Obecné

Odpověď

Milý Marku, pokud naleznete trochu trpělivosti a času, podívejte se na naše příspěvky na webu věnované diabetu 2. typu. Dojde Vám, že to není nic podobného jako chřipka nebo naražená žebra. Je to určitý stav organismu, ke kterému jste se postupně během měsíců až let dopracoval a tělo už nezvládá pořádně zpracovat Váš příjem potravy. Jde to lépe, když jíte jen málo, protože na to ještě Vaše tělo stačí, ale jakmile se vrátíte k obvyklým porcím, situace bude zase stejná. Pomůže Vám také, když ty kalorie spálíte nějakým jiným způsobem, než že si je jen uložíte “na horší časy” kolem pasu, třeba jízdou na kole nebo plaváním, když Vás tedy teď bolí koleno. Ale to je také jen na chvíli. Zlepšit se to může, když promyšleně zlepšíte svůj životní styl. Budete opravdu jíst delší dobu méně kalorickou stravu, zhubnete alespoň na 90 kg, zcela vynecháte sladké pití, přestanete kouřit a pít alkoholické nápoje ve větší míře než čistě společenské. Chce to se k takové změně postupně rozhodnout, získat více informací a hlavně, vydržet to. Myslím ale, že Vás to posílí a pomůže Vám to řešit i Vaše ostatní problémy. A i to Vaše koleno mě pochválí, protože se mu uleví.

Bylo by také dobré si ověřit, zda při léčbě Vašeho kolene jste nedostával injekce do kolene, které obsahují kortikosteroidy, tedy léky, které kromě toho že uleví v koleně velmi často zvyšují glykémii.

Doporučuji Vám také pořídit si osobní glukometr a kontrolovat si občas glykémie na lačno a po jídle. Poznáte podle toho, zda se stav spíše zlepšuje nebo zhoršuje a podpoří Vás to v držení diety. Mohl byste také dostat nějaký lék na zlepšení, nejspíše metformin v dávce alespoň 2x 500 mg.

Nechci tím vším říci, že zvýšená glykémie je Vaše vina. Řada lidí k tomu má určité vlohy. Ale tím spíš se musí proti tomu bojovat. V opačném případě by se glykémie postupně zhoršovaly. Určitě by stálo také pořádně si kontrolovat krevní tlak a dát si vyšetřit hladinu krevních lipidů. Zvýšená hladina lipidů a hypertenze se s diabetem často pojí.

Snažte se nahradit kalorická jídla saláty a málo sladkým ovocem a podle možnosti se dostatečně pohybujte. Pokud se k problémům postavíte čelem, určitě se Vám podaří lépe řešit i ostatní problémy, jako jsou ty dluhy.

Odpověď

Dobrý den, pokud jste nový diabetik na terapii pouze dietou a Váš lékař Vám doporučil měření 2x týdně, většinou je tím myšlena 2x týdně glykémie ráno nalačno.

Není asi ani na škodu 1 den před kontrolou u Vašeho diabetologa či praktika naměřit tak zvaný velký glykemický  profil (kontrola před snídaní, obědem, večeří, 2 hodiny po těchto hlavních jídlech a ve 22h), ale záleží na dohodě s Vaším lékařem. 

Bohužel pojišťovna nehradí diabetikům na dietě proužky na měření glykémie, a tak si je musí v případě potřeby sami kupovat.

Jednoduchý návod na to, jak měřit glykémii můžete najít zde.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Martino, ať již máte diabetes 2. typu (což je pravděpodobnější, když užíváte inzulín) nebo typ 1, používáte inzulínovou pumpu a tak to bude potřeba zvládnout s její pomocí.

Souhlasím s vámi, že potřeba inzulínu se v horkém počasí může měnit, ať již to má jakoukoliv příčinu. Napadají mě tyto možnosti, počínaje těmi nejběžnějšími:

1. Inzulín se v zásobníku a kanyle příliš zahřívá, může klesat jeho aktivita. Doporučuji plnit zásobník jen na tolik, kolik vám vystačí na 2 dny. Potom změňte kanylu i zásobník. Chraňte hadičku před přímým sluncem.

