Obecné

Odpověď

Dobrý den, komplikace diabetu se léčí v Luhačovicích, Poděbradech nebo Karlových Varech.

(odpovídá as. MUDr. Pavlína Piťhová, Ph.D., Interní klinika UK 2.LF a FN v Motole)

Odpověď

Odpověď

Milá Dagmaro, bolesti nohou, provázející diabetes, vznikají zpravidla po dlouholetém trvání diabetu, obecně déle než 10 let. Mohou být způsobeny jedna zúženým průsvitem cév, způsobeným aterosklerózou (podobně jako u nediabetiků), nebo poškozením nervového systému dolních končetin.

Bolesti při cévním zúžení jsou typicky vyvolané tělesnou námahou, kdy se nároky na porokrvení končetin zvyšují. Ustávají po ukončení fyzické zátěže.

Neuropatické bolesti jsou tupé, někdy připomínají mravenčení či pálení. Jsou často provázené také sníženou citlivostí na ploskách a na nártru. Poškození nervů téhoto typu vzniká oparavdu při dlouhodobém trvání diabetu, i když je možné i u léta nepoznaného či nezjišťovaného diabetu. Mohou ale být také důsledkem jiných nemocí, např. při alkoholismu, či při některých chronických otravách, či autoimunitních chorobách, či čistě neurologických nemocech.

Souvislost bolestí nohou s jídlem, konkrétně zlepšení po jídle, není součástí žádného mně známého onemocnění, i když v medicíně je možné všechno. Může jít o také odvedení pozornosti jídlem.

Zjistit diabetes nebo jeho reálné riziko není obtížné. Nejpřesnější je orální glukoózový toleranční test, ale mohlo by stačit změřit glykémií na lačno (po celonočním půstu) a pak asi hodinu po strandardní snídani. Neznám váš věk ani případné jiné nemoci apod. Zkontrolovat glykémii je vhodné jednou za čas u každé odoby nad 40 let věku.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Katko, na vaši otázku, zda lék Levelanz může vyvolávat hypoglykémii či příznaky hypoglykémii podobné odpovídám podle údajů zjištěných u několika set pečlivě sledovaných pacientů léčených tímto lékem: hypoglykémie ani podobné stavy nebyly u tohoto léku hlášeny.  Je proto velmi málo pravděpodobné, že by tento lék byl u vás příčinou uváděných stavů.

Hodnota glykémie 5,1 mmol/l je zcela v normálním rozmezí.

Spíše bych se zaměřil na celou vaši zdravotní situaci. Nevím, jak dlouho jste po operaci, ale je dost možné, že uvedené příznaky jsou vyvolané vaším onemocněním. Je dost pravděpodobné, že se stav časem upraví. Lék Levelanz tomu může pomoci. Je ale také možné, že vám tento lék nemusí zcela vyhovovat. Potom by měl váš neurolog zkusit tento lék nahradit nějakým jiným.

Ve svém dotazu neuvádíte, zda máte diabetes a zda jste léčena pro diabetes nějakými léky či inzulínem. Někteří pacienti s diabetem mohou mít přechodně problémy se starostí o svůj diabetes a to může být provázena častějšími hypoglykémiemi. Bývá to ale přechodné.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jitko, na otázku, zda stres ovlivňuje hladinu krevního cukru, nejsem schopen jednoznačně odpovědět. Většina pacientů si rozhodně myslí, že ano a zdůvodňují tím často svoje nevyhovující výsledky. Rovněž lékaři to připouštějí. Při skutečném stresu se uvolňují stresové hormony, mezi něž patří zejména adrenalin a také kortizol, a ty oba glykémii krátkodobě zvyšují. Je to v podstatě příprava organismu ně nějakou akci, boj nebo útěk. A k tomu se přísun glukózy do tkáně hodí.

V praxi ale se takový stres u lékaře (alespoň doufám) vyskytuje jen výjimečně. A pokud se vyskytuje, tak se jedná většinou o osoby dlouhodobě vystresované a tedy výmluva na stres samotný není dostatečná omluva. Jejich stresu je nutné uzpůsobit i léčbu, a pokud tedy jsou hodnoty glykémie vysoké, je třeba je nějakým způsobem snižovat.

