Obecné

Odpověď

Milá Lucie, diabetes 1. typu se klinicky projeví teprve tehdy, když významně klesne schopnost beta buněk pankreatu tvořit inzulín. Zdravé beta buňky mají poměrně velkou rezervu a tak se jejich postupný zánik projeví, když schopnost tvořit inzulín klesne asi po 20% původního množství. Někdy se „doutnající“ diabetes projeví při nějaké zátěži, třeba při horečnatém onemocnění, protože přechodně stoupne potřeba inzulínu. Ke ztrátě beta buněk pankreatu dochází různě rychle a u některých dětí i dospělých může určitá zbytková sekrece dlouho přetrvávat.

Každá trocha vlastní sekrece inzulínu je dobrá, protože usnadňuje vyrovnání diabetu. Laboratorně je možné se o tom přesvědčit měřením hladiny C-peptidu, který vzniká z původní molekuly proinzulínu. Při uvolňování inzulínu z beta buněk se původní proinzulín rozštěpí na molekulu inzulínu a molekulu C-peptidu. Protože C-peptid není součástí inzulínových přípravků, znamená jeho detekce v krvi, že pacient si dosud tvoří vlastní inzulín.

Normální hladiny C-peptidu jsou velmi variabilní nejen během dne, ale také mezi různými osobami. Hodnota 420 nmol/l by mohla pro některé osoby znamenat na lačno normální nález, je to poblíž dolní hranice. Po jídle hladina C-peptidu ale prudce stoupá a já předpokládám, že u vaší dcery by moc nestoupla. Zbývající beta buňky totiž pracují téměř na maximum a moc se už stimulovat nedají. Nicméně tato „pěkná“ hodnota C-peptidu je určitě výhodná a bylo by fajn, kdyby vydržela co nejdéle. Pomoci by tomu mohlo co nejlepší vyrovnání diabetu, aby se beta buňky nemusely příliš namáhat.

Je také běžné, že po zjištění diabetu a zahájení správné léčby si zbývající beta buňky odpočinou a trochu se zotaví. To vede často k poklesu potřeby injekčního inzulínu a někdy dokonce k možnosti úplně inzulín vysadit. Tomu se říká remise. Ta je ale jen přechodná. Zánik beta buněk bohužel různým tempem pokračuje a potřeba inzulínu se zas vrátí. Je to ale dobrá příležitost vyrovnat se s diabetem a naučit se o něj pečovat. A to hned od začátku co nejlépe.

Je pravda, že zbytková funkce beta buněk může být zpočátku variabilní, takže dávky inzulínu se mohou den ode dne dost měnit. Je důležité dostatečně často měřit glykémii a já bych silně doporučoval použití kontinuálního senzoru glykémií, který nejen že ukazuje trvale hodnoty a trendy, ale může také např. akusticky upozorňovat na hrozící hypoglykémii. Je dokonce možné tyto informace přenášet „na dálku“, např. během noci do telefonu rodičů, aby dítěti včas podali něco malého k jídlu. Podrobně by vás o těchto možnostech jistě informoval váš dětský diabetolog. Senzorům patří budoucnost a většině dětským diabetikům bych je doporučoval, i když jsou nákladné (pojišťovna většinu nákladů hradí) a vyžadují péči.

Pokud budete usilovat o to, aby byly hodnoty glykémie co nejblíže normy, tak se občasným hypoglykémiím nevyhnete. Důležité je, aby nebyly dlouho trvající a příliš těžké. Menší hypoglykémie nejsou zvláště nebezpečné, ale je potřeba jim předcházet.

Abych se zcela nevyhnul vaší otázce (na kterou neexistuje přesná odpověď): Domnívám se, že beta buňky vaší dcery jsou schopné zajistit asi 50 % inzulínu, který potřebuje. Pravděpodobně ale jejich zbývající množství je bohužel již o mnoho menší než 50 % původního množství. Musejí se hodně snažit a unavuje je to. Věřím, že se časem objeví metody, jak zánik beta buněk zastavit a těm zbývajícím pomoci se vzchopit. Takové postupy však zatím nejsou a tak je nutné se naučit co nejlépe jejich funkci nahradit s využitím všech technologických prostředků, které jsou k dispozici. Je jich dnes o mnoho více než ještě před pár lety a určitě umožní pro vaši dceru zdravý skoro normální život.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Martine, jste voják profesionál a vztahují se na vás předpisy a povinnosti, které z toho vyplývají. Pro pobyt na zahraniční misi je jistě důležité, abyste tam odjel pokud možno zdráv a abyste během vašeho pobytu pokud možno nemusel řešit zdravotní problémy. Diabetes ovšem může překvapit každého. Nicméně i na zahraniční misi se dá problém řešit, tedy alespoň pokud nepadnete někde do zajetí apod.