2. V teplém počasí se více potíte, může to mít vliv na zánětlivou reakci v místě zavedení kanyly. Měňte kanylu důsledně každé 2 dny.

3. V teplém počasí se méně pohybujete. Je také možné, že více jíte. Promyslete to a uberte množství jídla, zvláště sacharidového. Za horkých dnů vám určitě stačí méně. Zato více pijte nesladké nápoje.

Tato opatření by měla stačit ke zlepšení. Pokud ale budou glykémie stále vysoké, zvyšte si dávky inzulínu, např. o 20%. Rozhodně pokud glykémie neklesne k normálním hodnotám, tak nejezte žádné sacharidové jídlo a potom neopomeňtě si dát bolus.

Odpověď

Milá Irino,

Vaše dcera je mladá, diabetes u ní trvá 14 let a je velmi dobře vyrovnaný. Proto se nedomnívám, že skutečně má závažnější formu diabetického postižení nervů (neuropatie).

Diabetická polyneuropatie má řadu forem. Nejběžnější je tzv. symetrická distální somatická neuropatie. Přeloženo do češtiny: postižení zejména dlouhých nervových vláken na končetinách, které zprostředkovávají jednak cítění (dotyk, tlak, vibrace, teplo apod.), jednak zajišťují hybnost a koordinaci svalstva. Tato forma se poměrně dobře diagnostikuje jednak podle obtíží pacienta, jednak podle vyšetření, která zjišťují citlivost končetin, nebo také složitějším způsobem se dá měřit rychlost vedení v nervech pomocí elektromyografie.

Nervová tkáň je vůči působení dlouhodobě zvýšené hladiny krevního cukru nejcitlivější. Proto se určité poruchy objevují velmi často. Současně však nebývají příliš závažné. Teprve při velmi špatném vyrovnání diabetu a po více letech vznikají těžší formy, které jsou provázeny bolestmi, brněním a také poruchou citlivosti, což má význam zvláště na dolních končetinách, kde díky tomu mohou vznikat otlaky až vředy.

Druhá celkem běžná forma neuropatie se označuje jako tzv. autonomní neuropatie. Ta postihuje tkáně a orgány, které přímo neovládáme vůlí, např. krevní cévy, srdeční sval, močový měchýř, žaludek či střevo.

Autonomní neuropatie se velmi obtížně diagnostikuje a běžně se provádí jen vyšetření kardiovaskulárních reflexů. Při tom se sleduje elektrokardiografie (pravidelnost srdečních stahů) např. při nafukování balonku, při zmáčknutí rukou gumového kroužku, pří náhlém postavení. Typická u zdravých lidí je určitá nepravidelnost v souvislosti s dýcháním. Při autonomní neuropatii tato nepravidelnost často mizí.

Určitý pozitivní nález je u pacientů s dlouho trvajícím diabetem celkem běžný a nemusí to mít ještě velký význam. Nevím přesně, co znamená zkratka KAN, ale asi je to kardiální autonomní neuropatie, tedy postižení autonomních nervů na srdci.

Po rychlém postavení se zdravému člověku normálně zrychlí pulz a zvedne krevní tlak. To proto, že na základě čistě fyzikálních principů se trochu odkrví mozek. Aby mozek neměl ani na krátko nedostatek krevního zásobení, autonomní nervy zprostředkují zvýšení krevního tlaku a zrychlení pulzu. Při kardiální autonomní neuropatii bych tedy zejména očekával, že se tlak nezvýší dostatečně a pulz nezrychlí. To může mít za následek až krátkodobou poruchu vědomí a někdy kolaps, někdy přechodnou nevolnost. Tento jev se ale vyskytuje poměrně často u osob, které užívají některé léky proti zvýšenému krevnímu tlaku, při nedostatečném příjmu tekutin, při chudokrevnosti a také jako určitá celkem normální varianta častější u mladých velmi štíhlých žen jako funkční porucha, která nemá velký význam. Většinou pomůže, že se lidé zvedají opatrně, dost pijí a případně si dají kafe.