Z výsledků, které jste mi sdělila, jasně plyne, že diagnózu diabetu máte. Nejedná se ale o těžkou poruchu, přechod mezi porušenou glukózovou tolerancí a zjevným diabetem je plynulý. Pokud držíte dietu a dostatečně se pohybujete, máte hodnoty blízko normě. Když jste vystavena zátěži, kterou přestavuje orální glukózový toleranční test, přítomnost diabetu se odhalí.

Myslím, že vaše paní doktorka postupuje správně. Na prvním místě je ale důležitá dieta s omezením jak celkových kalorií, tak celkových sacharidů a velmi vhodný je pravidelný pohyb. Další zlepšení ale pomůže navodit Glucophage (metformin). Ten má řadu pozitivních účinků na diabetes, zejména snižuje zbytečné uvolňování glukózy na lačno, často během noci. Metformin zejména zlepšuje účinnost inzulínu. Nezvyšuje inzulínovou sekreci nebo ji dokonce trochu tlumí tím, že snižuje glykémii (takže nadměrná sekrece inzulínu není potřebná). Nepůsobí tedy hypoglykémii. Je to lék bezpečný, velmi dobře ozkoušený. Mezi jeho častější nežádoucí účinky patří u někoho snížená chuť k jídlu. To je ale u diabetiků vlastně žádoucí účinek, pokud to není příliš výrazné.

Vy nejste obézní, ale dodržování diety určitě vyrovnání diabetu zlepší. To, že jste si pořídila glukometr, velmi chválím. Znalost glykémií je základní předpoklad toho, abyste si sama ověřila efekt diety a pohybu a zlepší vám to motivaci. Klidně si sama vyzkoušejte, zda vám tréma z lékařské kontroly glykémií zvýší. Změřte si sama glykémii před návštěvou lékaře a potom ještě těsně před ní, obojí na lačno. Myslím, že se to příliš měnit nebude, rozdíly o 0,5 mmol/l bych nebral příliš vážně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Madlo, Vaše babička má řadu obtíží, které je možné obecně přisuzovat vysokému věku. Nicméně v každém případě si babička zasluhuje podrobné vyšetření a nejlepší by bylo, kdybyste ji k obvodnímu lékaři doprovodila a nechala si vše sama vysvětlit.

Za nejzávažnější považuji ten defekt v noze. Nebude-li se včas odpovídajícím způsobem léčit, může vést k závažné celkové infekci a případně až ke ztrátě končetiny. Měl by ji tedy vidět chirurg, který by buď sám zahájil léčbu, nebo by babičku odeslal to tzv. podiatické ambulance (která se zaměřuje na ošetřování nohou u diabetiků). Rána musí být zcela očištěna, nemá se na ni našlapovat, často je potřebná antibiotická léčba a je nutné posoudit, zda bude potřebné vyšetřit cévy dolních končetin.

Pocit chladných nohou může mít více příčin:

Může se jednat o špatnou průchodnost cév dolních končetin, nízký krevní tlak (to by vysvětlovalo ty pády), babička může mít také sníženou funkci štítné žlázy. V těchto všech případech by byly končetiny spíše chladné. Samotný zánět v noze může ale naopak teplotu zvyšovat. Je také možné, že babička má celkovou infekci, která pochází od té nohy. Infekce může vyvolávat teplotu a celkový pocit chladu.

Defekty na dolních končetinách se nejčastěji vyskytují u pacientů s diabetem. Diabetes by odhalilo měření glykémie. Myslím ale, že by to měla udělat obvodní lékařka, a teprve, pokud by se diabetes potvrdil, bylo by vhodné doma měřit při léčbě glykémie častěji.

Protože se jedná o starší paní, považuji za nejlepší, abyste ji vy nebo někdo z rodiny nějakým pro ni pohodlným způsobem dopravili k lékaři, který by vám navržený postup přímo vysvětlil.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Michaelo, množství moči nemusí přesně odpovídat tomu, kolik toho člověk vypil v posledních hodinách. K přesnějšímu posouzení lékaři používají sledování tzv. bilance tekutin. Pacient sbírá všechnu moč (opravdu všechnu, jinak to nemá cenu) a zapisuje, co přesně vypil, včetně potravin, které obsahuje velké množství vody, jako např. meloun, jogurt apod. Vyšetření je přesnější, pokud je pacient zacévkován, protože pak se žádná moč neztratí. Takové měření se ale používá jen u závažnějších stavů a musí trvat minimálně 24 hod., spíše déle.

