Obecné

Odpověď

Dobrý den,

diskuze, zda měřit glykémii po jídle 1 nebo 2 hodiny, je mezi jednotlivými diabetology a diabetiky letitá. Závislost je v tomto případě i na typu užívaného inzulinu.

Glykémie 1 hodinu po jídle bývá samozřejmě o něco vyšší než po 2 hodinách, ale pro základní orientaci se ve většině doporučení používá pouze jedna hodnota (pokud nejde o gestační diabetes, viz níže).

Diabetologická společnost uvádí:

pro děti cílovou glykémii                      - za 2 hod po jídle         4-10 mmol/

pro dospělé s diabetem 1. typu            - za 2 hod po jídle         5-7,5 mmol/l,

je nutné si ale uvědomit, že neexistuje jedna cílová hodnota. U každého diabetika je nutno stanovit individuální cílové glykémie.

Současně je glykémie po jídle závislá na glykémii před jídlem.

Glykémie po jídle by neměla (při správně podané dávce inzulinu na přijaté množství sacharidů) narůst o více než 1,5 mmol/l (max. 2 mmol/l). Před dalším hlavním jídlem by se měla glykémie dostat na přibližně původní hodnoty.

Příklad Před obědem je glykémie 6,3 mmol/l, za 2 hodiny po jídle 7,1, před večeří 5,8 mmol/l

= Dobře pokryté množství sacharidů v jídle (nutno brát v potaz určitou chybu glukometru):

• Pokud je nárůst po jídle výraznější než 2 mmol/l a hyperglykémie přetrvává i před večeří, podané množství inzulinu bylo pravděpodobně  na snědené množství sacharidů nedostatečné. Je potřeba příště na stejnou stravu (množství sacharidů) podat více inzulinu.

• Pokud je nárůst po jídle výraznější než 2mmol/l, ale před večeří se dostává glykémie na původní hodnoty nebo dokonce klesá, je nutné se zamyslet zda je inzulin podáván včas, případně se pokusit zvolit potraviny s nižším glykemickým indexem.
• Pokud po jídle glykémie klesá, případně neroste ale před následujícím jídlem je již jasný pokles, je vhodné napříště dávku prandiálního inzulinu snížit. Na požité množství sacharidů bylo pravděpodobně podaného inzulinu příliš. (Současně je nutno vyloučit vliv například aktivity, která následovala hned po jídle, nebo vliv bazálního inzulinu..., ale to bychom už zabíhali úplně jinam)

Pokud je před jídlem hyperglykémie, může být cílem kromě pokrytí sacharidů současně i snížení glykémie. Následkem započítání korekce k podanému prandiálnímu inzulinu může glykémie po jídle stagnovat případně klesat.

Příklad Před snídaní je glykémie 13mmol/l -  bylo aplikováno 8j inzulinu (6j na pokrytí plánovaného příjmu sacharidů + 2j jako korekce hyperglykémie). Za 2h po jídle byla glykémie 12,1mmol/l, před obědem už 9,2mmol/l.

• Ideálně by chtěl mít tento diabetik před jídlem např. pod 7mmol/l, proto v této situaci napříště korekci může zvýšit.

U většiny typů diabetu jsou cílové hodnoty glykémie individuální dle jednotlivých pacientů. Zde se liší gestační diabetes, kde jsou cílové hodnoty pevně dané:

• 1h po jídle do 7,8 mmol/l  - 1h po konci jídla
• 2h po jídle do 6,7 mmol/l

Jak vidíte. Na zdánlivě jednoduchou otázku neexistuje jednoduchá odpověď a proto doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Valentýno, doufám, že odpovídáme dost rychle, přece jen také máme určitý denní program a už nejsme tak zběhlí v násobilce.

Představte si větší tabletu glukózy, která váží 5 g asi jedna velká kostka cukru. Asi si to umíte představit. Kdybyste ji naráz snědla, asi byste měla přeslazenou pusu, ale zvládla byste to.