Při náhlém zrychlení pulzu po postavení je důležité především vědět, z jaké hodnoty a na kolik a na jak dlouho se pulz zvýší. Pokud by se jednalo opravdu o výraznější odchylku, doporučoval bych především kardiologické vyšetření. Časté jsou různé vrozené poruchy vedení vzruchů, které se dají zjistit a většinou i léčit. To považuji za důležité. Na autonomní diabetickou neuropatii bych v tomto případě příliš nemyslel.

Můj závěr tedy je: pokud uvedený stav dělá vaší dceři obtíže, měla by požádat především o podrobnější kardiologické vyšetření (kvalitní EKG, echokardiografie aj.). Pokud bude nález negativní, domníval bych se, že nejspíše půjde o variantu, která se občas vyskytuje. Dá se zlepšit tréninkem a lepším sledování příjmu tekutin. Je také třeba vyloučit koincidenci s případnou nízkou hodnotou glykémie.

Po určité době trvání diabetu lze pečlivými testy prokázat určitý stupeň diabetické polyneuropatie. Zpravidla to ale u mladých a dobře léčených pacientů nemá žádný hlubší význam, než upozornění na pečlivou léčbu diabetu a prevenci otlaků na dolních končetinách a nošení kvalitní obuvi.  

Kardiální autonomní neuropatie může být příčinou vzniku náhlé srdeční arytmie, ale to jen u osob s pokročilou formou a zpravidla v souvislosti s jiným srdečním onemocněním nebo při těžší hypoglykémii. Nepředpokládám, že toto riziko se týká vaší dcery.

Odpověď

Milá Anno, pro léčbu diabetu 2. typu byla vytvořena doporučení, která se opírají o výsledky dlouhodobých studií a současné možnosti v praxi. Byla vytvořena tak, aby dávala předpoklad, že se pacientovi povede bezprostředně dobře a současně nebude mít vysoké riziko vzniku dlouhodobých komplikací diabetu. Přitom by se současně neměly výrazně projevovat nežádoucí účinky samotné léčby.

Základní doporučení jsou velmi přísná a je těžké dosahovat takových cílových hodnot. Pacienti by měli mít téměř normální hodnoty glykémií a glykovaný hemoglobin blízko normě.

Je ale vzít třeba v úvahu následující faktory:

Věk pacienta: pro starší osoby, např. nad 70 let nemusejí být nároky již tak vysoké. Pokud se dosud chronické komplikace diabetu neprojevovaly, je méně pravděpodobné, že nyní budou rychle postupovat.

Schopnosti a motivaci pacienta: K dosažení dobrých výsledků je nutné důsledně držet dietu, znát složení jídla, mít disciplínu a pravidelně si měřit glykémie. Toho řada lidí není schopna a/nebo není ochotna se své poruše takto intenzivně věnovat. Lékař potom volí méně náročné cíle.

Přidružená onemocnění: Pacienti, kteří si udržují glykémie blízko normálních hodnot, mohou mít při intenzivní léčbě větší riziko vzniku občasných hypoglykémií. Ty mohou být pro starší pacienty nebezpečné, případně mohou zhoršovat průběh např. srdečních onemocnění a za určitých okolností vyvolávat srdeční arytmie. Proto i u takovýchto osob volíme raději méně přísné nároky na úroveň léčby diabetu. Navíc se také ukazuje, že pro dobré „přežití“ bývá u starších lidí s dalšími zdravotními problémy, jako je např. stav po infarktu myokardu, důležitější, zda mají správně léčen krevní tlak, mají dostatek pohybu, nemají vysoké hladiny krevních lipidů a nejsou obézní.