Voda se z těla ale nemusí dostávat pouze močí. Např. pocením a dýcháním se denně ztratí asi 700 ml vody. Je-li vedro, nebo pokud se člověk hodně namáhá, může vypotit i 1 – 2 l tekutin za den. Voda se ztrácí také při průjmu.

Dojde-li krátkodobě k nerovnováze mezi vypitým množstvím tekutin a množstvím moči, nic závažného se neděje. Např. je-li vedro, a člověk si množství nápojů nehlídá, může vymočit mnohem méně, než vypije, protože moč se zahušťuje.

Člověk s diabetem močí více než vypije nejčastěji tehdy, když má vysokou glykémii. Cukr se dostává do moči a do ní s sebou strhává vodu. Je tomu tak, když je glykémie vyšší než 10 mmol/l a při glykémii kolem 20 to může být již velmi výrazné. Pokud by člověk pořádně nepil, dostavila by se za chvíli tzv. dehydratace (nedostatek vody) a kolaps. Samozřejmě tomu lze ale předejít dostatečným pitím.

V léčbě diabetu 2. typu se dnes používají také léky, které zvyšují vylučování cukru do moči. Ten se do moči dostává i při hodnotách nižších než 10 mmol/l. Zejména z počátku léčby se to může projevit větším močením. Pacient by na to měl být upozorněn.

A pochopitelně je tu ještě další možnost, a sice užívání diuretik, léků, které zvyšují vylučování sodíku (a tedy i vody) do moči. Diuretika se užívají např. při léčbě zvýšeného krevního tlaku nebo při otocích.

Někteří lidé mají latentní srdeční nedostatečnost. Ta se může projevovat tím, že se během dne tekutiny v době, kdy člověk převážně stojí, mírně hromadí, a když pak člověk leží, močí více, i když nic nepije.

Závěrem tedy: rozdíl 500 ml za 12 hodin nemusí být vůbec důležitý. Kdyby to tak ale trvale dlouhodobě, za 3 dny by celkový rozdíl byl již 3 l. Člověk by si pak mohl potvrdit i přírůstkem hmotnosti o 3 kg. A to již může být významné.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Adriano, základem léčby diabetu 1. typu je tzv. intenzivní inzulínová léčba. Ta sestává z 3 součástí:

1. Proškolení a motivace pacienta, aby věděl, proč a jak má sám usilovat o to, aby měl glykémie vyrovnané.  Tato edukace se musí pravidelně opakovat. Snaha pacienta je velmi důležitá, bez ní žádný inzulínový režim dobře nefunguje.
2. Trvalé sledování hodnot glykémie pomocí samostatného monitorování. Pacient by si měl měřit glykémie minimálně 3x denně, ale mnohem lepší je, když to provádí častěji, tedy 4x, 5x nebo i více. Před každou dávkou inzulínu a před každým jídlem by měl pacient uvažovat, jaké množství jídla je vhodné a kolik inzulínu k tomu bude potřebovat.
3. Inzulín se podává zpravidla ve 4 denních dávkách. 3x před hlavními jídly a 1x či 2x dlouhodobě působící inzulín. Dávky je nutné správně volit vzhledem k naměřené glykémií, k množství jídla a k činnosti, kterou pacient bude vykonávat.

Co se týče bodu 3, inzulín se může podávat inzulínovými pery nebo inzulínovou pumpou. Základní rozdíl mezi pumpou a pery je v tom, že pumpa vydává inzulín neustále po malých kapičkách. Tím nahrazuje dlouze působící inzulín. Místo extra injekce si pak pacient před jídly navolí odpovídající nárazovou dávku inzulínu. Rychlost základní  infúze si může pacient naprogramovat, třeba tak, aby přes den šla rychleji a v noci pomaleji.

Pumpa má svoje výhody i nevýhody. Mezi nevýhody patří, že ji pacient musí stále nosit s sebou připojenou na těle. Musí o ni pečovat a chránit ji, musí ošetřovat zavedenou inzulínovou kanylu, kterou je třeba měnit každé 2 – 3 dny. Pumpa je také drahá.

Výhodou pumpy je zejména flexibilita. Pacient si může volit přes den více bolusů, např. po jídle usoudí, že toho chce sníst ještě více, než původně plánoval, a tak si ještě něco přidá, aniž by se musel znovu píchat perem. U někoho je také výhoda, že trvalá infúze inzulínu je spolehlivější a pravidelnější, než působení tzv. dlouhodobých inzulínů. Rychlost infúze je také možné přechodně snížit apod. Jsou lidé, kteří pumpu nechtějí, protože jim inzulínová pera fungují dobře. Jiní naopak pumpu mají rádi a zdá se jim pohodlnější.