Ta glukóza v tabletě se pochopitelně skládá z jednotlivých molekul glukózy. Ty jsou naprosto nepatrné a ani v žádném mikroskopu je není možno vidět. Je jich strašně moc. Je mnohem snazší si představit těch 5 gramů, všichni pak víme, o čem mluvíme.

Pro chemické reakce je ale důležité, jaký je to celkový počet molekul, protože každá molekula chemicky reaguje nebo se štěpí nebo proniká ze zažívacího ústrojí jednotlivě a není tak důležité, kolik to váží, ale kolik je to jednotlivých částic.

Koncentrace glukózy v krvi se dříve u nás udávala v jednotkách mg/100 ml. Normální hodnota byla asi 100 mg/100 ml, což jinými slovy znamená, že ve 100 ml krve je obsaženo 100 mg glukózy.

Dnes se používají jednotky mmol/l (milimoly glukózy v 1 l) a vyjadřuje to počet jednotlivých molekul v 1 litru krve. Jeden milimol je tisícina molu a je to obrovské číslo. 1 milimol odpovídá 602 214 200 000 000 000 000 jednotlivých molekul.

Protože i jednotlivé molekuly mají svoji hmotnost (i když zcela nepatrnou), dá se množství milimolů přepočítat na gramy.

Platí, že koncentrace glukózy v mmol/l se dá přepočítat na mg/100 ml a to podle následující (zaokrouhlené) rovnice:

Koncentrace glukózy v mg/100 ml = koncentrace glukózy v mmol/l x 18

a obráceně

Koncentrace glukózy v mmol/l = koncentrace glukózy v mg/100 ml : 18

Hodnotě 5,5 mmol/l tedy odpovídá 5,5 x 18 mg/100 ml, což je zaokrouhleně 100 mg/100 ml. Ve 100 ml krve tedy bude 100 mg glukózy. V 1 litru bude 10x více, což je 1 gram. V 5 litrech krve tedy bude 5 gramů glukózy. A to je to, na co jste se ptala.

Asi se vám to zdá málo. Glukóza v krvi se ale rychle pohybuje, metabolizuje se a odchází do tkání a současně se tvoří nová a další se vstřebává ze zažívacího ústrojí.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, není lehké odpovědět na vaši otázku, protože nevím, jaký druh operace máte na mysli. Obecně se diabetes 2. typu neléčí chirurgicky. Základem léčby vhodná dieta spolu s dostatečným pohybovým režimem. K dispozici je také celá řada léků, takže v každého pacienta je zpravidla možné nalézt ten nejvhodnější nebo kombinaci léků.

Pokud je diabetes provázen těžkou obezitou a pokusy o zhubnutí selhávají, je možné uvažovat o tzv. bariatrické léčbě. Jejím principem je zmenšení velikosti žaludku či vytvoření zkratu v zažívacím ústrojí. Potrava pak míjí některé úseky a to vede ke zhubnutím. Společně s tím se často zlepší take diabetes. Existuje řada možných chirurgických postupů a pro pacienta se volí ten, který mu může přinést nejlepší výsledky. To záleží na stupni obezity, zdravotním stavu a také na očekávané schopnosti pacienta spolupracovat s lékaři po operaci.

Nedávno se rozšířily zprávy o méně invazivních postupech, které se provádějí pouze endoskopicky. Jsou méně invazivní a mají menší rizika. Jejich přínos pro pacienty však nebyl zatím ověřen, a tak není možné je obecně doporučovat. Provádějí se zatím jen v rámci studií.

Bariatrická chirurgie se v Praze provádí například zde:

OB klinika a.s., Pod Krejcárkem 975 130 00 Praha 3 – Žižkov-Praha 3, 255 725 110. Určitě by vám tam poradili.

Dear David, it is not easy to answer your question as I don't know what kind of surgery you have in mind. Typically, type 2 diabetes is not treated by surgery. The cornerstone of therapy is diet together with the right exercise regimen. There is also a wide variety of drugs so that it is now possible to choose the right combination for almost every patient.