Obecně tedy bych řekl, že glykémie po jídle do 10 mmo/l po jídle je přijatelná. Důležité je, zda potom postupně klesne, nebo zda zůstává dlouhodobě celý den takto zvýšená. Záleží také na tom, jakou léčbu váš otec má. Pokud by např. byl léčen pouze dietou, nehrozilo by žádné nebezpeční vedlejších účinků léčby, pokud by dietu zpřísnil a dále omezil kalorie a sacharidy. Pokud by ale byl na 4 dávkách inzulínu, považoval bych výsledky za dobré, inzulín bych asi nedopočučoval zvyšovat a jen bych případně doladil množství sacharidů v dietě k jednotlivým dávkám inzulínu.

Odpověď

Vážená paní Věro, tzv. sekundární diabetes (druhotný v průběhu jiného onemocnění, ve vašem případě po pankreatitidě) může mít velmi obtížný průběh. Kromě inzulínu vám totiž chybí také hormon glukagon, který se rovněž tvoří v pankreatu. Kromě toho máte postiženou také trávicí část slinivky, takže obtížně a nepravidelně trávíte základní potraviny a je obtížné předvídat, jak rychle se bude např. zvedat glykémie po požití chleba, brambor, rýže apod. Další obtíž je v bezlepkové dietě, která často obsahuje více volného cukru a sacharidů obecně.

Kromě toho záleží také na příčině, proč jste dostala pankreatitidu. Bývá to v důsledku onemocnění žlučových cest, bohužel dost často po alkoholu, a také u některých dědičných chorob. Varianta po alkoholu bývá obtížná, protože s pacienty se často obtížně spolupracuje. To asi není váš případ.

V principu máte základní léčebný režim navržený dobře a mohl by fungovat. Jen je velmi dobré jej vyladit, znát složení potravy, kterou přijímáte, abyste věděla zejména, kolik obsahují jednotlivá jídla sacharidů, a konečně si musíte velmi pečlivě měřit glykémie, pravděpodobně 5x i vícekrát denně.

Já bych vám ze všeho nejvíc doporučoval používat kontinuální senzor hladiny krevního cukru v podkoží. Je jich dnes několik typů a často se spojují s inzulínovou pumpou, která by pro vás rovněž byla vhodná. Pokud byste byla dobře zacvičena, podávání inzulínu by se mohlo při správném nastavení samo zastavit v případě, kdy by vám glykémie nebezpečně klesala. Dostávala byste také výstrahy v případě, že by naopak byla glykémie vysoká.

Určitě by vám ale také pomohl jednodušší senzor, který není spojen s pumpou a glykémii vám ukáže jen v případě, že jej o to aktivně „požádáte“. To můžete dělat třeba 20x nebo až 50x denně, takže jasně vidíte, jak se u vás glykémie pohybují a kam směřují. Nevýhodou tohoto typu je, že přímo nespolupracuje s pumpou, takže např. nedostáváte výstrahy, pokud se sama senzoru „nezeptáte“, ale musíte se ně něj sama aktivně dívat. Moc bych vám to doporučoval. Je to nyní dostupné, pacienti při správné indikaci hradí 25% nákladů. U tohoto senzoru činí měsíční doplatek asi 800 Kč. To určitě stojí zato.

Nevím, zda nyní potřebujete přípravek Metformin. Asi vám neškodí, ale u pacientů se sekundárním diabetem po pankreatitidě nemůže příliš pomoci. Určitě byste měla užívat náhradu pankreatických enzymů v podobě tablet, např. Pancreolan, Panzynorm či podobně. Tyto léky vám pomohou s trávením a glykémie bude snazší po jídle předvídat.

Léčba tzv. kmenovými buňkami v současné době není nikde na světě k dispozici. Jen se o tom občas hodně mluví, protože v budoucnu, jak věřím, přinese pokrok v léčbě diabetu. Pro vás by teoreticky připadala v úvahu léčba transplantací Langerhansových ostrůvků. Ta je ovšem vyhrazena pro pacienty, kteří trpí velmi vážnými problémy s vyrovnáním diabetu, zejména těžkými hypoglykémiemi, a to navzdory správné edukaci a použití dostupných technických prostředků. U tohoto způsobu léčbu je nutné trvale užívat imunosupresivní léčbu a je nutné posoudit, zda přínos léčby převáží nad možnými vedlejšími účinky. Pro většinu pacientů s diabetem 1. typu, i když mají velmi nestabilní vyrovnání, určena není.