Doporučuji vám, abyste absolvoval předepsanou preventivní prohlídku a zachoval se podle doporučení vašeho lékaře. Tím také nebudete v podezření z případného zatajování nějakého problému. 

Já si myslím podle vašich výsledků, že diabetes nemáte. Glykémie máte většinou normální a bez léčby, hodnotu glykovaného hemoglobinu máte zcela normální. 

Diagnostické hodnoty uvádíme na stránkách v rubrice DIAGNOSTIKA.

Nabízejí se ještě tyto 2 možnosti:

Mohl byste mít velmi časné stádium diabetu 1. typu, ktery by se rozvíjel velmi pomalu a vyšší hodnoty glykémie by vznikaly jen při zvláštní zátěži. Za těchto okolností by skutečně bylo možné, že později diabetes propukne. V tom případě byste měl vědět, že existuje tato málo pravděpodobná možnost. V případě nějakých větších zdravotních problémů byste si hned vyšetřil glykémie a situace by se jistě dala řešit. Znamenalo by to ukončení mise, nicméně asi nic horšího by se nestalo. Protože to je málo pravděpodobné, tak pokud projdete prohlídkou, tak bych to prostě nyní neřešil. Určitě by bylo dobré si ale pořídit glukometr, abyste si diagnózu v případě nutnosti dovedl stanovit sám a hned. To byste pak ale neposuzoval podle hodnoty 5, 6 nebo 7, ale třeba 12 a více.

Druhá dost výjimečná možnost by mohla být, že máte nějakou vzácnou formu diabetu, který se projevuje jen velmi mírně zvýšenou glykémií. Příkladem takového typu je např. diabetes MODY 2. Při něm bývá lehce zvýšená glykémie na lačno, ale dále se nezvyšuje. Diabetes je to lehký, mohl byste podle mého názoru fungovat jako voják. Toto onemocnění je silně dědičné a asi by jej měli i jiní členové vaší rodiny. Zpravidla ani nevyžaduje léčbu, jen se sleduje a někdy se později léčba nasadí. Diagnostika je ale obtížná, opírá se o výskyt v rodině u více členů, zvláště u mladých či dětí. Pak následuje poměrně  časově náročná genetická analýza, výsledek se zpravidla nedovíte hned, protože to musí vyšetřit specializovaná laboratoř která analýzu provádí jen několikrát do roka.

Takže moje doporučení:

Postupujte podle u vás předepsaných pravidel, poslechněte doporučení pověřeného preventivního lékaře.

Pokud projdete, pořiďte si osobní glukometr a vozte ho s sebou. Ten nebude vhodný pro sledování hodnot blízko normy, ale pokud by se něco náhle zhoršilo, spolehlivě ukáže výrazně zvýšené hodnoty.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Co se týká stresu, na který jste se dotazoval, odpovídal pan profesor již dříve, podívejte se na odpověď zde.

Odpověď

Milá Stefanie, hodnota glykémie 7,1 mmol/l je lehce zvýšená. Hodnota 9,6 ráno na lačno je už diagnostická pro diabetes. Diagnostické ukazatele najdete na našich stránkách v rubrice DIAGNOSTIKA.

Má-li vaše matka diabetes, je pochopitelně větší riziko, že byste mohla diabetem onemocnět i vy, zejména jedná-li se o diabetes 1. typu.

Přesto nepodléhejte panice. Hodnoty nejsou kritické a ještě chvilku to může počkat. V prvé řadě by bylo dobré ověřit, zda glukometr měří správně. Lze se o tom přesvědčit tak, že použijete testovací roztok určený pro příslušný glukometr a ověříte, zda je hodnota ve vyhovujícím rozmezí. Roztok můžete zakoupit v lékárně. Také můžete glukometrem změřit někoho, o kom předpokládáte, že bude mít hodnotu určitě v normě. Pozor, pro odběr kapky krve použijte jednorázovou jehlu či lancetu a nikoliv maminčinu autolancetu. Upozorňuji ale, že osobní glukometr není určen k vyšetřování zdravých osob, ale k monitorování léčby osob, které mají prokázaný diabetes či poruchu glukózové tolerance.