If type 2 diabetes is accompanied by significant obesity and diet treatment fails, so called bariatric surgery may be considered. The principle is reduction of the size of the stomach or a by-pass of some parts of the digestive tract. This usually leads to a weight loss and improvement of diabetes. There are several possible kinds of surgical approaches and the most suitable one should be chosen according to the severity of obesity and according to expected cooperation with the patient.

Currently, several new less invasive approaches are being tested in clinical studies. They usually include an easier endoscopic intervention only. However, their benefit for the patients has not been confirmed yet.

Bariatric surgery in Prague may be considered eg. at:

OB klinika a.s., Pod Krejcárkem 975 130 00 Praha 3 – Žižkov-Praha 3, 255 725 110. I am sure they would gladly answer your questions.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Petře, možná bych potřeboval ještě vědět, zda máte nadváhu, ale typnul bych si, že ano. Říkám to proto, že úprava diety, zejména omezení celkového kalorického příjmu, je základním opatřením v léčbě diabetu 2. typu, a často pomůže lépe, než tablety. 

Diabetes 2. typu je kombinací dvou poruch. První poruchou je snížená citlivost tělesných tkání vůči působení inzulínu. Tou druhou poruchou je snížená sekrece inzulínu, která již nestačí plně k tomu, aby vyrovnala tu sníženou citlivost vůči inzulínu.

Pokud se sníží celkový  kalorický příjem a pokud se začnete dostatečně pohybovat, citlivost vůči inzulínu se zlepší, a tak může lépe vystačit množství inzulínu, které vaše tělo dokáže tvořit. 

Metformin je základním lékem v léčbě vaší poruchy. Dávka se pohybuje běžně mezi 1000 a 2000 mg, takže jistě máte ještě rezervu.

Ale nyní k těm bílým krvinkám (leukocytům). Leukocytů je několik základních typů a při podrobnějším vyšetření krevního obrazu se snadno pozná, o jaký typ jde. Nejčastěji je zvýšený počet tak zvaných granulocytů. Normální počer je mezi 2000 a 8000 na jeden krychlový milimetr krve. Granulocyty jsou potřebné k tělesné obraně proti řadě infekcí a bakteriím, které se mohou dostávat do krevního oběhu. Jejich snížený počer nebo velmi nízké hodnoty zvyšují riziko vzplanutí různých zejména bakteriálních infekcí. Naopak, při probíhající infekci, například v důsledku poranění, hnisání, při angíně, při zápalu plic a podobě, je jejich počet zvýšený třeba na 15 000 i více. První, co tedy lékaře napadne, je otázka, zda u vás neprobíhá nějaké takové onemocnění. Jsou-li hodnoty velmi vysoké, třeba nad 40 000 a nejsou známky zánětu, napadne lékaře, že by se mohlo jednat o nějaké onemocnění krvetvorby.

Diabetes mellitus 2. typu je zpravidla provázen sníženou citlivostí vůči inzulínu, říká se tomu inzulínová rezistence. Existuje velmi častá vloha pro diabetes 2. typu, kterému se říká syndrom inzulínové rezistence. Kromě snížené citlivosti vůči inzulínu se vyznačuje zpravidla obezitou, velkým obvodem pasu (nad 100 cm), zvýšeným krevním tlakem, zvýšenou hladinou krevních lipidů a celkově sklonem k postižení cév aterosklerózou. U určité skupiny s tímto (jinak velmi častým) syndromem, jsou také dlouhodobě zvýšené hodnoty bílých krvinek. Pokud se tedy u vás nezjistí žádné probíhající onemocnění, sázel bych právě na tuto možnost. Pokud se váš diabetes zlepší, je pravděpodobné, že i počet býlých krvinek klesne.

Jaká vyšetření tedy můžete očekávat? V prvé řadě bude podrobně vyšetřen váš krevní obraz a zjistí se, jaký typ býlých krvinek je u vás zvýšen. Kromě granulocytů mohou být zvýšené například lymfocyty. Ty jsou důležité k obraně proti řadě virových onemocnění a jsou také nositeli imunologické paměti - tedy abyste byl schopen reagovat na infekce, se kterými jste se v minulosti již setkal. Vysoké počty mohou být u některých virových onemocnění, ale také při některých poruchách krvetvorby.

