Obecné

Odpověď

Dobrý den,

příčin ranní hyperglykémie může být hned několik, k základním patří:

1. Noční hypoglykémie  -  ta vede ke stimulaci produkce glukózy v játrech (jako kompenzačního mechanismu). Někdy nemusí ani pacient dojít až do stavu hypoglykémie a játra už mohou v noci tvořit glukózu (jednoduchý cukr).

2. Fenomén úsvitu -  glykémie se zvedá až v druhé polovině noci. Po 2-4hodině ranní dochází vlivem hormonů produkovaných v ranních hodinách k tvorbě glukózy v těle. Tento stav bývá více zřetelný hlavně u dětí a mladých diabetiků 1. typu, ale může se vyskytnout i v jiných skupinách.

3. Zhoršení kompenzace diabetu -  u diabetu 2. typu je špatná citlivost na vlastní inzulin. Ten může být produkován během noci v množství, které není (s ohledem na zhoršenou citlivost) dostatečné k udržení glykémie.

Jak tyto stavy alespoň částečně odlišit?

 - Změřte si glykémii večer, následně mezi 2-3h ranní a ráno nalačno (mezi jednotlivými měřeními se pokuste spát a třeba si natáhněte budík)

Jak budou výsledky přibližně vypadat:

1. Glykémie mezi 2-3hodinou bude výrazněji klesat  (může až k hranici hypoglykémie) oproti glykémii před spaním, ráno bude glykémie vyšší než mezi 2-3hod.

2. Glykémie mezi 2-3hodinou bude podobná jako glykémie před spaním, ráno nalačno bude glykémie vyšší než mezi 2-3hod a večer před spaním.

3. Glykémie mezi 2-3hodinou bude stoupat oproti glykémii před spaním,  do rána glykémie dále stoupne.

Samozřejmě tělo člověka není jednoduchý celek, a tak nám to nechce ulehčit a může jednotlivé stavy kombinovat, případně se může vyskytovat ještě jiný důvod ranní zvýšené glykémie.

Doufám, že Vám odpověď alespoň trochu pomohla a přeji příjemný den.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová, Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Milá Ludmilo, je vám 19 let a jste štíhlá. Za těchto okolností bych u vás očekával možnost diabetu 1. typu nebo nějakou jinou vzácnější formu, zejména typu MODY. Nenapsala jste ale, jak se u vás na diabetes přišlo, proč jste začala být vyšetřována. Také by bylo vhodné vědět, zda v rodině někdo jiný má či měl diabetes a jakého typu.

Také neuvádíte, jaké jste měla glykémie v průběhu tolerančního testu.

Produkce C-peptidu je veličina hodně variabilní a k jasnému určení typu diabetu nepostačujete. Vaše hodnoty jsou prakticky v normě, navíc dochází k výrazné stimulaci během testu s následným poklesem. Takto by to mohl mít i člověk zcela bez diabetu.

Pokud by se jednalo o diabetes typu 1, mohlo by se jednat o velmi časné stádium. I tak by ale byly hodnoty spíše nižší.

Při diabetu 2. typu by podobné hodnoty C-peptidu mohly běžně být, i když zde bych neočekával tak výraznou reakci na stimulaci. To, že jste zcela štíhlá, činí diagnózu diabetu 2. typu, alespoň typického, dosti nepravděpodobnou.

Mohlo by se také jednat o nějako formu diabetu typu MODY, např. MOD2, který se vyznačuje zejména zvýšenou glykémií na lačno. Glykémie u tohoto typu málokdy stoupají nad hodnoty okolo 8 mmol/l a i po jídle bývají jen o málo vyšší. Diabetes typu MODY je silně dědičný a podobnou poruchu, i když často málo zjevnou, mívá více členů rodiny. Diagnóza se stanovuje genetickým testování, a protože se to neprovádí běžně, čekání na výsledek chvíli trvá.