Mezi tím si také můžete změřit glykémii 1 hod. po jídle, kdy sníte např. 2 rohlíky. Bude-li glykémie nad 11, bude to určitě znamenat diabetes. Připomínám, že glykémie někdy i u mladých osob může přechodně stoupnout např. při horečnatém onemocnění nebo při užívání některých léků.

Jinak byste se opravdu měla dostavit k lékaři, nejlépe přímo k diabetologovi. Ten zajistí spolehlivější ověření. Budou-li glykémie mírně zvýšené, vyšetří vám další ukazatele, např. některé autoprotilátky, které bývají pozitivní v časném stádiu diabetu. Pokud se necítíte dobře, máte žízeň a více močíte a pokud jste v poslední době nápadněji zhubla, měla byste se tam dostavit okamžitě.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Tomáši, velmi záleží na tom, zda o určitém člověku dopředu víme, že se léčí pro diabetes. Pokud je léčen inzulínem, může hypoglykémie reálně nastat a musíme s tím počítat. Jsou také další léky, které mohou u diabetika hypoglykémii vyvolat. Patří mezi ně zejména deriváty sulfonylmočoviny. Řada dalších typů antidiabetik hypoglykémie vyvolávají jen velmi málo kdy. Pacient s diabetem by měl při sobě nosit upozornění na to, že trpí cukrovkou a měl by také mít uvedeno, čím se léčí. Pokud užívá inzulín, mělo by na kartičce být uvedeno, že by mohl mít hypoglykémii a mělo by tam být stručně uvedeno, jak postupovat, pokud bychom jej zastihli v bezvědomí či ve stavu, kdy je zcela zmatený a není schopen si sám pomoci.

Mnohem těžší je rozpoznat hypoglykémii u neznámého člověka. Můžeme u něho najít např. glukometr nebo inzulínová pera, a z toho si domyslíme, že je to diabetik. Jinak mají poruchy vědomí řadu příčin a potřebovali bychom k ověření změřit na místě glykémii glukometrem. Pracovníci rychlé záchranné služby to dělají vždy.

Situace je jiná u osoby, o které víme, že je léčená inzulínem, případně také víme, že mívá neočekávané hypoglykémie a špatně na ně reaguje. Lidé v okolí by měli být o možnosti hypoglykémie být poučeni a měli by člověku včas doporučit si zkontrolovat glykémii a včas požít nějaký cukr. Ten by taková osoba měla nosit vždy při sobě. V situaci, kdy rada již nepomůže, se snažíme dát mu napít sladkého nápoje, např. alespoň 100 ml džusu nebo sladké koly. Můžeme mu do úst vložit rychle rozpustnou tabletu glukózy (alespoň 5 g) a donutit ho ji rozkousat a polknout.

Je-li pacient již v úplném bezvědomí, je situace mnohem naléhavější a těžší. Pokud bychom mu do úst lili sladký nápoj nebo vmáčkli tabletu glukózy, mohl by roztok nebo tabletu vdechnout, a to je nebezpečné. První, co tedy děláme je, že voláme rychlou záchrannou službu.

Pacient může mít při sobě injekční glukagon. Ten se dodává ve speciální krabičce s návodem. Injekce se rychle připraví a píchne do svalu, např. do hýždě či do stehna. Glukagon působí méně a pomaleji než cukr do úst nebo do žíly, ale přece jen zvyšuje glykémii a může jej podat poučený laik nebo osoba, která si napřed přečte přiložený stručný návod.

Nejlépe a nejrychleji funguje při těžké hypoglykémii podání glukózy do žíly. Používá se většinou 40% roztok z ampulí a k probuzení postačuje většinou 5 g glukózy (12 ml roztoku), i když se většinou dává více.

