Inzulinové pumpy

Vloženo: 6. 10. 2021

Inzulínová pumpa je přístroj, který pomocí drobné kanyly zavedené do podkoží umožňuje podávání inzulinu bez nutnosti opakovaných vpichů.

Lidské tělo během celého dne produkuje malou bazální dávku inzulinu. Množství tvořeného inzulinu může na základě produkce hormonů, aktivity, stresu... každého jedince v průběhu dne kolísat.

Při využití inzulinových per je bazální dávka nahrazována podáním bazálního inzulinu 1-2x denně, tento inzulin se poté postupně uvolňuje během celého dne z podkoží. Jakmile je inzulin podán, již není možné ovlivnit velikost uvolňované dávky během dne.
Na inzulinové pumpě je možné nastavit různé rychlosti podávání inzulinu pro jednotlivé denní úseky a tím co nejlépe napodobit fyziologickou (tělu vlastní) produkci bazálního inzulinu. Inzulin je pak podle nastavení uvolňován do podkoží (např. od 00-06 0,5j na hodinu, od 06-13 0,9j/hod...). Podávání je možné snížit, navýšit nebo zastavit dle potřeby. Do pumpy se používá vždy jen krátký analogový inzulin, Který díky kratšímu působení umožňuje změny dávkování během dne.
V dnešní době je i možnost propojení inzulinových pump se senzory CGM do tzv. hybridního systému (uzavřené smyčky), kdy pumpa podle vývoje hladin glukózy sama dokáže upravovat dávku podávaného bazálního inzulinu (viz speciální kapitola).

Po jídle se začne zvyšovat glykémie a tělo začne zvýšeně tvořit inzulin, aby se vypořádalo s nárůstem glykémie.

Při užití per je nutné podat krátký inzulin (bolus) 5-15minut před jídlem (někdy i 30minut - dle typu používaného inzulinu)
U pumpy je stále nutné podání bolusu. Není však nutné píchat si krátký inzulin zvlášť. Zadáním na pumpě se podá bolus kanylou. Jedná se o tem samý inzulin, který se průběžně během dnes uvolňuje jako bazální dávka.

Stejně jako u bolusů k jídlu je možné jednoduché podání inzulinu nutného ke korekci glykémie

Čím je tvořena inzulinová pumpa:

● Pumpa

= mechanický přístroj obsahující zároveň ovládací program (software)

Základní části:

- Displej s několika tlačítky umožňujícími nastavení pumpy

- Část s baterií - ať již výměnnou nebo zabudovanou - dobíjecí

- Mechanická část pumpy s otvorem pro zásobník inzulinu

● Zásobník

- Dle typu pumpy může jít o předplněné zásobníky nebo zásobníky s nutností plnění

- Dle zvolené pumpy se liší objem zásobníku

- K objemu je vhodné přihlédnout při výběru pumpy - pacient s vysokou celkovou denní dávkou inzulinu by raději měl volit pumpy s větším zásobníkem, jinak ho budou čekat časté výměny zásobníku a přepichy kanyl

- Zásobník je propojen se setem a zasunut do pumpy

● Infuzní set

= tenká plastová hadička zakončená drobnou kanylou, která je zavedena do

podkoží

- Vede inzulin ze zásobníku do těla (podkoží)

- Kanyly jsou dnes vyráběny kovové a teflonové (“Teflonky” jsou voleny při alergické reakci na kovové kanyly nebo opakovaných zánětech v oblasti zavedení setu)

- Samotnou koncovku s kanylkou lze u většiny setů po zavedení do podkoží od hadičky odpojit, což je vhodné využít například při

sprchování

- Kanyla může mít různou velikost - ta je volena dle tloušťky vrstvy podkožního tuku. Může být i kanyla se šikmým zavedením.

- Přívodní hadičky jsou dnes na trhu v různých délkách

Při podávání inzulinu je (u většiny pump) pomocí mechanického pístu pomalu vytlačován inzulin ze zásobníku do hadičky infusního setu a přes kanylu uvolňován do podkoží.
Posun pístu a s tím spojená rychlost vydávání inzulinu je dána nastavením inzulinové pumpy.