Dále vám bude jistě vyšetřen tzv. C-reaktivní protein (CRP), což je poměrně jednoduchý ukazatel zánětu v těle. Vzhledem k tomu, že jste kuřák, podstoupíte asi tké rentgenové vyšetření hrudníku. 

Budou jistě vyšetřeny základní biochemické parametry ve vaší krvi. To vše jsou jednoduchá vyšetření. Teprve bude-li některé z nich nápadné, bude se vyšetření rozšiřovat. Myslím si ale, že se nejspíš o nic nejedná. Potřebujete zlepšit ještě vyrovnání diabetu, asi upravit dietu, mít v normě krevní tlak, mít v pořádku hladinu krevních lipidů, dostatečně se pohybovat, a ...., no samozařejmě, nekouřit. Proč dobrovolně volit další a zcela zbytečné riziko?

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Dagmaro, abych mohl přesněji odpovědět, musel bych opravdu znát více informací. Důvodů k celkové slabosti, vysokému krevnímu tlaku, bolestem břicha a podobně existuje mnoho. Omezím se tedy jen na to, co mě napadá v souvislosti s diabetem a ketolátkami v moči.

Ketolátky se objevují v moči zejména tehdy, je-li v organizmu nedostatek inzulínu, který je potřebný k normálnímu chodu látkové přeměny. Tělo si hledá náhradní zdroje energie, a těmi se krátkodobě stávají ketolátky, které vznikají zejména z tukových složek potravy a tělesných zásob. Inzulín jejich tvorbu tlumí, přičemž většinou stačí jeho poměrně malé množství. Ketoacidóza proto zpravidla nevzniká při diabetu 2. typu a naopak vznikne velmi snadno při špatně léčeném diabetu 1. typu. Ketolátky ale vznikají v těle také při hladovění, i když nikoliv v takové míře.

Mírná přítomnost ketolátek v moči je proto téměř normálním jevem při důsledné redukční dietě a nepředstavuje zvláštní riziko. Ve vašem případě je ale možné, že máte dlouhodobě špatně vyrovnaný diabetes a kromě snížené citlivosti na inzulín by u vás mohla postupně klesat schopnost vytvářet inzulín pod určité kritické hodnoty. V takovém případě, zejména u štíhlejších pacientů s diabetem 2. typu, se mohou v moči také objevit ketolátky. Může se dokonce stát, že i u pacienta s déle známým diabetem 2. typu postupně klesá sekrece inzulínu a diabetes pak připomíná formu typu 1.  Může se také jednat o špatně diagnostikovanou formu diabetu, která již od počátku měla charakter diabetu 1. typu, ale vznikala velmi pomalu.

V takovém případě by ale kromě ketolátek a cukru v moči byly vysoké i glykémie. Hodnoty glykémie neuvádíte a nevím, zda si je doma samostatně měříte. Pokud ale hodnoty nejsou výrazně nad 12 mmol/l, spíše nad 15 mmol/l, je ve vašem případě přítomnost ketoacidózy i v mírnější formě nepravděpodobná.

Špatně vyrovnaný diabetes 2. typu ale dlouhodobě vede k některým příznakům, které uvádíte, poměrně často. Jedná se o únavu, mírnou či větší nevolnost a různé bolesti. Větší obsah cukru v moči může být také provázen nedostatkem tekutin v organizmu a také nižšími hladinami sodíku a draslíku. Předpokládám, že při lékařských kontrolách se u vás glykémie opakovaně měřila, a tak možnost, že by se jednalo o špatně rozpoznaný pomalu vznikající diabetes 1. typu, považuji za velmi nepravděpodobnou.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, bohužel jsem v této době nenašla na českém trhu inzulinové pero s pamětí, které by bylo běžné sehnatelné.

