Obecné

Odpověď

Milá Marcelo, podívejte se na naše stránky na: https://www.cukrovka.cz/diagnostika

Tam si odpověď naleznete.

Pro zjednodušení vám ale napíšu  aspoň tolik, že cukrovka má svoje přesná diagnostická kritéria. Pokud se nejedná o hodnoty hodně vysoké, je pro diagnostiku nutné provést přesné vyšetření za standardních podmínek. Pro glykémii na lačno ráno se považuje hodnota nad 5,6 mmol/l za zvýšenou, hodnota nad 7,1 mmol/l již za diabetes. Vyšetření je ale nutné provést spolehlivým laboratorním přístrojem a minimálně 2x.

Vy tedy mít diabetes zdaleka nemusíte a asi nemáte. Nicméně sama máte určitou pochybnost, když jste si při své nadváze a po sladkém jídle raději změřila glykémii. Z toho také asi plyne, co sama jistě víte:

Jezte raději méně, omezujte sacharidy a snažte se přinejmenším nenabírat na váze. A glykémii si případně nechte příležitostně přeměřit v laboratoři, a to na lačno ráno.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

dobrý den

ano, pokud máte 2 hodiny po zátěži při o GTT nad 11,0 mmol/l již se jedná o diabetes. Va vašem případě to znamená začít držet dietu tak, jak jste se to naučila během těhotenství, když jste měla těhotenskou cukrovku. Nalačno jste byla zcela v normě, ale je vidět, že po jídle to Vaše slinivka do normálu nedotáhne (i když jen o kousek). Na léky to aktuálně není, ale je důležité kontrolovat jestli se stav do budoucna nezhorší. To znamená nyní po zahájení diety cca za půl roku kontrola glykémie, dále tzv. dlouhého cukru (HbA1C), který by se měl pohybovat 40-45 mmol/mol a základních preventivních odběrů (jaterní testy, štítná žláza, krevní obraz, ledvinné funkce). Dle výsledků se pak rozhoduje o tom, zda léky ano, či nikoliv.

Pokud jsou testy  v pořádku a cukr HbA1C do 45 mmol/mol, pak doporučujeme kontroly 1x ročně.

s pozdravem

(odpovídá MUDr. Dagmar Bartášková, Diabetologická a endokrinologická ambulance Praha 4)

Odpověď

Milá Pavlo,

inzulín je hormon potřebný k velmi mnoha procesům v lidském těle a mnohé z nich přímo reguluje. Není tedy divu, že jeho nedostatek se může projevit nejen v oblasti metabolismu sacharidů. Navíc diabetes 2. typu do značné míry vzniká, když je metabolismus porušen a inzulín špatně funguje. To jsou důvody, proč může cela řada nemocí u osob s diabetem probíhat hůře než u zcela zdravých osob.

Na druhé straně, tělo má velké rezervy a v mnoha oblastech jsou tělesné pochody zajištěny více způsoby. Pokud tedy máte diabetes dobře vyrovnaný a nemáte vyvinuté žádné další komplikace, které by tělo výrazně oslabovaly, budete proti běžným onemocněním stejně odolná jako osoby zdravé a nemáte se v tomto ohledu čeho bát.

Stejně tak, jako někteří zdraví snadno onemocní běžnými infekčními chorobami a snášejí to těžce, tak tomu může být i u osob s diabetem. A naopak, někteří jsou značně odolní a tak je to i u diabetiků.

Diabetes ale vyžaduje pečlivou každodenní péči. Může se stát, že člověk s diabetem onemocní vážnější chorobou či utrpí úraz. Potom může být jeho schopnost pečovat o svůj diabetes narušena a je potřeba aby se buď ještě více snažil, nebo aby mu správně pomohli lékaři či jeho okolí. To ale říkám jenom na okraj. Pokud tedy budete o svůj zdravotní stav dobře pečovat, nemusíte se nijak obávat těžšího průběhu ostatních s diabetem nesouvisejících nemocí. Ostatně, diabetes 1. typu je v převážné většině případů onemocnění autoimunitní. Mnozí pacienti mají naopak imunitu silnou, jenom je v určitém ohledu odchýlena špatným směrem (proti beta buňkám). To ale není pravidlo. Možná se zdá lepší průběh infekčních chorob u mnoha osob s diabetem 1. typu lehčí proto, že oni jsou zvyklejší překonávat zdravotní potíže, a tak si tolik nestěžují.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Dano, rádi se pokusíme na vaši otázku odpovědět. Abychom tak ale mohli s klidným svědomím učinit, musíme vaší otázce správně rozumět. Protože se mi zdá váš dotaz málo srozumitelný, pokusím se nejprve uhodnout, co máte na mysli.