Odpověď

Milá Jano, lék Amaryl působí tak, že se naváže na buňky v pankreatu, které tvoří inzulín, a stimuluje sekreci inzulínu. Stimulace bývá silnější, když současně s tím dochází ke zvýšení hladiny glykémie. Normálně by zvýšená glykémie měla stačit k tomu, aby se inzulín začal uvolňovat do krve. U pacientů s diabetem 2. typu je sekrece inzulínu porušena, takže po snězení sacharidového pokrmu se inzulín uvolňuje nedostatečně. Amaryl proti tomu má pomáhat.

Lék sám o sobě působí poměrně rychle, ale dlouhodobě. Naváže se na beta buňku pankreatu a stimuluje ji dlouhodobě (půl dne i déle). Z toho plynou 2 věci:

1. Pokud beta buňky chybějí nebo je jejich funkce výrazně porušena, nemůže Amaryl fungovat dostatečně nebo nefunguje vůbec
2. Amaryl působí dlouho, tedy i v době, kdy už je dávno po jídle. Přispívá ke zvýšeným hladinám inzulínu u diabetiků 2. typu i v době, kdy už to není třeba.

Vy používáte poměrně malé dávky Amarylu, takže by bylo možné ještě přidat. Jak už jsem ale řekl, působení je dlouhodobé, takže podání další dávky před dalším jídlem by nemělo moc smysl. K tomu jsou dnes k dispozici látky účinkující podobným mechanismem, které působí rychleji a méně dlouho, u nás přípravky Repaglinide, Enyglyd či Novonorm (všechny obsahují repaglinid). Osobně je považuji za výhodnější. Používají se před hlavními jídly v malé dávce a výhodou je, že jejich působení rychleji odezní. Beta buňky tak nejsou stimulovány trvale, mohou si „odpočinout“ a zachovávat si lepší reaktivitu.

Diabetes 2. typu nespočívá ale jen v porušené sekreci inzulínu. Ještě větší význam má snížená účinnost inzulínu. Proto se používají léky, které citlivost k inzulínu zlepšují. Takovým základním lékem v této oblasti je metformin a většina diabetiků 2. typu, kterým nepostačuje dieta, jej užívají. K tomuto léku se pak podle potřeby používají léky další, např. i ten Amaryl.

Neznám podrobnosti o vašem zdravotním stavu. Přesto bych vám jako základ léčby doporučoval dietu se sníženým obsahem kalorií. K tomu bych doplnil metformin, a to postupně až do dávky asi 2000 mg denně.  Pokud by toto nestačilo, přidal bych buď ten Amaryl (já spíše v nižší dávce, např. 2 mg 1x denně; beta buňky už takto dělají, co mohou, a tak bych je více nenamáhal), nebo některý s dalších dnes dostupných léků v závislosti např. na tom, zda máte nadváhu apod.

Máte-li glykémii vysokou zejména po jídle a nikoliv na lačno, znamená to, že buď stále jíte příliš mnoho, nebo že vaše beta buňky na to prostě nestačí. Za takových okolností bych se nebránil malým dávkám inzulínu, protože to je nejvíce přirozený postup, zejména pokud netrpíte obezitou. Metformin bych ponechal nadále, případně i další lék z dnes širokých možností. Spíš než sekreci inzulínu bych však stimuloval jeho účinnost, aby vám vaše beta buňky co nejlépe a nejdéle vydržely a nebyly příliš zatěžované.