Společnost Eli Lilly (např. inzulin Humalog, Abasaglar) uvedla na trh na několik let inzulinové pero HumaPen Memoir, které umožňovalo zaznamenat i několik posledních dávek. Dle dostupných informací se ale již od r. 2015 běžně neprodává. Často je však na internetu zmiňováno.

Společnost Novo Nordisk (např. inzulin Levemir, Insulatard, Novorapid, Actrapid, Fiasp…) má na svých aktuálních internetových stránkách uvedeno pero NovoPen ECHO, které umí zaznamenávat dávku a čas poslední aplikace. Pero by mělo být údajně v prodeji, ale v nabídkách českých lékáren a zdravotnických potřeb jsem ho našla pouze jako nedostupné.

Když se zmiňuje podání inzulinu, v ČR je dnes dostupná pomůcka Timesulin. Jedná se o  víčko na inzulinová pera, které Vám sice nezaznamená dávku podaného inzulinu, ale ukazuje alespoň čas od posledního podání.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Martine, pro diagnózu diabetu jsou dohodou stanovena jasná kritéria. Měření ale musí být provedeno za standardních podmínek a většinou nestačí jedno měření. Všechna tato kritéria jsou uvedena na našich stránkách v rubrice Diagnostika

Glykémie na lačno se má měřit po alespoň osmihodinovém lačnění. Stanovení by mělo být provedeno na profesionálním přístroji. Osobní glukometry jsou velmi dobré, ale hodí se zejména pro monitorování léčby. Nejsou vhodné pro posuzování mezních hodnot u zdravých osob, protože jejich povolená odchylka je asi 1 mmol/l nahoru i dolů, a to už může vést k nesprávnému stanovení diagnózy.

Nicméně, žádná z vašich hodnot neodpovídá diagnóze diabetu. Pokud by se jednalo o hodnoty skutečně na lačno, tak můžeme hovořit maximálně o porušené glukózové toleranci. Hodnota glykovaného hemoglobinu, což je dlouhodobý ukazatel, je zcela v normě. Podle všeho tedy diabetes nemáte. Pravděpodobně nemáte ani porušenou glukózovou toleranci.

Co není, ale může být. Pokud máte nadváhu a málo se pohybujete, může porušená glukózová tolerance postupně přejít do stádia diabetu.

Pokud byste byl opravdu zvědavý, mohl byste si nechat udělat tzv. glukózový toleranční test. Ten se zahajuje na lačno a poté vypijete 75 g cukru v čaji. Glykémie se měří na lačno a za 120 min. Pokud by byla hodnota vyšší než 11,1 mmol/l, byl by to jasný diabetes. Pokud by hodnota byla nižší než 7,8 mmol/l, byla by vyloučena i porušená glukózová tolerance. Myslím si ale, že to není nutné. Zkuste si spíše stanovit, třeba glukometrem, glykémie 1 hod. po vašem typickém jídle. Pokud bude hodnota na 11 mmol/l, rozhodně to nebude v pořádku.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Mildo, příčina vzniku diabetu 1. typu není známa. Předpokládá se, že pro vznik onemocnění existují u některých osob vrozené vlohy, které se týkají zejména nastavení imunitního systému. Ten za určitých okolností začíná rozeznávat některé součásti vašich vlastních buněk jako cizorodé látky, aktivuje se proti nim a nakonec vyvolá jejich řízenou destrukci. O tom, jak tento proces probíhá, se ví už poměrně mnoho. Neví se ale, co samo o sobě tento proces vyvolá, zda je to nějaká virová infekce, některé faktory z potravy, bakterií či životního prostředí. Většinou ale se poškození buněk produkujících inzulín odehrává velmi pomalu, často léta před tím, než se onemocnění zjistí. Beta buňky, které inzulín tvoří, mají velkou rezervu, a tak se onemocnění projeví teprve tehdy, když jejich počet klesne tak na 20 až 15% z původního množství, a to často v okamžiku, kdy člověk prodělává zrovna nějaké jiné onemocnění nebo celkové zatížení. Za těchto situací totiž stoupají nároky na produkci inzulínu. Proto někdy vzniká dojem, že diabetes vznikl po chřipce, po úrazu, v důsledku stresu a podobně.

