Budoucnost

Klíčový je vývoj velmi rychlých inzulínových analog, které by působily přesně v okamžik, kdy je to potřeba. Přesnost glukózových senzorů i doba jejich životnosti se prodlužuje. Rovněž existují algoritmy, které by umožnily uzpůsobit dávku inzulínu aktuální glykémii a jejímu vývoji. Problémem je, že současná rychlá inzulínová analoga nenastupují se svým účinkem tak rychle, jako inzulín vyplavený ze slinivky člověka bez diabetu. A naopak déle působí, což znamená riziko přestřelení úpravy hladiny krevní glukózy do pásma hypoglykémie.

Na našem trhu již je inzulínová pumpa, která, pokud komunikuje se senzorem, sama zastaví dávkování inzulínu, pokud vyhodnotí, že by v brzké době hrozil pokles glykémie do již nebezpečného pásma (tzv. funkce prediktivního zastavení). Až se stav zlepší – sama obnoví dávkování inzulínu. Další krok ve vývoji inzulínových pump směřuje k tomu, že pumpa bude automaticky dle potřeby dávkovat bazální dávku inzulínu a pacient si bude aplikovat pouze inzulín k jídlu. Finálním krokem by pak měl být vývoj zcela automatické umělé slinivky (vlastně tedy spíše beta buňky, též se používá termín uzavřený okruh tj. closed loop), která by zajistila normální hladinu krevní glukózy bez nutnosti pacientova zásahu. To je velmi lákavý příslib, ale musíme si uvědomit, že znamená trvalé napojení na přístroj.

Vývoj biologické náhrady beta buněk (transplantace, kmenové buňky atd.) též probíhá, reálnější se ale pro alespoň blízkou budoucnost zdá řešení technické.