Odpověď

Milá Míšo, nevím, kolik je vám let, zda máte nějaká přidružená onemocnění, či zda máte větší nadváhu. Podle naměřených hodnot máte poruchu glukózové tolerance a možná skoro diabetes. Upozorňuji ale, že osobní glukometr není určen ke stanovování diagnózy diabetu. Používá se pro sledování diabetu u určité osoby, která si na „svůj přístroj“ zvykne, naučí se ho používat a bude vědět, jak její hodnoty kolísají, zda se zlepšují či zhoršují apod. Nutně se nemusí jednat o úplně přesné hodnoty.

To, že jste nasadila dietu a zejména omezila kalorický příjem, je velmi správné. Určitě nemůžete očekávat efekt okamžitě. Rychlou změnu bych čekal jen v případě, že by si člověk naměřil vysoké hodnoty po nějaké „hostině“ nebo zavařování marmelády, a pak by to zkusil znovu už při normálním režimu. Ono ale držet chvíli dietu bohužel nestačí, bude to nutné asi napořád. Glukózová tolerance má s věkem tendenci se spíše zhoršovat a tak vám změna režimu pomůže alespoň tomuto zhoršování předejít. Pokud byste opravdu vytrvala aspoň 3 měsíce, věřím, že by se mohly glykémie úplně upravit.

K lékaři nyní bezprostředně nemusíte, protože léčebné opatření jste si stanovila sama a dobře. Nehrozí vám bezprostřední zdravotní nebezpečí. Nicméně z dlouhodobého pohledu by bylo správné jej navštívit. Porucha u vás může trvat již déle, aniž byla rozpoznána a mohla mít na vaše tělo negativní vliv. Bylo by vhodné provést celkové laboratorní vyšetření se stanovením nejen glykémie, ale také glykovaného hemoglobinu, hladin krevních tuků apod. Měla by být zkontrolována funkce ledvin, měla byste podstoupit vyšetření očního pozadí, orientační neurologické vyšetření a kontrolu stavu vašich dolních končetin, zejména k vyloučení diabetické polyneuropatie. Zaznamenal by se také určitý výchozí bod, vůči kterému byste si mohla stanovit určité dlouhodobé cíle, např. snížení hmotnosti a zlepšení glykovaného hemoglobinu. Dostala byste také podrobnější poučení jakou držet dietu, jak pečovat o své dolní končetiny a jak si kontrolovat krevní tlak. Možná také, pokud by pokles glykémií nepostačoval, byste dostala nějaké léky. Bylo by dobré, kdybyste si také o diabetu něco prostudovala, např. na našich webových stránkách.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den! Váš manžel má tedy to, čemu se říká "porucha glukózové tolerance". Není to tedy ještě diabetes, ale pokud s tím nebude váš muž něco dělat, časem diabetes pravděpodobně vznikne. Pokud bych vycházel čistě z hodnot, které udáváte, ještě bych to upřesnil: Jedná se o poruchu glykémie na lačno. To je nověji zavedený termín, ale používá se. Odpovídá to tomu, že na lačno je glykémie o trochu vyšší, než je norma, ale po jídle je hodnota v normě a rovněž v normě je i hodnota za 120 minut při orálním glukózovém tolerančním testu.

Je to ale podobné, jako když někoho hodnotíte, zda je tlustý. Na první pohled může být patrné, že je silnější, než by měl být. Někdo by ho možná už nazval tlouštíkem, jiný ale řekne, že je prostě silnější. Podobně je to s diagnózou diabetu. Lékaři se ale musí nějak shodnout, a tak si stanovili určitá kritéria. Ta se opírají o glykémie na lačno, po jídle, při glukózovém tolerančním testu, a také o hodnotu glykovaného hemoglobinu. Jedná se ale o posuzování jednoho souvislého jevu a nikoliv o to, že když někomu glykémie z 6,9 stoupne na 7,1, tak se prostě stává diabetikem a všechno se pro něho od té chvíle mění. V případě vašeho muže jsou hodnoty na lačno do 6,1 mmol/l, takže to samo o sobě není zdaleka ještě „úřední“ diabetes. Pokud ale nechce, aby se stav nezhoršoval, měl by se více pohybovat, méně a zdravěji jíst a občas si glykémie na lačno či po jídle sám kontroloval. Jsou určité věci, které má člověk vrozené, ale s mnoha faktory se dá něco dělat nebo vznik diabetu oddálit. Ať se tedy chová tak, jako by lehkou formu diabetu už měl.