Pokud je možnost hypoglykémie pravděpodobná, většinou se moc nezkazí, když pacientovi cukr ústy (laik) nebo v podobě injekce (zdravotník) dáme. Pokud bychom se mýlili a šlo by o diabetika, který má naopak velmi vysokou glykémii, příliš mu neuškodíme. Vzápětí sami změříme glykémii nebo přivoláme zdravotní pomoc a ta si již s vysokou hodnotou glykémie poradí. Zde zdaleka tolik nehrozí nebezpečí z prodlení.

Názornou odpověď na váš dotaz naleznete na našich stránkách v rubrice AKUTNÍ KOMPLIKACE

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Čeňku, orální glukózový test se kromě výzkumných účelů provádí k tomu, abychom s větší přesností stanovili diagnózu diabetu. Může se stát, že u někoho zachytíme náhodně vyšší glykémii, třeba 6,5 mmol/l, a nevíme, co si o tom máme přesně myslet. Může jít o náhodu, člověk může být zrovna po jídle, dostal nějaké léky či podobně. Pro praxi většinou stačí, že hodnotu pak zkontrolujeme za standardních podmínek, např. ráno po celonočním lačnění, a je-li hodnota normální, usoudíme, že se určitě nejedná o zjevný diabetes a že není důvod zasahovat. Orální glukózový test ale dá odpověď více standardní. Na interpretaci se domluvili lékaři z více zemích. Vycházeli při tom zejména z toho, zda už je potřeba situaci nějak řešit, aby se u pacienta nerozvíjely dlouhodobé komplikace.

Podle České diabetologické společnosti, která se ale v tomto shoduje např. s americkou diabetologickou společností, se výsledky OGTT hodnotí následovně: za rozhodující se považuje hodnota glykémie v žilní krvi za 120 minut.
Ostatní hodnoty nejsou diagnostické.

< 7,8 mmol/l: nejde o diabetes

7,8 – 11,1 mmol/l: jedná se o porušenou glukózovou toleranci

>11,1 mmol/l: jedná se o diabetes mellitus

Vás ale zajímá podrobnější vyšetření. To se zpravidla nedělá a to proto, že by z toho mohly plynout zavádějící informace. Nejsou pro to stanoveny normy. Jediná další standardní hodnota je glykémie na lačno, to znamená minimálně po 8 hodinách lačnění, ráno.

Mohlo by vás zajímat, na čem závisí hodnoty glykémie po vypití 300 ml čaje se 75 g glukózy. Nejsou to jenom faktory spjaté s funkcí beta buněk pankreatu. Jsou to:

Rychlost vstřebávání glukózy ze zažívacího ústrojí: Je třeba známo, že osoby po operaci žaludku vstřebávají glukózu rychleji, protože se čaj dostane rychleji do střeva a tam se dřív glukóza vstřebává. Mají často vyšší hodnoty glykémie brzy po vypití čaje. Vysoká hodnota glykémie více stimuluje sekreci inzulínu a to může nakonec mít za následek, že z toho až dostanou hypoglykémii, protože beta buňky reagují přehnaně. Osoby, které mají pomalou pohyblivost žaludku, mohou naopak mít zpočátku hodnoty spíše nižší a glukóza se pak déle vstřebává. Pohyblivost žaludku a rychlejší vstřebávání glukózy bývá také někdy u pacientů se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Schopnost beta-buněk reagovat na zvýšenou hodnotu glykémie: tato schopnost zcela chybí u diabetu 1. typu. Dělat u nich OGTT vůbec nemá smysl. Funkce beta buněk je snížená u diabetu 2. typu a u různých poruch, které k tomuto typu diabetu inklinují.

Schopnost tkání (zejména tukové tkáně, svalů a jater) reagovat na působení inzulínu a zabudovávat glukózu do zásobních molekul: jedná se zejména o tuk v tukové tkáni a o glykogen v játrech ve svalech. Tato schopnost je snížená při diabetu 2. typu.

Orální glukózový toleranční test není jediný používaný test glukózové tolerance. Glukózu je možné podat také nitrožilně. Tím se obejde zažívací ústrojí, a tudíž výsledek nebude závislý na rychlosti vstřebávání. Glukózová tolerance se dá také dobře sledovat pomocí kontinuálního senzoru hladiny glukózy v podkoží. Zde je vidět kolísání během dne, velmi pěkně po jídle. Je také možné stanovit glykovaný hemoglobin.

