. V některých případech se autoimunitní proces nepodaří doložit laboratorně a pro tento případ se také někdy používá označení 1b, které připouští i jiný mechanismus vzniku.

Diabetes 1. typu vzniká u geneticky predisponovaných osob, které se setkají v životním prostředí s nějakým spouštěcím mechanismem, který ale není zatím znám a nemusí ani být u všech pacientů stejný. Onemocnění většinou vzniká velmi pomalu, takže se nijak klinicky neprojevuje a zatím jej nelze ani diagnostikovat. Později, pokud bychom využili moderní diagnostické metody, bychom mohli již autoimunitní proces s určitou pravděpodobností prokázat. Pak teprve dochází k postupnému zániku beta buněk, což může trvat řadu let, někdy ale také to může jít rychle. Typický je ale průběh pomalý. Teprve když klesne počet beta buněk tak pod 20 - 15 % původního množství, onemocnění se projeví. Stává se to často v souvislosti s nějakým dalším náhodným onemocněním či zdravotním problémem, kdy tělesná potřeba inzulínu náhle vzroste a chybějící rezerva se projeví. Lidé pak často považují za příčinu právě toto náhodné onemocnění, ale není tomu tak. Jenom se dlouho trvající proces náhle projevil. Takže na vaši otázku odpovídám takto: teoreticky lze u predisponovaných osob vyvolat vznik diabetu 1. typu, ale zatím se neví jak a čím a nelze tedy nikoho z toho vinit a určitě by se jednalo o jev zcela ojedinělý. V praktickém životě reálnou možností je, že určitý způsob léčby či náročný lékařský zákrok vedly k rychlejšímu odhalení pomalu vznikajícího diabetu 1. typu. Ten by se ale projevil stejně, možná ale později. Stává se tak někdy po těžším infekčním onemocnění či po úrazu či velkém stresu.

Onemocnění, které se ve svém důsledku diabetu 1. typu podobá, lze v experimentu vyvolat podáním některých toxických látek. Ty se v experimentu používají k vyvolání diabetu a k testování nových způsobů léčby. Podání takovýchto látek ale u člověka nepřipadá v úvahu.

Diabetes ale může vznikat také jiným způsobem. Nejčastější formou diabetu je typ 2, který vzniká postupně snižující se citlivostí tkání vůči působení inzulínu. Opět u predisponovaných osob se beta buňky snaží tyto zvýšené nároky vyrovnat, ale později na to nestačí, a tak se projeví diabetes. Je to častější při obezitě a také ve vyšším věku, ale je to možné i u mladistvých a dokonce i u dětí. Ke vzniku tzv. druhotného diabetu (který je vyvolán přítomností jiného onemocnění nebo některými léky) může také docházet i u dětí, i když je to méně časté. Např. u dětí léčených transplantací se používají imunosupresivní léky, které snižují citlivost vůči inzulínu a mohou také působit negativně na beta buňky. Za těchto okolností je samozřejmě velmi důležité posoudit, do jaké míry je tento způsob léčby zdůvodněný. Ale třeba při transplantaci ledviny, jater či srdce není o čem pochybovat. Léky jsou pro pacienta nezbytné a je nutné podstoupit riziko vzniku diabetu. Jsou však dnes k dispozici postupy, které toto nebezpečí zmenšují. Polékový diabetes může vznikat také při léčbě některých autoimunitních onemocnění, zejména když se podávají vysoké dávky kortikoidů. Ty jsou ale často nezbytné. Po vysazení těchto léků se stav často upraví, ale může také přetrvávat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, já to nemohu na dálku dát návod, jak si udržovat glykémie vyrovnané. V tom ti nejlépe pomůže tvůj dlouhodobý lékař a edukační sestřičky.

Podle toho, co píšeš, to ale není zase tak špatné. Podle mého názoru je hlavní to, že se snažíš a staráš se už o svůj diabetes sám.

Neměl bys ale nic nechávat náhodě. Především bys měl rozumět dietě a vědět už, kolik která potravina obsahuje sacharidů. Předpokládám, že to už zhruba umíš, ale já alespoň u dospělých pacientů s diabetem stále zjišťuji zásadní nedostatky.