Váš dotaz by se dal vyložit takto:

„Je mi 70 let a mám diagnostikovaný diabetes 2. typu. Žádné léky ovšem neužívám, protože pokud to není naprosto nutné, tak je odmítám. Řeším tedy zvýšené hodnoty glykémie tím, že se stravuji velmi dietně a málo jím. Při své výšce 170 cm jsem ale velmi štíhlá. Co bych mohla kromě užívání léků, které nechci, dělat, abych měla glykémie v pořádku a dále nehubla?“

Tak, nevím, do jaké míry jsem se strefil do smyslu vaší otázky, ale pokusím se k tomu něco říci.

Základním projevem diabetu jsou zvýšené hodnoty glykémií. Glykémie se při diabetu zvyšuje tehdy, jestliže tělo nemá dostatek inzulínu k tomu, aby se krevní cukr v těle zpracoval buď při výrobě tělesné energie, nebo při tvorbě zásobních látek, zejména tuku a glykogenu. Inzulínu může být v těle skutečný nedostatek tehdy, když beta buňky pankreatu zanikají a nesou schopné inzulín tvořit v dostatečné míře. Tak je tomu u diabetu 1. typu vždy, ale stává se to do určité míry i u diabetu 2. typu. Při relativním nedostatku inzulínu se tento hormon v těle tvoří, někdy dokonce ve zvýšené míře, ale tkáně na něj nedostatečně reaguje. To je typické zejména pro diabetes 2. typu.

Pokud vy máte opravdu diabetes 2. typu a jste velmi štíhlá, a přitom máte vyšší glykémie, tak nejspíš máte nedostatečnou sekreci inzulínu. Další hubnutí by vám již nepomohlo. Můžete v dietě ještě více omezit sacharidy a jíst o něco více masa a mléčných výrobků, ale konzumovat jich příliš mnoho také není příliš zdravé. Pokud tedy odmítáte léky, doporučuji vám lehce zvýšit příjem masa, sýrů, tvarohu apod. Tím se také trochu zvýší i příjem tuků. Pokud toto ale nepostačí k tomu, abyste měla dobré glykémie, bude pro vás nejvhodnější léčba malou dávkou inzulínu. Ten vám umožní správné využití živin a jejich složení odpovídající zdravé výživě. Inzulín je přirozená látka a když se používá správně, tak nijak neškodí a je bezpečný.

No, a pokud jste svůj dotaz myslela jinak, napište klidně znovu, ale již víc srozumitelně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Evo, váš přítel se zřejmě „rozhodl“, že bude trávit život odpočinkem a poleháváním. Je pravděpodobné, že se cítí unavený a pohyb jej skutečně příliš namáhá, zvláště kdy postupně klesá jeho trénovanost. Příčinou může být vedle čistě psychických problémů také samotný diabetes, zejména polyneuropatie a vedle ní také počínající demence, ať již s podílem samotného diabetu či jiné neurologické poruchy.

Pomoci může zejména dobré vyrovnání diabetu a trénink. Trénink duševní i tělesný. K tomu je potřeba získat motivaci a vůli. Nedomnívám se, že příčinou je samotná aplikace inzulínu. Inzulín je jen prostředek k dosažení dobrých glykémií. Pokud by to šlo jinak, inzulín by se nemusel dávat.

Pokud by nasadil aktivní dietní a pohybový režim, tak by dost možná šly dávky inzulínu snižovat. Zda by případně mohl být inzulín dokonce vysazen, to si neodvažuji hádat. Existují léky, které by tomu mohly pomoci, ale nejprve by mělo být vidět, že dávky lze výrazně redukovat a teprve potom by mohl být proveden pokus s vysazením. To se ale podaří spíš lidem, kteří opravdu žijí nezdravě, nepohybují se a hodně jedí, a pak najednou přistoupí na velmi aktivní změnu, omezí hodně jídlo a začnou cvičit.