Během testu je také možné stanovovat hladinu inzulínu. Ta zpravidla po požití glukózy u zdravých osob velmi rychle stoupá, a to do několika minut. Tomu se říká první fáze inzulínové sekrece. Potom jeho hladina klesne a v průběhu vstřebávání glukózy pak znovu (ne již tolik) stoupá. Nakonec zase klesne. Tomu se říká druhá fáze inzulínové sekrece. Pro časnější fázi diabetu je typické, že právě ta první fáze chybí. To proto, že i na lačno se inzulín uvolňuje a snaží se vyrovnat glykémii na lačno, takže po stimulaci už nedokáže rychle prudce stoupnout.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Katko, diabetes mellitus 2. typu je pomalu se rozvíjející onemocnění. Základním znakem je zvýšená hodnota glykémie, ale jedná se o komplexní metabolické onemocnění, které je vyvoláno sníženou citlivostí tkání na inzulín, který tělo nestačí produkovat v dostatečné míře, aby vzestupu hladiny glukózy zabránilo. Dlouhodobě trvající diabetes může být provázen vznikem řady komplikací. U tohoto typu se jedná zejména o větší sklon k onemocnění cév. Včastná a řádná léčba je proto důležitá, může prodloužit život a ochránit pacienta před vznikem třeba infarktu, mozkové mrtvice, postižení nervů, ale také očí a ledvin. Je prokázáno, že i jen mírně zvýšená glykémie je z dlouhodobého hlediska rizikem pro rozvoj těchto problémů. Udržení správných hodnot glykémie má proto význam. U lehčích forem stačí někdy jen varování pacienta, aby méně jedl a více se pohyboval, jindy je ale nutné zahájit léčbu. Diabetes většinou nemá sklon sám od sebe se zlepšovat a spíše se postupem času zhoršuje, takže léčebná snaha musí být větší.

Hodnota glykémie na lačno 6,8 je již zvýšená a vyžaduje další upřesnění. Hodnota 7,1 mmol/l na lačno po alespoň 8hodinovém půstu je již diagnostická pro diabetes. Pro pevné stanovení diagnózy nestačí většinou jedno měření, je lepší je opakovat. Glykemická křivka po podání 75 g glukózy, na kterou byla vaše maminka pozvána, dokáže diagnózu stanovit s větší přesností. Pokud ale již byla zjištěna hodnota 7,1 , vyšetření není nutné. Po podání glukózy by glykémie zbytečně stoupla a vaší mamince by nemuselo být chvíli dobře. Nicméně pro ujištění a také pacientovi pro výstrahu provedena být mohla.

Z mého pohledu by se však na situaci nic nezměnilo. Již nyní víme, že vaše maminka má nepříliš těžkou poruchu, kterou již můžeme označit jako diabetes. Je to ale jenom slovo. Kdyby se den před tím možná více navečeřela, mohla mít ráno 7,5. Kdyby naopak do ordinace přišla pěšky 3 km přes pole, mohla jí glykémie klesnout na 6,5 a my bychom řekli, že asi ještě nemá diabetes ale jen porušenou glukózovou toleranci. Ale bylo by to v podstatě stejné.

Při prvním záchytu mírně zvýšené glykémie se ještě nemusí nasazovat léčba tabletami. Můžeme pacientovi vysvětlit, že má držet přiměřenou dietu, kterou mu vysvětlíme. Také mu doporučíme, aby se v rámci svých možností více a pravidelně pohyboval. Pokud by nás poslechl, ověřili bychom glykémii třeba za měsíc. Pokud by byla nižší, pochválili bychom jej a doporučili mu, aby ve své snaze pokračoval. Moc by pomohlo samostatné měření glukometrem, aby si člověk sám ověřil, jak mu glykémie kolísá a zda nešplhá k vyšším hodnotám.

Špatný postup ale také není, když lékař doporučí režimová opatení a hned určitý základní lék v nižší dávce předepíše. Kdyby se hodnoty zcela znormalizovaly, mohl by se pak lék vysadit. 

Závěrem tedy opakuji: glykemická křivka nebyla v tomto případě nutná. Já bych ji udělal jen u pacienta, který by mi nevěřil, že se skutečně jedná už o poruchu a chtěl by to mít černé na bílém, aby pak skutečně dodržoval léčebná opatření.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Bylo by také možné nechat si zjistit hodnotu Glykovaného hemoglobinu HbA1c.
Pro diagnózu diabetu jsou rozhodující meze hodnot uvedené v rubrice Diagnostika.