Zmínil jsem, že celý proces by mohly spustit také některé faktory zevního prostředí a mezi ně by mohlo patřit také znečištění ovzduší, cizí látky v potravě a čistě teoreticky také agresivní chemické látky. Problém je ale v tom, že nic takového nebylo zatím prokázáno. Nejsou známy látky v potravě či v průmyslu, po kterých by diabetes vznikal častěji. Proto si nemyslím, že by vám posudkoví lékaři mohli uznat diabetes 1. typu jako nemoc z povolání. Samozřejmě za předpokladu, že zaměstnavatel dodržoval potřebné hygienické předpisy a koncentrace uvedených látek nepřesahovaly přípustnou míru a měl jste k dispozici předepsané ochranné prostředky.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lucie, pro lékaře je naprosto nemožné jakkoliv experimentovat s pacienty, pokud se nejedná s vědecky a eticky schválené projekty. Není to možné, ani pokud by to bylo jejich vyslovené přání. Odběr tkáně pankreatu je invazivní a do určité míry riskantní zákrok, který by případně mohl mít i závažné komplikace. A to vše pro zcela nezaručený postup, který by se mohl zkoušet ve vzdálené budoucnosti. Tolik tedy obecně.

To, že jednou případně bude možné odebrat pacientovy vlastní inzulín produkující buňky a následně je v laboratoři namnožit, je zatím jenom teorie. Teorií je také, že je bude možné namnožit v dostatečném množství, že skutečně budou náležitě fungovat a že nebudou v těle příjemce znovu odhojeny. Je to ovšem možné, experimentální studie, které jsou v začátcích, se zdají slibné. Pro ověření bude však nutné vynaložit velké úsilí. Stejně tak je ale možné, že se podaří najít jiné způsoby, jak chybějící buňky nahradit. Není proto nijak oprávněné provádět invazivní zákrok u dítěte jen proto, že existuje do budoucna určitá možnost.

Není také známo, jaké množství tkáně by se mělo odebrat a jak by se z ní měly potřebné buňky izolovat. Pro skladování by bylo nutné je pak zmrazit, před použitím zase rozmrazit. Co s nimi tyto procesy udělají? Není známo.

První zásadou lékaře je „především neškodit“. Jestliže tedy nevíme, a v tomto případě opravdu nevíme, jen se rýsuje jakási velmi lákavá možnost, nesmíme nic takového provádět. Kdybychom měli jednat podle každé možnosti, která se do budoucna nabízí, nechtěl bych opravdu být v kůži toho dítěte. A toho lékaře, který by to prováděl, také ne. Šel by rovnou do kriminálu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Vážený pane Ladislave, některé odpovědi na vaše otázky můžete najít na našich stránkách. Konkrétně např. v článku o onemocnění ledvin (diabetická nefropatie), obecně v článku o cukrovce 1. typu, dále v článku o ukazatelích vyrovnání diabetu (což částečně odpovídá na vaši otázku ohledně dalšího rozvoje komplikací diabetu).

Nejprve se ptáte na šanci pacienta s diabetem 1. typu dožít se průměrného věku, který se udává pro celou populaci osob (z nichž převážná většina diabetes nemá). Diabetes je onemocnění. I když se o jeho průběh staráme co nejlépe, dosáhnout normálního metabolického vyrovnání tak, jak je tomu u zdravých osob, se nám nepodaří. Každá porucha, která trvá dlouho, má na tělo určité negativní účinky. Nemůžeme tedy rozhodně očekávat, že by dokonce mohla být nějak prospěšná. I když existují výjimky. Tak např. tzv. srpkovitá anémie (chudokrevnost) je onemocnění, které postihuje převážně červené krvinky, které nejsou plně funkční a snáze se poškozují. Na druhé straně, toto dědičné onemocnění je rozšířené převážně v Africe, a to z jednoho prostého důvodu: Nosiči tohoto onemocnění mají větší odolnost vůči malárii a tudíž také, pokud malárii dostanou, lépe přežívají.