K celkovému pocitu únavy hodně přispívá dlouhodobě špatně vyrovnaný diabetes. Někdy mají svůj podíl i některé léky, které člověk bere z důvodu neklidu či deprese. Myslím, že by hodně prospělo, kdyby problémy s vaším přítelem probral neurolog nebo psycholog a vysvětlil mu, že vůle a aktivita jsou pro udržování zdraví i paměti velmi důležité. Je třeba, aby to pacient sám pochopil a rozhodl se, není možné ho k tomu nutit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Adélo,

Při pravidelné kontrole funkce ledvin u pacienta s diabetem 1. typu je důležité sledovat:

1. Hladinu kreatininu v krvi (výsledek neudáváte)
2. eGFR (odhadovaná glomerulární filtrace): výsledek rovněž neudáváte, počítá se s hladiny kreatininu a vašich dat (věk, pohlaví)
3. Proteinurie – množství bílkoviny v moči vyloučené za den. Horní hranice je asi 150 mg. Vy udáváte hodnotu 84 mg/l, ale chybí údaj o množství moče za 24 hod. Orientačně je to ale hodnota v normě.
4. Poměr v moči albumin kreatinin: vaše hodnota je 0,28 mg/mmol Krea. Norma je do 3. Je to v normě.
5. Množství albuminu v moči (udává se, když je hodnota v bodě 3. v normě): opět chybí o množství moči za 24 hod. Norma je do 20 až 30 mg za den. Vy udáváte hodnotu 4,6 mg/l. Pokud by bylo moči třeba i 4 litry za den, pořád by to bylo v normě.
6. Glykovaný hemoglobin: hodnota je zvýšená, nikoliv tragická

Závěr: Neposkytnula jste kompletní výsledky vyšetření moče, nicméně koncentrace albuminu v moči je nízká, takže to jasně ukazuje na normální ztráty albuminu močí. Nález v moči, pokud jde o bílkovinu, je tedy normální a vy můžete být klidná.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Františku, když věším na stěnu obraz, často k tomu použiju vodováhu, aby byl opravdu rovně. Když potom není žádné zemětřesení nebo nikdo do obrazu nestrká, tak většinou zůstává krásně vodorovně po celou dobu.

Lidské tělo je ale živý organismus. Pořád se v něm něco děje, něco klesá, něco stoupá. Tak je tomu i s glykémií a málokdy vám vyjde ze stejné kapky krve stejná hodnota. Ani glukometry neměří tak přesně.

Oba vaše výsledky ukazují, že máte na lačno trochu vyšší glykémii, ale nesvědčí to ještě pro diabetes.

Máte tedy lehčí poruchu metabolismu glukózy a měl byste dávat pozor, abyste nepřibíral na váze a dostatečně se pohyboval. Také byste mohl trochu ubrat sacharidů ve vašem jídle.

Pokud byste chtěl přesnější výsledky, musel byste podstoupit glukózový toleranční test a hodnoty by musely být změřeny na profesionálním přístroji. Já si ale myslím, že to takto stačí. Občas se kontrolujte a pokud by šly hodnoty nahoru, tak o tom informujte svého lékaře.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Dobrý den, 

rozdíly v měření glukometrem a v žilní krvi jsou rozhodně možné,

Pokud nemáte zatím diabetes mellitus, myslím si, že měření glykémie každý třetí den ráno není nutné. Pravděpodobně se měříte vícekrát než mnozí diabetici. Což samozřejmě jim není ke cti :) 

Praktický lékař by Vám měl jednou za rok až dva zkontrolovat ranní lačnou glykémii z žilní krve. Pokud máte větší podezření na poruchu metabolismu glukózy na základě Vašich měření, příznaků nebo např. rodinné anamnézy (kde se mohl vyskytnout časný diabetes mellitus 2. typu)... není na škodu domluvit se s Vaším praktickým lékařem, aby Vás poslal na oGTT. Z výsledků jasně uvidíte, zda již například nemáte porušenou glukózovou toleranci.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová, Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Milá Alexandro, tak vy po mně chcete, abych spekuloval, co by se stalo, kdyby …… A zároveň dodáváte, že takovou hloupost by asi sotva někdo dělal, leda že by byl blázen. Já se nerad pouštím na pole spekulování o něčem, co nevím a zároveň vím, že to nikdo odborným způsobem nezkoušel. Můj bratr biolog mi vždycky na takové otázky odpovídá velmi dobře známým a hezkým českým rčením: „Kdyby byly ryby v ….., nemuseli by bejt rybníky“. Ony tam prostě nejsou a nebudou, tak je ta spekulace dost bezpředmětná.

Vracím se ale zpět k tomu „leda že by byl blázen“. A víte, že takových bláznů jsem během své praxe potkal docela dost? Píchali si tajně inzulín a nechali nás spekulovat, čím to je, že mají hypoglykémie. Někteří se kvůli tomu nechali operovat, protože se předpokládalo, že mají nepoznaný malý nádor ve slinivce, který produkuje inzulín. Takže tady vidíte příklad, co se stalo, když si někdo zdravý píchal inzulín. No, oni většinou úplně zdraví nebyli, většinou měli nějaký psychický problém a ten se musel řešit. Na nás by se ale většinou smrtelně urazili, když jsme jim ten inzulín objevili.