Diabetes 1. typu se dá ověřit přítomností autoprotilátek, a to konkrétně anti-Inzulínových, anti-GAD, anti-IA2 a anti ZnT8. Přítomnost jedné autoprotilátky by podezření velmi podpořila, přítomnost dvou by znamenala prakticky jistotu. Toto vyšetření je dostupné ve více laboratořích v ČR a mělo by být u vás provedeno. Pokud by bylo negativní, doporučil bych vyšetření na diabetes typu MODY (zaslání vzorku krve do specializované laboratoře, např. v Praze v Motole. Vyšetření by měl dojednat váš diabetolog.

Ať tak či onak, měla byste si od nyní monitorovat glykémie. Pravděpodobně ještě nejste nijak léčena, to ovšem s jistotou nevím. Pokud by se jednalo o pomalu se rozvíjející typ 1, bude nutné však rozpoznat, kdy bude vhodná léčba inzulínem, mohla by být vhodná při potvrzení tohoto onemocnění již nyní. Cílem by mělo být uchránit si svoje inzulín produkující buňky, aby vydržely co nejdéle a jejich funkce se co nejpomaleji zhoršovala. Typ LADA je označení pro pomalu se rozvíjející diabetes 1. typu u dospělého. Platí zde tedy stejné doporučení.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Dobrý den, s ohledem na Váš věk jde viditelně o DM 1. typu zjištěný ve vyšším věku, někdy označovaný také jako LADA. Právě u tohoto typu diabetu dochází vlivem autoimunitní reakce k pomalému snižování až vymizení produkce inzulinu. Tento proces však u každého jedince trvá různě dlouho, u někoho měsíce, u někoho roky. Hladina C-peptidu  zjištěná po diagnóze se může po zahájení inzulinoterapie dokonce přechodně mírně zlepšit, ale pak dochází k postupnému snižování.

Je možné, že se Vaše sekrece inzulinu poslední dobou opravdu výrazně snížila a proto musíte navyšovat podávaný inzulin, ale může se jednat i o přechodný vliv stresu nebo nemoci. Vymizení sekrece však je u diabetiků 1. typu normální a, pokud jde opravdu o DM 1. typu, nakonec nevyhnutelné.

Jakou dávku inzulinu budete přesně potřebovat po úplném zániku Vaší sekrece se dá špatně odhadnout. Můžete se klidně dostat ke 30-40 j bazálního inzulinu. Časem se i tato potřebná dávka může zvýšit. U každého je to trochu jiné. Vliv na glykémii a nutnou dávku inzulinu nemá jen sekrece jako taková, ale i Vaše citlivost na inzulin. Citlivost je ovlivněna věkem, hmotností (respektive množstvím tukové tkáně), genetickými předpoklady a dalšími faktory. Zjednodušeně řečeno  - může se nám kombinovat diabetes mellitus 1. typu a prvky diabetu 2. typu. Právě v těchto případech se nám dostávají pacienti na Vámi zmiňované dávky 70 j bazálního inzulinu…

Bojím se, že jsem Vám nebyla schopna dát jednoznačnou odpověď. Doporučuji pravidelně měřit glykémie a upravovat dávkování inzulinu. Je možné, že budete potřebovat i upravit dávku inzulinu k jídlu. Zkontrolovat alespoň jednorázově i glykémii kolem 3h, aby jste se vyhnula nočním hypoglykémiím a věděla, co glykémie dělají během noci. Pokud Vám paní doktorka napíše o krabičku inzulinu na léto navíc, jistě se tím nic nezkazí. Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová, Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Milý Marku, jestli vašemu dotazu správně rozumím, tak se ptáte, zda je normální, že po zjištění diagnózy diabetu 1. typu jste výrazně zhubnul a dále ještě mírně zhubnul i po nasazení inzulínu.

Obecně je dost typické, že nově vzniklý diabetes 1. typu se projevuje hubnutím. Metabolismus při nedostatku inzulínu špatně funguje a navíc přebytečná glukóza se vylučuje močí. Po zahájení správné léčby se ale další pokles hmotnosti zastaví a většina pacientů, zvláště těch opravdu vyhublých, naopak zase váhu přibere.

Vy jste o sobě ale uvedl velmi málo informací. Neuvedl jste zejména, jak se u vás diabetes projevil, jaké jste měl glykémie a zda se opravdu nyní upravily. Uvádíte glykémie okolo 6,4 mmol/l, ale není jasné, zda je to na lačno či po jídle. Také si dáváte velmi malou dávku inzulínu. Uvádíte asi 8 j., pravděpodobně jen jednou denně. Jde asi o dlouze působící inzulín. Ale to z vašeho líčení není jisté.