Odpověď

Milý Jozefe, inzulín se v léčbě diabetu nasazuje v podstatě ve dvou situacích:

1. U pacienta s diabetem jednoznačně vidíme, že jeho vlastní sekrece inzulínu je nedostatečná. To je prakticky ve všech případech diabetu 1. typu, ve většině případů tzv. diabetu typu LADA (což je vlastně forma diabetu 1. typu, viz naše stránky zde. Inzulín může také zjevně chybět u některých forem diabetu 2. typu, kdy postupně klesá schopnost beta buněk inzulín tvořit, až nakonec je podávání inzulínu zcela nezbytné.
2. Inzulín také často nasazujeme u pacientů s diabetem 2. typu, kteří mají vlastní sekreci inzulínu zachovanou, možná dokonce i zvýšenou, ale tato sekrece nestačí pokrýt vysokou potřebu při tzv. inzulínové rezistenci, tedy nízké citlivosti tkání vůči inzulínu. V léčbě tohoto typu diabetu se uplatňuje řada dalších postupů. Na prvním místě je to dieta s výrazným snížením kalorického příjmu. Na druhém místě je k dispozici nyní řada léků, které buďto zlepšují citlivost vůči inzulínu, nebo také stimulují vlastní sekreci inzulínu. Pokud ale ani kombinace diety a několika těchto léků zároveň nepostačují, je na místě zahájit podávání inzulínu.

Diabetes je spojen s nesprávně probíhajícím metabolismem v organismu. To mimo jiné vede k neúspornému hospodaření s energií. Cukr se může vylučovat močí a metabolismus není správně „seřízen“, takže energie není správně využita. Když se s pomocí inzulínu vyrovnání diabetu upraví, zlepší se energetický metabolismus, může se zlepšit chuť k jídlu a nadbytečná energie z potravy se ukládá více ve formě tuku. To je bohužel určitý vedlejší efekt inzulínové léčby.

Proč k tomu ale v tomto dochází? Jednoznačně proto, že pacient přijímá nadbytečné množství kalorií. Aby se to neprojevovalo zvýšenou glykémií a sníženým účinkem inzulínu, je nutné dodržovat dietní a pohybová opatření! Pokud pacient opravdu nasadí nízkokalorickou dietu, může se stát, že inzulín zase nebude potřebovat, nebo mu bude stačit jen taková dávka, která nepovede k nabírání hmotnosti. Inzulín v tomto případě nemá sloužit jen jako jakási záplata na pacientovu s prominutím „žravost“. Má upravit glykémie na dlouhodobě bezpečné hodnoty, aniž by byl zbytečně předávkován. Když ale pacient dietu nedodržuje, lékař mu alespoň radí, aby zvýšil dávky inzulínu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, v dnešní době jsou na trhu dva typy monitorace využívajícího senzory.

1. CGM (kontinuální monitorace koncentrace glukózy = continuous glucose monitoring)
2. FGM (Freestyle Libre)

CGM

se skládá ze tří částí - senzoru, vysílače a přijímače. Senzor pomocí malé elektrody zavedené do podkoží měří koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině (NE v krvi). Výsledek je pomocí vysílače odesílán na přijímací zařízení. Na přijímači pak je možné po celý den sledovat výsledky glykémie. Přijímačem může být speciální zařízení, glukometr nebo například mobilní telefon - záleží na tom jaký senzor a systém má pacient předepsán.

FGM

je tvořen dvěma částmi, senzorem a čtečkou. Senzor opět pomocí elektrody zavedené v podkoží snímá koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině. K zobrazení výsledků je nutno přiložení čtečky k senzoru. Teprve poté je možné naměřené hodnoty sledovat. Výsledky nejsou zasílány na přijímač. Načtení dat je možné ze senzoru i přes tenkou vrstvu oblečení. Senzor uchovává naměřené hodnoty až  8 hodin (ukládány jsou v 15 minutových intervalech), pokud nejsou do té doby načteny začnou se vymazávat.

Informace o přesném složení elektrod zavedených do podkoží není běžně dostupná, ale podle známých informací by neměla u alergie na běžné kovy vzniknout reakce.