Porušená glykémie na lačno vzniká nejčastěji tak, že vlastní produkce inzulínu nedokáže dostatečně utlumit produkci glukózy v játrech. Z jater se glukóza uvolňuje zejména za stavů na lačno a cílem je zejména zásobovat i za této situace glukózou mozek a jiné tkáně. Pokud je ale glykémie v normě, malá trvalá sekrece inzulínu brání tomu, aby se glukóza neuvolňovala příliš. Pokud jsou játra vůči tomuto působení inzulínu méně citlivá, bývá glykémie na lačno mírně zvýšená. Považuje se to za předstupeň vážnější poruchy působení a sekrece inzulínu, ale není to ještě diabetes a nemusí to ještě odpovídat ani označení „porucha glukózové tolerance“. Je to ale určitý varovný faktor, a proto se dieta a zhubnutí doporučují. Nadměrné uvolňování glukózy z jater na lačno může tlumit také lék metformin, který se používá, pokud dietní a režimová opatření nepostačují.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den,

vysoké hodnoty glykémie na glukometru, neodpovídající nízkému glykovanému hemoglobinu, mohou mít hned několik příčin.

• Jednou z nich může být špatně fungující glukometr.

• Ověřit jeho funkci je možné při odběru glykémie z žilní krve (u Vašeho diabetologa). Při odběru si současně změříte hodnotu glykémie Vaším glukometrem a oba výsledky poté porovnáte. Určitá odchylka samozřejmě může nastat, ale neměla by být více jak 10-15%
• Ideální pro zhodnocení Vašich glykémií může být jednorázové využití kontinuální monitorace glykémií pomocí senzoru nebo Freestyle Libre, které umožní sledování glykémií po celý den a výsledné vyhodnocení nejen maximálních glykémií, ale také procenta času, které trávíte v cílovém rozmezí (kolik času během dne máte dobrou glykémii). Zároveň uvidíte zda jsou vysoké glykémie jen po jídle nebo i v průběhu dne - na základě toho může Váš diabetolog případně zvolit vhodnou terapii.

• Další problém může být samotný glykovaný hemoglobin. Tato veličina má v diabetologii velký význam při hodnocení dlouhodobé kompenzace. Bohužel ale není neomylná. Existuje hned několik faktorů, které mohou zkreslit hodnoty glyk. hemoglobinu. Je nutné se proto zamyslet, zda u Vás nemůže být hodnota glyk. hemoglobinu “falešně” nízká.

• některé faktory ovlivňující hladinu glyk. hemoglobinu (HbA1c):

1. Výskyt hypoglykémií (častý výskyt hypoglykémií může snižovat hladinu HbA1c
2. Délka přežívání erytrocytů

- Hemoglobin je obsažen v krvinkách, které mají normálně životnost kolem 120 dní. Hemoglobin je během této doby v závislosti na glykémii (hladině cukru v krvi) postupně chemicky pozměněn na náš tzv glykovaný hemoglobin. Vždy se však změní je určitá část z celkového množství hemoglobinu, který v krvinkách máme. Existují však onemocnění, kdy krvinky žijí kratší nebo naopak delší dobu než 120 dní a proto se hladiny glyk hemoglobinu neadekvátně snižují nebo zvyšují.

- př. onemocnění: anémie (nedostatek červených krvinek)

- hematoonkologická onemocnění

3. Hemoglobinopatie -  onemocnění s poruchou tvorbu hemoglobinu

4. Chronické onemocnění ledvin - u pacientů s těžkou poruchou ledvin nebo dialyzovaných pacientů je často HbA1c “falešně” nízký...

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)