Diabetes 1. typu vzniká nejčastěji v dětství, ale objevuje se i v dospělosti. Vám je 28 let a původně jste byl celkem obézní. U dětí se diabetes 1. typu zpravidla projevuje rychle. U dospělých někdy pokles sekrece inzulínu postupuje pomalu, podobně jako u vás. Stanovení správné diagnózy v některých případech není jisté, protože může jít také o diabetes 2. typu u osob se špatnou životosprávou nebo vzácně i o jiný typ. Pokud vy máte opravdu diabetes 1. typu, tak postupuje zřejmě pomalu a máte ještě výrazně zachovalou sekreci vlastního inzulínu.

Ať tak či jinak, při zjištění diabetu ve vašem věku je nutné pacienta pořádně poučit a on by si měl prostudovat literaturu pro pacienty o inzulínu, o dietě, o množství sacharidů v jídle, o úpravách dávek inzulínu. U typu 1 je opravdu vhodné zahájit léčbu raději intenzivněji, tedy s použitím více denních dávek inzulínu: dlouze působící inzulín a dále krátce působící inzulín před jídly. Lidé si pak na tento způsob lépe zvyknou a naučí se léčbu provádět pořádně od samého začátku. U diabetu 1. typu totiž očekáváme, že vlastní sekrece bude dále klesat a schopnost správně dávkovat inzulín bude později mnohem důležitější.

Jde-li tedy ve vašem případě opravdu o diabetes 1. typu, tak předpokládám, že nejste úplně správně léčen a míváte asi glykémie občas stále vysoké a metabolismus nemáte ještě dobře vyrovnaný. I když chválím, že jste výrazně zhubnul a máte nyní konečně „zdravou“ váhu, dále hubnout byste již neměl. Je ale také možné, že se „bojíte“ normálně najíst, aby vám nestoupala glykémie, a proto dále hubnete. V takovém případě je vhodné po dosažení správně váhy (a to vy nyní máte) raději přidat trochu inzulín a jíst přiměřeně vašemu věku a vaší fyzické zátěži.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Jaroslave, mnoho osob s diabetem 1. typu se upíná k naději, že jednoho dne lékaři odhalí příčinu vzniku tohoto onemocnění a podaří se jim diabetes vyléčit ať už tím, že zastaví autoimunitní zánik beta buněk, které produkují inzulín, nebo budou schopni chybějící beta buňky nahradit transplantací, nebo regenerací. Existuje řada důkazů, že to  je reálná představa a že by to v dohledné době mělo být možné. Např. ztrátu beta buněk je možné zastavit velmi intenzivní imunosupresivní léčbou, která má ale zatím významné nežádoucí účinky, a tak není pro většinu osob s rozvíjejícím se diabetem 1. typu vhodná. Beta buňky lze již nyní nahradit formou transplantace celého pankreatu nebo izolovaných ostrůvků, ale i zde je nutná imunosupresivní léčba. Metody jsou navíc limitované nedostatečným počtem vhodných dárců pankreatu. Proto se obě metody zatím používají spíše výjimečně, a to jen u osob, u kterých přínos transplantace (většinou současně s transplantací ledviny) výrazně převýší nebezpečí nežádoucích efektů transplantační léčby. A nakonec: získat větší množství náhradní tkáně produkující inzulín je již v principu možné. Nyní je ale potřeba tyto metody vypracovat tak, aby jejich výsledky byly zcela předvídatelné a především bezpečné.

V posledních letech výrazně pokročily technické metody pro léčbu diabetu. Kvalitních inzulínových pump propojených se senzory je nyní množné vyrábět dostatek. Jejich kvalita je naprosto standardní, a tak víme, co od nich můžeme očekávat. Navíc, další vylepšení je možné celkem bezpečně dále testovat a tím další možnosti rozšiřovat.

