Inzulinová pera

Dříve se inzulin aplikoval kovovými injekčními stříkačkami a jehlami, které si pacienti vyvářeli. Stříkačky nebyly dostatečně přesné a celý proces byl pro pacienta velmi zatěžující.

Pokrokem bylo zavedení jednorázových aplikačních pomůcek, zejména tenkých stříkaček s již nasazenou jehlou cejchovaných po jedné jednotce inzulinu tzv. inzulinek.

Zhruba ve stejné době bylo vyvinuto první inzulinové pero jako přesný a elegantní aplikační nástroj. Zde je nezbytné zmínit, že Česká republika v tomto vývoji rozhodně nezaostala za světem a to díky osobě docenta Rudolfa Chlupa z Olomouce, který spolu s kolegy přivedl na svět inzulinové pero nazvané MADI dávkovač(MADI vzniklo z výrazu manuální dávkovač inzulinu). Inzulinová pera se postupně rozšířila mezi diabetiky a aplikace inzulinkami se již prakticky nepoužívá.

Vývoj je nezadržitelný a tak dnes máme k dispozici u pacientů oblíbená předplněná jednorázová inzulínová pera nebo pera s pamětí, která umí zaznamenat posledních 16 podaných dávek inzulinu s časem a datem aplikace (HumaPen MEMOIR).

Existují i tzv. půlková pera umožňující přesnost aplikace na 0,5 IU (jednotky inzulinu). Ta se hodí především pro děti a diabetiky s malou dávkou inzulinu. Minimální jednorázově podatelná dávka je však vždy 1IU.

Důraz je při vývoji inzulinových per kladen na přesnost, účelnost, bezpečnost a pozadu nezaostává ani estetické hledisko.

Klasická inzulinová pera - “trvalá”

• výhody: snadná aplikace, některá umožňují zaznamenání posledních podaných dávek
• nevýhody: nutná výměna zásobníku

• části pera:   
  jehla
  zásobník
  píst k odměření dávky