Určit vždycky správnou dávku inzulínu je samozřejmě obtížné a hodně záleží na tom, jak moc se pohybuješ a zda máš zrovna hlad a chuť. Velmi se ale vyplatí natrénovat si spolu s edukačními sestrami určité postupy, jak dávku volit a jak volit dávku jídla. Ani potom to nefunguje vždy dobře, protože inzulín se může někdy lépe vstřebávat než jindy, někdy to zkomplikuje menší či větší hypoglykémie, po které se všechno na nějakou dobu rozhasí.

Já bych pro takového chytrého a uvědomělého kluka doporučoval vyzkoušet inzulínovou pumpu a používat ji současně s trvalým senzorem glukózy v podkoží. Ty už to určitě znáš, ale nevím, zda jsi to už měl možnost vyzkoušet. S pumpou jsou většina dospělých i dětí spokojeni. Nejenže je to o něco pohodlnější, ale také nemusíš vést tak pravidelný život a inzulín se při správném používání podkožních kanyl víc pravidelně vstřebává, než při používání injekcí.

Senzor ti umožňuje sledovat, zda ti glykémie stoupá či klesá a může tě i varovat, když to není v pořádku. Ty potom můžeš něco na opravu udělat včas, a hlavně můžeš lépe předcházet hypoglykémiím.

Když ti lékař pomůže pumpu dobře nastavit, můžeš také využívat v pumpě uloženou kalkulačku, která ti radí, kolik si před jakým jídlem máš dát inzulínu a pamatuje si, kolik už inzulínu máš v těle.

Já bych ti kvalitní pumpu se senzorem moc přál. Dnes je to pro všechny děti u nás dostupné a rodiče nebudou muset na to finančně přispívat, nebo jen málo. Hodí se to dobře i do školy i pro sportování a dodává to pocit lepší jistoty.

Možná by ti pumpu se senzorem nasadili v nemocnici, kde bys to asi týden používal a učil se s tím zacházet.

Moc ti držím palce, abys to dobře zvládal a přitom stihl všechny klukovské zábavy stejně jako tvoji kamarádi. Budeš to mít pořád o něco těžší než ostatní, ale možná že zrovna to ti pomůže, abys toho dokázal více a aby sis toho lépe vážil a byl spokojený.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Michaelo, odpověď je jednoduchá. Váš výsledek je normální. Jen se ptám, proč se vůbec test dělal. Pokud přece bylo nějaké podezření, třeba dříve zjištěné vysoké hodnoty, nebo máte větší nadváhu, buďte stejně opatrná a držte dietu.

Jiné hodnocení by bylo, kdybyste byla těhotná, protože tam je hodnocení přísnější. Ale i v tom případě byste mohla být klidná.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, teoreticky do nádoby s kódem 18 01 01 patří (podle metodických pokynů Státního zdravotnického ústavu) ostré předměty

Přesný popis z metodiky: 

Tato kategorie odpadů zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potenciální riziko poranění a/nebo infekce, jehly, kanyly, injekční stříkačky s jehlou, jehly s křidélky, bodce, skleněné střepy, ampule, pipety, čepele skalpelů, lancety, prázdné lékovky, zkumavky apod. „ostré předměty“. 

do nádoby 18 01 03 patří potenciálně infekční materiál

Přesný popis z metodiky: 

Do této skupiny patří biologicky kontaminovaný odpad, např. obvazový materiál, biologicky kontaminované pomůcky, infusní nástroje bez jehly, obaly transfúzní krve, pomůcky pro inkontinentní pacienty, kontaminované materiály z plastů a osobní ochranné pomůcky personálu. Patří sem i další odpady, které jsou kontaminovány lidskou krví, sekrety nebo výkaly.

Když to převedeme na materiál u diabetiků:

• jehly (kanyly s jehlami, jehly z inzulinových per, lancety z glukometru, zavaděče s jehlami...), skleněné ampule a střepy (skleněné zásobníky…) patří do kontejneru 18 01 01
• buničinové čtverečky od dezinfekce či krve, testovací proužky z glukometru, proužky na testování moči, infuzní sety, spojky bez jehel… by měly jít do nádoby označené 18 01 03

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)