Když si to ale tolik přejete (a navíc pan redaktor označuje váš dotaz za velmi kultivovaný), tak se pokusím přece jenom trochu spekulovat.

Především, kontrola sekrece inzulínu u zdravého člověka je poměrně složitá. Často začíná už jenom pomyšlením na určité jídlo a pokračuje potom tím, že skutečně začínáme jíst. Aktivují se další pomocné hormony, které řídí pohyblivost žaludku a střev a působí také na beta buňky pankreatu (jsou to tzv. inkretiny). Když se začne glukóza vstřebávat ze střeva do krve, aktivuje nejen samotné beta buňky pankreatu, ale také centrální senzory glykémie v mozku, které dále vysílají signály do pankreatu.

Měla byste také vědět, že vstřebaná glukóza putuje střevními žilami do vrátnicové žíly a tak se dostává do jater. Do jater putuje také inzulín, který se uvolňuje z beta buněk pankreatu. V játrech pak inzulín vykoná asi polovinu své práce a zajistí, aby se velká část vstřebaných živin (tedy i glukózy) hned v játrech zpracovala. Jenom asi polovina inzulínu pak putuje dále do těla a dostává se i do ostatních tkání. A to je velký rozdíl od inzulínu, který se píchá do podkoží. Protože ten nejde do střevní žilní krve a tudy do jater, ale dostává se hned do celého těla.

Takže: když si někdo píchá malé dávky inzulínu do podkoží, projeví se to především že má lepší chuť k jídlu, jí více a postupně tloustne. Ostatně, dokonce se toho někdy využívá při výživě velmi štíhlých lidí. Stejně tak se přidává inzulín do infuzních roztoků s glukózou, aby se zbytečně příliš nenamáhaly beta buňky. V přiměřené dávce (asi 10 jednotek na 50 g glukózy) glykémii u zdravého člověka příliš nezvedá a nedochází ani k hypoglykémii.

Když glykémie klesá, a to i jen mírně, reagují beta buňky pankreatu tím, že omezují uvolňování inzulínu. Dokonce může klesnout sekrece skoro až na nulu, takže v té chvíli může být hladina C-peptidu v krvi velmi nízká a hladina (vlastního) inzulínu téměř nulová. Proto si myslím, že pokud by si někdo dlouhodobě zbytečně dával malé dávky inzulínu, jeho vlastní sekrece by výrazně klesla. Protože by ale po jídle určitě docházelo ke stimulaci, tak by navíc měl hypoglykémie a postupně by nabýval na váze. Pokud by to trvalo déle, tělo by se bránilo vznikem tzv. inzulínové rezistence. Jednak by byly zvýšené hladiny kontraregulačních hormonů, ale také metabolismus ve tkáních by se adaptoval a byl by méně citlivý na inzulín. Jak známo, to není nic zdravého, je to jeden z faktorů vzniku aterosklerózy, ale také ztučnění jater atd. Co by to časem udělalo s beta buňkami pankreatu, to opravdu nevím. Ale zřejmě jako všechno v těle, co se málo používá, by asi zlenivěly a určitě by jim to nedělalo dobře.

Dost možná víte, že u diabetu 2. typu je jednou z hlavních poruch právě inzulínová rezistence. Osoby s inzulínovou rezistencí mají většinou hladinu inzulínu zvýšenou, a to i když nejedí. Tedy alespoň do té doby, než se z toho beta buňky unaví a nejsou dále schopné nadměrné množství inzulínu vyrábět. A pak se někdy vyčerpají, a v té chvíli člověk již potřebuje léčbu, dost často i inzulínem.

Tak. Naštěstí česká krajina celkem oplývá rybníky, takže můžeme naše spekulace ukončit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Martine, je dobře, že si měříte sám glykémie. Na druhé straně ale nepřikládejte malým rozdílům přílišný význam. Stále pro vás platí, že jste ohrožen vznikem diabetu v budoucnosti, a proto je pro vás obzvlášt vhodné udržovat přiměřenou váhu, nejíst příliš sacharidů a dostatečně se pohybovat. Metformin (Stadamet) by vám v tom mohl pomoci, je to lék bezpečný a užitečný, ale není pro vás nyní nezbytný.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)