Biologické náhrady beta buněk mohou být sice v principu mnohem dokonalejší, ale testování jejich spolehlivosti a především bezpečnosti je mnohem, mnohem náročnější. Je nutné zachovat nejen jejich funkční schopnosti, ale především je nutné ručit za jejich bezpečnost, tedy za to, že se nepřemění ve tkáně jiného typu, které by případně vykazovaly růst podobný nádorům. I na našich stránkách jsem již opakovaně psal, že probíhají již první pilotní studie u lidí, ale zatím nelze ještě očekávat, že by se dosavadní postupy dostaly do praxe během 2 – 3 let. Testování bezpečnosti je naprosto zásadní a pro pacienty rozhodně nemá smysl vrhat se střemhlav do nekontrolovaných pokusů. K takovém spěchu není ani důvod – vždyť plody, které technologický pokrok v poslední době přinesl, se teprve budou sklízet. Pokud tedy k transplantační léčbě nejsou jiné závažné důvody, měla by většina osob vašeho typu maximálně využít dostupné technologie a používat je správně. To určitě přispěje k udržování jejich dobrého zdravotního stavu. A až i buněčná terapie učiní další významný pokrok, určitě se to včas dozvíte i na našem webu. Ostatně o všech zásadních úspěších a možnostech hodláme nadále informovat.

Odpověď

Milá Lucie, podle mého názoru se pojem prediabetes používá často nesprávně. Lékaři tím myslí stav, kdy už je přítomna určitá porucha glukózové tolerance, ale nejsou ještě splněna kritéria pro označení „diabetes“. Spadá sem několik poruch, které se mohou klasifikovat jako

• Porucha glukózové tolerance (zpravidla vyšší glykémie na lačno i vyšší hodnota po jídle)
• Zvýšená glykémie na lačno
• Zvýšená glykémie po jídle

Význam těchto pojmů spatřuji zejména v tom, že pro rizikové pacienty představují určité varování, že pokud nepřikročí k nějaké zásadní změně svého stravovacího a pohybového režimu, rozvine se časem diabetes. Toto varování dává smysl zejména pro osoby ohrožené diabetem 2. typu, kteří mají nadváhu nebo jsou vysloveně obézní, žijí nezdravě a málo se pohybují. Když na ně lékařské varování zapůsobí, porucha se může upravit a nebo se přinejmenším rozvoj diabetu výrazně zpomalí.

Toro varování má ale mnohem menší smysl pro osoby, které mají jiný typ diabetu, zejména typ 1. Ten je způsoben ztrátou inzulínové sekrece a tuto ztrátu zatím zastavit neumíme. Kromě toho existují vzácnější formy diabetu, u nichž převládá pokles inzulínové sekrece, ať již v důsledku třeba onemocnění nebo porušeného vývoje celé slinivky nebo určitého genetického defektu. Tyto osoby nebývají většinou obézní a omezování kalorického příjmu a celkového množství sacharidů má smysl jen do určité míry, pak už by mohlo být spíše škodlivé.

Vy pro prevenci vzniku diabetu děláte hodně a další vývoj zřejmě bude záležet na vašich přirozených vlohách, jejichž důsledkům se, jak už to v životě bývá, nemusí vždy podařit zabránit. Pojem prediabetes je totiž možné použít vlastně pro určité stádium jakéhokoliv typu diabetu, tedy i diabetu 1. typu, kdy existuje ještě dostatečná sekrece inzulínu, ale už se objevují autoprotilátky a může klesat glukózová tolerance při zátěži. A stejně tak tomu může být i u jiných vzácnějších typů diabetu. Existuje např. typ tzv. MODY2, který spočívá v defektu jediného genu. Díky tomu mají lidé zpravidla trvale vyšší hladinu krevního cukru na lačno, ale porucha se zpravidla nezhoršuje. Produkce inzulínu zůstává zachována, jen se inzulín uvolňuje až při o něco vyšších hodnotách glykémie než u zdravých osob. A takových možností je více.

Buďte tedy ráda, že v sobě nacházíte vůli ke zdravé životosprávě. Budete se udržovat fit, bude vám to více slušet a bude vám celkově lépe. Vznikem diabetu v budoucnosti možná budete více ohrožena, ale víc už proti tomu sama udělat nemůžete. Nestresujte se čísly a glykémii si jen občas kontrolujte. Zůstaňte štíhlá a sportování - to se vám vyplatí v každém případě. 