VÝHODY, NEVÝHODY A MÝTY SPOJENÉ S INZULINOVOU PUMPOU

Výhody:

1. Přesnější napodobení fyziologické (tělu vlastní) bazální produkce inzulinu

Jak již bylo zmiňováno výše, tělo produkuje po celý den malou dávku inzulinu, která se uvolňuje do krve a umožňuje normální funkci všech buněk.
Citlivost buněk na inzulin a jeho potřeba se během dne mění.
Inzulinová pumpa umožňuje nastavit v jednotlivých denních úsecích odlišnou rychlost podání bazální dávky inzulinu.
- Např. u fenoménu úsvitu stoupá v ranních hodinách produkce hormonů, která může vést k nárůstu glykémie před vstáváním. Toto je možné pumpou elegantně vyřešit navýšením rychlosti podávání bazálního inzulinu mezi 3-7 hodinou a vzestupu glykémie se tak vyhnout. Oproti navýšení běžného bazálního inzulinu při intenzifikovaném inzulinovém režimu se tak vyhneme riziku noční hypoglykémie.

2. Možnost nastavení speciálních bazálních režimů

Např. pro dny s pravidelnými tréninky, všední dny/víkendy…

3. Možnost větší flexibility - volnosti denního režimu

Dle aktivity, činnosti v práci, míry stresu … a odpovídající reakce glykémií na tuto situaci lze kdykoliv upravit dávkování bazálního inzulinu.
Umožňuje rychlejší reakce na změny.
Při aplikaci inzulinu pery je po podání bazálního inzulinu již dávka v podkoží a nelze ji snížit ani vrátit.

4. Možnost využití dočasných bazálů při zvláštních situacích

Např. nárůst glykémie a tím i potřeby inzulinu při nemoci, snížení dávek inzulinu při aktivitě …

5. Omezení počtu vpichů

Výměna kanyly je obvykle prováděna 1x za 3 dny u teflonových kanyl, 1x za 2dny u kovových kanyl. Nekdy je nutný časnější přepich při ucpání kanyly.
Bolusové podání před jídly a dopichy inzulinu se provádí nastavením na pumpě - nejsou nutné opakované vpichy.

6. Možnost propojení některých pump se CGM

Část pump umožňuje přímé propojení se CGM
U nich lze poté nastavit alarmy, které pacienta upozorní na prudký pokles nebo vzestup glykémie, případně dosažení hraničních hodnot.
Některé pumpy se dnes při překročení nastavených hodnot spojených s rizikem hypoglykémie umí samy vypnout.
Nyní je možnost i zvolení pumpy, kterou je možné propojit do tzv. hybridního systému, jak již bylo zmíněno výše.

Při správném používání pumpy by mělo dojít ke zlepšení kompenzace diabetu, snížení variability (kolísání) glykémií, snížení počtu hypoglykémií. :0)

Nevýhody:

1. Nutnost nošení pumpy nepřetržitě 24h/denně

Může být spojeno s nepohodlím, musíte na pumpu myslet při převlékání, musíte ji mít na sobě ve spánku...
Někdo nošení špatně psychicky vnímá.
Riziko stržení při denních činnostech, fyzické aktivitě... (pozor např. na dveřní rámy a kabelky :o)

2. Potřeba větší technické zručnosti uživatele oproti užívání inzulinových per

3. Možnost kožních zánětů v místě kanyly inzulin. pumpy

Nutnost důkladné dezinfekce místa vpichu
Nutnost pravidelných výměn kanyly - min 1x za 3 dny u teflonových a min. 1x za 2 dny u kovových, u některých pacientů může být vyžadována častější výměna s ohledem na větší reaktivitu

4. Lokální alergická reakce na kanylu nebo materiál náplasti

Dnes již jsou kanyly vyráběny v kovové i teflonové podobě přesto na ně podkoží některých pacientů může reagovat

5. Koupání

Ne všechny pumpy jsou vodotěsné. I u vodotěsných není vhodný pobyt v mořské vodě. Po měsících a letech užívání již nikdo vodotěsnost zaručit nedokáže.
Na krátká koupání, např. do 1 hodiny je možné pumpu odpojit. Na delší dobu již to ale není vhodné.
Při koupání nutná zvýšená péče o kanylu a místo vpichu.