Nic takového ale bohužel není o cukrovce známo. Bylo ale zjištěno, že čím lépe je diabetes dlouhodobě vyrovnaný, tím méně se rozvíjejí pozdní komplikace diabetu, a také tím lepší je dlouhodobé přežívání pacientů. Statistické údaje jsou souhrnné, a tak pochopitelně zahrnují i různé výjimky a náhody. Jistě si dovedete představit, že například někdo, kdo je nyní zcela zdráv a cukrovku nemá, může v budoucnu onemocnět nějakou chorobou a zemřít dříve, než třeba jeho stejně starý sourozenec, který má dlouhodobě diabetes. Navíc data, která porovnávají přežívání diabetiků, musejí být dlouhodobá. Statistické výsledky známé dnes se tedy týkají osob, které onemocněly diabetem alespoň před 20 lety, ale většinou mnohem dříve. Od té doby se péče o diabetiky výrazně zlepšila a objevilo se rovněž mnoho nových technických pomocníků, které život s diabetem usnadňují a pomáhají dosahovat lepších výsledků.

Dostupná data ukazují, že přežívání pacientů s diabetem 1. typu je asi o 20% kratší, než je průměr v celé populaci. Pochopitelně ale záleží na tom, v jakém věku se diabetes objeví. Tak třeba průměrný věk, kterého se muži dožívají v Praze, je nyní asi 74 let, u žen je to 79 let. Diabetes v průměru zkrátí život asi o 20 %, ale s přibývajícím věkem, kdy je diabetes zjištěn, se rozdíl snižuje. Tak např. onemocní-li 20letý muž diabetem, zbývá mu pro dosažení 74 let ještě 54 roků. No a u diabetika je šance o něco menší, asi o 20%. Tedy je-li 20letému muži zjištěn diabetes 1. typu, má šanci se dožít v průměru asi 63 let. Útěchou ale může být, že data vycházejí ze starých nálezů a od té doby jistě nastal pokrok. A pokud pacient tohoto pokroku využije, budou jeho šance jistě lepší.

Další vaše otázka se týká léku na komplikace diabetu. Zde mohu pouze odpovědět, že pokud se pacient bude velmi pečlivě starat o svůj diabetes a bude dosahovat doporučených hodnot glykovaného hemoglobinu, další vývoj komplikací se může výrazně zpomalit nebo dokonce zastavit. Obecný lék na komplikace ale neexistuje. Mikroalbuminurie se ještě může při dobrém vyrovnání i normalizovat. V pozdějších stádiích však komplikace sice pomalu, ale přece jenom pokračují.

Článek o transplantačních metodách léčby diabetu teprve připravujeme. V současné době se ale transplantace provádějí jen ve výjimečných případech a hlavním důvodem pro ně zatím není ještě předcházet vzniku diabetických komplikací nebo dokonce usilovat o jejich ústup. Nejčastějším důvodem je kombinovaná transplantace pankreatu spolu s ledvinou, kdy už jsou závažné komplikace velmi pokročilé. Samotný pankreas nebo Langerhansovy ostrůvky se transplantují vzácně a to nejčastěji u osob, které trpí jinak obtížně zvládnutelnými nerozpoznávanými hypoglykemickými stavy při inzulínové léčbě. Zkušenosti ukazují, že pokud normální hodnoty glykémie po transplantaci trvají dlouhodobě, tedy alespoň 3 roky a více, může docházet u určitému ústupu projevů retinopatie, polyneuropatie a nefropatie. Pokročilé stavy se tím však již nemohou zvrátit.

Průlom v transplantační léčbě diabetu, který by dovolil její použití již preventivně, není zatím na blízkém obzoru. Já ale věřím, že některé metody se začnou testovat v průběhu několika let, tedy řekněme 5 let. Půjde ale určitě o první testy u malých skupin pacientů. Určitě se ale budou dále rozvíjet technické metody pro léčbu diabetu. Ty jsou do značné míry dostupné již nyní a pacienti by jich měli využívat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)