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Dobrý den,

nejsem si jista, zda již jste, nebo nejste diabetik. Dotaz mi odpovídá na někoho, kdo nemá diabetes, ale už se měří glukometrem :)

Pro zhodnocení diagnózy diabetes mellitus se používá stanovení glykémie nalačno - ze séra:

Pokud je glykémie v pásmu zvýšené koncentrace glukózy nalačno je ideální doplnit oGTT, který nám stanoví i glykémie po podání glukózy.

Ten se standardně provádí podáním roztoku 75g glukózy. Glykémie se měří před podáním glukózy a následně po 2 hodinách 

Hodnocení glykémie ve 120 minutě: 

Vaše hodnoty v séru ráno nalačno jsou opravdu hraniční. 

Samozřejmě stres může určitým způsobem glykémii ovlivnit, je pak otázkou zda ji ovlivňuje jen jednorázově u doktora nebo Vám ji zvyšuje po celý den. 

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová, Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Dobrý den,

je pravda že diagnostikovaná hodnota nalačno 7,2 mmol/l by už mohla znamenat diabetes mellitus, ale musela by být stanovena z plazmy žilní krve. Současně, pokud chceme vyslovit diagnózu jen ze zvýšených glykémií nalačno, musí být hodnota 7 mmol/l a vyšší stanovena ve dvou měřeních nebo z jednoho měření, ale stav již musí být  doprovázen klinickými příznaky diabetu (obtížemi u pacienta). 

oGTT by mělo být prováděno naměřením lačné glykémie a následně odběrem po 2 hodinách od vypití roztoku. Obě měření by opět měla být že žilní plazmy. 

Nevím zda se u Vás potvrdí diabetes mellitus, ale i pokud ne a jste si jistý, že jste byl při odběrech opravdu nalačno, bylo by dobré vzít daná měření jako varování a zaměřit se alespoň trochu na režimová opatření (strava, pohyb, denní režim), aby jste se diabetu i do budoucna vyvaroval.

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová, Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Milá Aničko,

sladká chuť v ústech aniž byste jedla něco sladkého není spolehlivý příznak žádného konkrétního onemocnění, ale občas se vyskytuje. Pokud to není opravdu výrazné, asi bych to kromě běžné ústní hygieny nijak neřešil.

Sladká chuť v ústech někdy provází např. tato onemocnění:

Cukrovka, případně onemocnění štítné žlázy.

Neurologické poruchy, jako např. mozková mrtvice či epilepsie.

Virová onemocnění, která postihují mimo jiné čichový systém. Sem může patřit i Covid, který často působí poruchu čichu a chuti a může zachovat vnímání sladké chuti.

Infekce v krku a v nosních dutinách.

Těhotenství.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Pavle, pokud jste hodnotu 14 mmol/l nebo podobnou naměřil opakovaně, máte cukrovku. Vzhledem k vašemu věku a obezitě se s nejvyšší pravděpodobností jedná o typ 2.

Doporučuji vám, abyste do doby lékařského vyšetření a ostatně i potom výrazně omezil množství jídla, a to zejména sacharidů. Samozřejmě nepijte žádné cukrem slazené nápoje ani pivo (snad jen trochu diapiva), nejezte žádné sladkosti a sladké ovoce. Kromě toho výrazně omezte množství chleba, pečiva, knedlíků, brambor, rýže, kukuřice, mouky atd. – tedy všeho, co obsahuje hodně sacharidů.

Místo toho jezte libové maso (přiměřeně) a nesladkou zeleninu a saláty.

Dále vám doporučuji dosti pít nesladké tekutiny a dostatek tělesného pohybu.

Kdybyste moje rady vzal vážně a váš lékař by neměl hned tak čas na vyšetření, tak byste klidně mohl mít výsledky zase v pořádku nebo blízko normy. Zkuste to!

Naopak, pokud byste výrazně hubnul a nadměrně močil a měl v těle nedostatek tekutin, tak by bylo dobré vyhledat lékaře co nejdříve. Tak tomu ale asi není.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)