Podmínkou pro nasazení pumpy je, že pacient se o vyrovnání svého diabetu dostatečně stará, to znamená, že si pravidelně měří glykémie, odvažuje či přesně odhaduje stravu apod. U lidí, které toto nedělají, není tato nákladná pomůcka přínosná, je jenom drahá. A může být i nebezpečná.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce: Léčba inzulinovou pumpou má svá indikační kritéria. Jsou s ní léčeni především pacienti s diabetem 1. typu. Lze ji použít ale i u pacientů s diabetem 2.typu, kteří vyžadují intenzifikovaný inzulínový režim. Existují Inzulínové pumpy včetně tzv. CGM (systému kontinuální monitorace koncentrace glukózy), kdy kromě pumpy využívá pacient na těle připevněný senzor, který měří okamžitou hladinu krevního cukru a je připojen k lehkému vysílači, který bezdrátově zasílá naměřená data do inzulínové pumpy. Inzulínovou pumpu je možné naprogramovat tak, aby zvukovým signálem nebo vibrací upozornila na informace, zobrazené současně na displeji, a varovala tak na případy, kdy je vysoká pravděpodobnost, že se hladina glukózy blíží nebo již dosáhla stanovených hraničních nebo cílových hodnot. Pomocí těchto informací je možné se vyhnout hypoglykémiím nebo hyperglykémiím, snížit hodnotu HbA1c a dosáhnout lepší kontroly glykémie.
Podrobnější informace o kontinualním měření hladiny krevního cukru pomocí CGM inzulinových pump  naleznete také zde.

Inzulinové pumpy jsou členěny do tří kategorií:

1. inzulínové pumpy bazální

2. inzulínové pumpy s vestavěným kontinuálním monitorem na měření glukózy či napojením na glukometr

3. inzulínové pumpy s vestavěným kontinuálním monitorem a odezvou na měření glukózy

Indikace k předpisu inzulínové pumpy: Inzulínová pumpa je indikována a preskribována pouze v DIA centrech u diabetiků splňujících některé z následujících kritérií, podléhá schválení revizním lékařem:

• opakované a nepoznávané hypoglykémie, které nelze ovlivnit jinými terapeutickými metodami (včetně podávání analoga-Lantus)
• výrazný "dawn fenomén" (výrazné ranní hyperglykémie neovlivnitelné jinými intenzifikovanými inzulínovými režimy)
• prekoncepční stadium a gravidita, pokud není dosaženo úspěšné kompenzace diabetu jiným intenzifikovaným režimem
• prevence vzniku a jako možnost příznivého ovlivnění mikrovaskulárních komplikací diabetu při dlouhodobě špatné kompenzaci DM neovlivnitelné jinými inzulínovými režimy a průkazností zlepšení kompenzace při léčbě pumpou
• ochrana transplantované ledviny u pacientů, u nichž došlo k odhojení štěpu nebo u nichž nebyla provedena transplantace slinivky

Doplňující kritéria pro indikaci léčby inzulínovou pumpou:

• schopnost správnévolby režimu pumpy
• motivace, výchovaa spolupráce pacienta
• potřebné personální a technické vybavení pracoviště
• pravidelné monitorování parametrů kompenzace diabetu
• dostupný kontakt pacienta s ošetřovatelským týmem

Podrobněji najdete vše v Úhradové vyhlášce VZP od strany 48 "inzulinové pumpy".

Odpověď

Milá Marie, zodpovědně se vyjádřit k vašemu dotazu není možné, protože mi chybí řada důležitých informací. Především:

Čemu říkáte „vysoká glykémie ráno“?

Jaké léky užíváte? Zejména, nedostala jste nějakou injekci do kloubu, tedy speciálně injekci s obsahem kortikosteroidů?

Pokusím se tedy zodpovědět obecně.