6. Při sportu (hlavně kontaktním) může dojít k vytržení setu, odpojení nebo poškození pumpy, je proto na ni nutné dávat pozor.

7. Riziko ketoacidózy

Pokud dojde k přerušení dodávky bazálního inzulinu, např. při odpojení kanyly, zapomenutí zpětného zapnutí inzulinové pumpy, ucpání setu…, nastává riziko rychlého vzestupu glykémie s případným rozvojem ketoacidózy.
U pacienta na inzulinové pumpě tímto způsobem dojde k úplnému přerušení dodávky inzulinu. Nepůsobí zde dlouhodobě žádný jiný inzulin.
Jsou nutné častější kontroly glykémie. Ideálně využití senzoru - CGM, příp. FGM
V případě vzestupu glykémie je potřebná kontrola funkčnosti setu a pumpy s případným dopichem korekčního bolusu inzulinu.
Při pokračujícím vzestupu glykémie nutno vyměnit set.

8. Cena

Inzulinová pumpa, sety a další vybavení jsou poměrně finančně náročné.

Mýty a omyly (aneb co si pacienti mylně představují):

● Pumpa zaručuje zlepšení kompenzace diabetu

Pumpa může, při správném nastavení a používání pacientem, pomoci se zlepšením kompenzace diabetu. Pacient ale musí nadále dodržovat dietní režim a režimová opatření, musí se naučit s pumpou pracovat a používat ji správně.

● Mám pumpu, ta za mě vše udělá a já už nemusím nic řešit...

Pumpa může výrazně pomoci, zvláště hybridní systémy přinášejí velké výhody.
Špatně nastavená pumpa, s kterou diabetik nepracuje (nebo neumí pracovat), může udělat víc škody než užitku - od závažných hypoglykémií po hyperglykémie s ketoacidózou...

● Jakmile pacient jednou dostane pumpu, bude ji mít doživotně.

Cílem pump je zlepšení kompenzace diabetu, snížení počtu hypoglykémií, snížení kolísání glykémií. Pokud dojde na pumpě naopak k dlouhodobému zhoršení kompenzace a glykémií, měl by diabetolog pacienta znovu zaučit a pokud ani to nepomůže zvážit převod zpět na intenzifikovaný inzulinový režim.
Pacient se může rozhodnout, že mu život s pumpou nevyhovuje a nadále ji nechce.

● S pumpou nejsou nutné časté kontroly glykémie

Naopak jsou nutné častější kontroly glykémie - především s ohledem na riziko ketoacidózy při neprůchodnosti setu/nefunkci pumpy..
Většinou je využívána kontinuální monitorace pomocí CGM, příp. méně často FGM

Základní pojmy používané v kapitole o inzulinových pumpách


Bazál	Dávka inzulinu podávaná průběžně během celého dne - udávána v hodnotách: množství inzulinu /hodinu - např. 1,6 IU/hod
Bolus	Dávka inzulinu podaná během kratšího časového úseku - slouží např. k pokrytí vzestupu glykémie po jídle s obsahem sacharidů nebo ke korekci hyperglykémie
Infuzní set	Část vybavení inzulinové pumpy - propojuje samotnou inzulinovou pumpu (přesněji její zásobník) s tělem pacienta - skládá se z několika částí - přívodní hadička + koncovka s kanylou
Koncovka	Část infuzního setu. Skládá se z kanyly + náplasti sloužící k pevnému přichycení na kožní povrchy + plastové spojovací části - u některých pump je odpojitelná od zbytku setu
Kanyla	Tenoučká kovová nebo teflonová “trubička”, která zůstane po zavedení infuzního setu v podkoží pacienta
Přívodní hadička	Součást infuzního setu - dlouhá “plastová hadička propojující” zásobník a koncovku
Mechanický píst	V části se zásobníkem se nachází drobný píst, který se nastavenou rychlostí vytáčí vzhůru a vytlačuje ze zásobníku inzulin