Bohužel oba systémy jsou indikovány pouze u pacientů s diabetes mellitus 1. typu na intenzifikovaném inzulinovém režimu. Pokud tito pacienti splňují i další indikační kritéria  - může teprve diabetolog předepsat CGM nebo FGM. Pojišťovna poté hradí část nákladů, dle věku pacienta a indikace. FGM není pro pacienty s DM 2. typu t.č. dostupný vůbec. CGM by asi šlo u DM 2. typu předepsat, ale pacient by si tento systém musel plně hradit.

U pacienta na perorálním antidiabeticích by mohlo mít význam jednorázové využití senzoru  (vydrží na 6-7dní), pokud bychom měli podezření na nerozpoznané hypoglykémie. Dlouhodobá monitorace pomocí CGM nebo FGM, ale u těchto pacientů nepřináší velké výhody, kterými je u inzulinoterapie hlavně možnost úpravy dávkování inzulinu, případně okamžitá reakce na hypoglykémie.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Michaelo, na celkovém stavu se lehce zvýšená glykémie zpravidla neprojeví. Mnoho lidí může chodit s nerozpoznanou nebe zanedbanou lehkou formou diabetu řadu let, aniž by se cítili nemocní.

Na druhé straně, někdy je mírně zvýšená glykémie ukazatelem nějakého jiného onemocnění nebo současně podávané léčby a únava může pak souviset spíše s tímto jiným onemocněním.

To ovšem neznamená, že jen mírně zvýšená glykémie si nezaslouží pozornost. Z dlouhodobého hlediska porucha zvyšuje riziko zejména aterosklerózy a někdy i vzniku pozdních komplikací diabetu. To vše se však vyvíjí až po řadě let.

Mírně zvýšenou glykémií a únavou se může projevovat jen časné stádium diabetu 1. typu, kdy už člověku začíná chybět inzulín a spíše než vyšší glykémie se projevuje již nedobře fungující metabolismus. O to se ale zřejmě nejedná. Jedním z prvních projevů by také bylo hubnutí.

Hledejte tedy spíše jinou příčinu únavy.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Mirku, není zcela běžné, aby si mladí a zdraví studenti monitorovali doma glykémie. Napadá mě tedy, že možná má někdo v rodině diabetes a vy se pro jistotu občas měříte, abyste se uklidnil. Nebo jste už někdy snad měl nějakou poruchu glukózové tolerance, uvažuji.

V prvé řadě musím upozornit, že osobní glukometry jsou určené pro monitorování glykémií pacientů s diabetem. Oni již vědí, že mají diabetes, a pomocí měření si kontrolují léčbu. Diabetici léčení pouze dietou méně často, pacienti s diabetem 2. typu pokud možno co nejčastěji, 4x i vícekrát denně. Upravují si podle toho množství sacharidů ve stravě a také dávky inzulínu.

Osobní glukometr není speciálně určen pro zdravé osoby. Přípustná odchylka měření se pohybuje v oblasti normálních hodnot plus minus asi 1,2 mmol/l. Je-li tedy ještě normální hodnota na lačno 5,6 mmol/l, neznamená zjištění hodnoty 6,8 mmol/l, že se jedná o diabetes. Pokud by taková hodnota byla zjištěna opakovaně, měl by se člověk dostavit k lékaři a dát se přeměřit za standardních podmínek na profesionálním přístroji. Hodnota 6,0 mmol/na lačno by již svědčila pro poruchu glukózové tolerance.

Pokud by člověk chtěl mít klid, objednal by se na glukózový toleranční test po požití 75 g glukózy v čaji. Rozhodující by byla hodnota za 120 minut po vypití toho čaje. Normální i patologické hodnoty glykémie najdete na našem webu v rubrice PREVENCE/DIAGNOSTIKA/LÉČBA.

Nijak vám vaše excesy s alkoholem nedoporučuji. Nicméně z hlediska vysoké glykémie by asi víc vadilo, kdybyste víkend propil se sladkou kolou nebo Becherovkou.

Podle vašeho líčení zatím pro diabetes nic nesvědčí. Určitě ale máte nadváhu a jste velmi mladý. Neměl byste dále nabírat na váze, a když už někdy jdete na flám, tak byste pak neměl pokračovat, ale spíš si jít zasportovat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)