1. Normální glykémie ráno před jídlem by neměla přesahovat 5,6 mmol/l. U lidí, kteří nejsou zatím léčeni žádnými léky na diabetes, bývá tato hodnota zvýšená zejména tehdy, pokud tělem produkovaný inzulín není schopen potlačovat nadměrné uvolňování glukózy z jater během noci. V lehčích případech (glykémie zhruba do 8 mmol/l) lze přísnější dietou (zejména méně kalorií ať již v podobě sacharidů či tuků). Pokud to samo nestačí, nasazuje se nejčastěji lék metformin. Máte-li tedy hodnoty opakovaně nad 8, budete pravděpodobně potřebovat nějakou léčbu, i když byste mohla zpočátku zkusit omezit množství jídla. Více se pohybovat po operaci kolene asi nebudete, ale bylo by to také vhodné.
2. Jakákoliv operace představuje pro tělo zátěž a často se v souvislosti s ní zhorší vyrovnání glukózového metabolismu. Také se lidé přechodně méně pohybují. Většina léků ale glykémie nezvyšuje. K přechodnému zhoršení dochází zejména při podávání protizánětlivých injekcí s dlouhodobě působícími kortikoidy do kloubů. To vyvolává pravidelně zhoršení metabolismu u diabetiků (trvat to může i 6 týdnů) a u nediabetiků s predispozicí k diabetu to často vyvolává zvýšení glykémií. Používání těchto injekcí by mělo být uvážlivé a lepší by bylo se bez nich obejít. Zhoršení vyvolávají také některé léky používané proti depresi.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce: hodnoty glykémie ve vztahu k cukrovce naleznete na konci článku v rubrice Diagnostika.

Odpověď

Milá Jano, na takovou otázku jsem odpovídal již mnohokrát, ale nikdy jsem si neodvážil dát nějaký časový termín, tedy aspoň pokud si ho žadatel přímo nevynutil. Napadá mě jedna z anekdot, jimiž bývaly odpovědi na dotazy Rádia Jerevan za minulého režimu: Kdy bude konečně líp? A odpověď zněla: Už bylo.

Nemoc je prostě nemoc, odchylka od normálního stavu. Něco se pokazilo a nejlíp by bylo, kdyby se to vůbec nestalo. To se ale špatně píše do novin nebo poslouchá v televizi a redaktoři hledají pořád něco převratného o tom, jak beznohý nyní skáče lépe než čtvernohý, i když se pak při dalším hledání ukáže, že ho nejdřív museli přes překážku přehodit a potom za ním jeho 2 umělé nohy.

Můj milý lékařský učitel, pan profesor Vladimír Bartoš, obdivoval Henryho Kissingera, dlouholetého poradce amerických prezidentů, který razil tzv. politiku drobných krůčků. Když se něco malého ale dobrého dá udělat, má se to udělat hned. Není to možná tak nápadné, jako hlasité sliby trvalého světového míru, ale zase to mívá delší trvání a směřuje to dobrým směrem.

Takže Vás možná potěší, že léčba diabetu 1. typu se za posledních 10 let hodně změnila. Konečně po letech neúspěchů byly vyvinuty kvalitní senzory glukózy v podkoží a konečně se stávají i pro nás dostupné. Fungují docela dobře a mohou spolupracovat s inzulinovou pumpou, takže na obzoru jsou již takové, které budou samy upravovat rychlost infúze inzulinu a budou radit, kolik a čeho máme sníst. Ideální to ale nebude a bude to sloužit jen tomu, kdo s takovým chytrým zařízením bude chtít a umět spolupracovat. Takže přeci jen pokrok a na dohled. A chcete-li, tedy do několika málo let.

Ale vy chcete slyšet něco jiného. Pořád to bude ten nekonečný boj o přežití, pořád budu muset sledovat co sníst a co nejíst, zkoumat, proč mi glykémie stoupá, i když jsem nic nesnědla, a pokud bych se na to na chvíli vykašlala a nechala to jen tak být, ať se pumpa stará, jejda, to by byl mazec? K tomu mě napadá jeden citát Goethova Fausta z úst sboru andělů, který si dovolím neuměle přeložit: „Jen toho, kdo se nepřestává snažit, můžeme zachránit“. Z hodin němčiny si to pamatuju jako: „Wer immer strebend sich bemüht, den können wir erlösen“. (No, buďte klidná, víc toho neumím). A pro diabetes to platí bohužel dost přesně. Už se dá mnoha věcem předejít a život usnadnit, ale nesmíte se přestat snažit. A člověk by si toho měl vážit, protože to přece jen není samo s sebou. Jsou za tím léta úsilí mnoha lidí.

Já když v novinách vidím titulek: „Injekce inzulinu mají odzvoněno. Vědci v americkém (čínském, ruském atd.) vynalezli …..atd.“, tak už si o tom myslím svoje a jen ze zvědavosti se podívám, o čem je řeč, protože to pak musím mnoha lidem vysvětlovat. Sám se sice těším, až to jednou bude pravda, ale protože jsem v tomto oboru přeci jen celkem informován, tak vím, že to nebude jen tak z ničeho nic a že tomu bude předcházet řada pokusů a zkoušek, a ty většinu trvají řadu let. Novináři rádi přehánějí a neradi si shánějí podrobnosti a výzkumníci zase potřebují podporu pro své často velkorysé plány a kdyby se sami nechválili, žádnou by nedostali. Řada nadějí by zhasla dřív, než by je někdo vyzkoušel. Výsledky svojí práce musejí hlásit  agenturám či sponzorům a informovat o nich v odborném tisku. Odborné zprávy jsou podrobovány velmi přísné kritice a do kvalitního časopisu se jen tak nedostanou, a když ano, trvá to často i 2 roky, než vše doloží a prezentují tak, aby to přísní anonymní recenzenti uznali za vhodné. Aby se o nich mezi tím vším přece jen vědělo, dostává se informace v tomto mezidobí do neodborného tisku, tedy např. do novin či jejich příloh, kde se z toho tolik nestřílí. A zde již ti méně sebekritičtí více popouštějí uzdu své fantazii a vysvětlují, že pokud se jejich nález (zatím ze zkumavek) osvědčí v pokusech u zvířat, mohlo by to znamenat průlom v léčbě. Ti skromnější jen vysvětlí, co se ještě všechno musí udělat, než bude možné pacientům něco skutečně slíbit, jenže senzacechtiví redaktoři to rádi upravují, aby se to víc líbilo.

Po takovémto skromném úvodu se konečně dostávám k odpovědi na váš původní dotaz.

U rozvinutého diabetu 1. typu pacientům chybějí beta-buňky pankreatu, které dokáží podle aktuální hladiny krevního cukru uvolňovat inzulín. Pokud zaniknou, samy od sebe se neobnoví. Co lze tedy pro „vyléčení“ udělat?

1. Je možné vyvinout technickou náhradu chybějící inzulinové sekrece. To se v současné době do určité míry daří, ale přirozenou sekreci inzulinu to nenahradí. S přihlédnutím k neustálým pokrokům v technologii, elektrochemii a informatice to je ale řešitelné, i když to nikdy nemůže být dokonalé.
2. Chybějící beta-buňky bude možné nahradit transplantací, regenerací nebo přeměnou některých existujících buněk na ty správné beta-buňky. Zatím jako nadějný vzor již existují metody jako transplantace celé slinivky břišní (což funguje výborně) nebo izolovaných Langerhansových ostrůvků (což také skoro funguje), a to i  u nás. Napsal jsem o tom v knize Léčba diabetu transplantací, nakladatelství Maxdorf, Praha 2018. Použití je ale z více důvodů zatím velmi omezené, zejména pro nutnost používat trvalou imunosupresívní léčbu a pro nedostatek vhodné tkáně k transplantaci. Intenzivně se hledají náhradní zdroje tkáně k transplantaci a také možnosti, jak se vyhnout nutnosti imunosupresívní léčby. Již nyní existují možnosti, jak takovou tkáň v laboratoři připravit. Jejich stabilita (aby je ta výroba inzulinu nepřestala bavit) a bezpečnost (aby se nepřeměnily v něco nebezpečného) není zatím ale dostatečně doložena a nebudou se v nejbližší době moci používat v léčbě, kromě zcela vyhrazených malých klinických studií.

Omluvte mi tentokrát mou zabíhavou a trochu nevybíravou odpověď. Jsou ostatně prázdniny, mám dovolenou, jsem jako lékař na diatáboře...
Nečekejte moc na budoucnost a využijte toho, co je již možné. Oba výše uvedené postupy se budou rychle rozvíjet. Ten první určitě a brzy, i když bude pořád protivný a složitý, ten druhý obtížněji, protože se bude muset bod po bodu léta testovat a zlepšovat. Nakonec se to podaří a nemusí to zas tak dlouho trvat. Jen si na nás život určitě vymyslí zas další zkoušky. Hezké léto.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)