Obecné

Odpověď

Milý Petře, možná bych potřeboval ještě vědět, zda máte nadváhu, ale typnul bych si, že ano. Říkám to proto, že úprava diety, zejména omezení celkového kalorického příjmu, je základním opatřením v léčbě diabetu 2. typu, a často pomůže lépe, než tablety. 

Diabetes 2. typu je kombinací dvou poruch. První poruchou je snížená citlivost tělesných tkání vůči působení inzulínu. Tou druhou poruchou je snížená sekrece inzulínu, která již nestačí plně k tomu, aby vyrovnala tu sníženou citlivost vůči inzulínu.

Pokud se sníží celkový  kalorický příjem a pokud se začnete dostatečně pohybovat, citlivost vůči inzulínu se zlepší, a tak může lépe vystačit množství inzulínu, které vaše tělo dokáže tvořit. 

Metformin je základním lékem v léčbě vaší poruchy. Dávka se pohybuje běžně mezi 1000 a 2000 mg, takže jistě máte ještě rezervu.

Ale nyní k těm bílým krvinkám (leukocytům). Leukocytů je několik základních typů a při podrobnějším vyšetření krevního obrazu se snadno pozná, o jaký typ jde. Nejčastěji je zvýšený počet tak zvaných granulocytů. Normální počer je mezi 2000 a 8000 na jeden krychlový milimetr krve. Granulocyty jsou potřebné k tělesné obraně proti řadě infekcí a bakteriím, které se mohou dostávat do krevního oběhu. Jejich snížený počer nebo velmi nízké hodnoty zvyšují riziko vzplanutí různých zejména bakteriálních infekcí. Naopak, při probíhající infekci, například v důsledku poranění, hnisání, při angíně, při zápalu plic a podobě, je jejich počet zvýšený třeba na 15 000 i více. První, co tedy lékaře napadne, je otázka, zda u vás neprobíhá nějaké takové onemocnění. Jsou-li hodnoty velmi vysoké, třeba nad 40 000 a nejsou známky zánětu, napadne lékaře, že by se mohlo jednat o nějaké onemocnění krvetvorby.

Diabetes mellitus 2. typu je zpravidla provázen sníženou citlivostí vůči inzulínu, říká se tomu inzulínová rezistence. Existuje velmi častá vloha pro diabetes 2. typu, kterému se říká syndrom inzulínové rezistence. Kromě snížené citlivosti vůči inzulínu se vyznačuje zpravidla obezitou, velkým obvodem pasu (nad 100 cm), zvýšeným krevním tlakem, zvýšenou hladinou krevních lipidů a celkově sklonem k postižení cév aterosklerózou. U určité skupiny s tímto (jinak velmi častým) syndromem, jsou také dlouhodobě zvýšené hodnoty bílých krvinek. Pokud se tedy u vás nezjistí žádné probíhající onemocnění, sázel bych právě na tuto možnost. Pokud se váš diabetes zlepší, je pravděpodobné, že i počet býlých krvinek klesne.

Jaká vyšetření tedy můžete očekávat? V prvé řadě bude podrobně vyšetřen váš krevní obraz a zjistí se, jaký typ býlých krvinek je u vás zvýšen. Kromě granulocytů mohou být zvýšené například lymfocyty. Ty jsou důležité k obraně proti řadě virových onemocnění a jsou také nositeli imunologické paměti - tedy abyste byl schopen reagovat na infekce, se kterými jste se v minulosti již setkal. Vysoké počty mohou být u některých virových onemocnění, ale také při některých poruchách krvetvorby.

Dále vám bude jistě vyšetřen tzv. C-reaktivní protein (CRP), což je poměrně jednoduchý ukazatel zánětu v těle. Vzhledem k tomu, že jste kuřák, podstoupíte asi tké rentgenové vyšetření hrudníku. 

Budou jistě vyšetřeny základní biochemické parametry ve vaší krvi. To vše jsou jednoduchá vyšetření. Teprve bude-li některé z nich nápadné, bude se vyšetření rozšiřovat. Myslím si ale, že se nejspíš o nic nejedná. Potřebujete zlepšit ještě vyrovnání diabetu, asi upravit dietu, mít v normě krevní tlak, mít v pořádku hladinu krevních lipidů, dostatečně se pohybovat, a ...., no samozařejmě, nekouřit. Proč dobrovolně volit další a zcela zbytečné riziko?

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Dagmaro, abych mohl přesněji odpovědět, musel bych opravdu znát více informací. Důvodů k celkové slabosti, vysokému krevnímu tlaku, bolestem břicha a podobně existuje mnoho. Omezím se tedy jen na to, co mě napadá v souvislosti s diabetem a ketolátkami v moči.

Ketolátky se objevují v moči zejména tehdy, je-li v organizmu nedostatek inzulínu, který je potřebný k normálnímu chodu látkové přeměny. Tělo si hledá náhradní zdroje energie, a těmi se krátkodobě stávají ketolátky, které vznikají zejména z tukových složek potravy a tělesných zásob. Inzulín jejich tvorbu tlumí, přičemž většinou stačí jeho poměrně malé množství. Ketoacidóza proto zpravidla nevzniká při diabetu 2. typu a naopak vznikne velmi snadno při špatně léčeném diabetu 1. typu. Ketolátky ale vznikají v těle také při hladovění, i když nikoliv v takové míře.

Mírná přítomnost ketolátek v moči je proto téměř normálním jevem při důsledné redukční dietě a nepředstavuje zvláštní riziko. Ve vašem případě je ale možné, že máte dlouhodobě špatně vyrovnaný diabetes a kromě snížené citlivosti na inzulín by u vás mohla postupně klesat schopnost vytvářet inzulín pod určité kritické hodnoty. V takovém případě, zejména u štíhlejších pacientů s diabetem 2. typu, se mohou v moči také objevit ketolátky. Může se dokonce stát, že i u pacienta s déle známým diabetem 2. typu postupně klesá sekrece inzulínu a diabetes pak připomíná formu typu 1.  Může se také jednat o špatně diagnostikovanou formu diabetu, která již od počátku měla charakter diabetu 1. typu, ale vznikala velmi pomalu.

V takovém případě by ale kromě ketolátek a cukru v moči byly vysoké i glykémie. Hodnoty glykémie neuvádíte a nevím, zda si je doma samostatně měříte. Pokud ale hodnoty nejsou výrazně nad 12 mmol/l, spíše nad 15 mmol/l, je ve vašem případě přítomnost ketoacidózy i v mírnější formě nepravděpodobná.

Špatně vyrovnaný diabetes 2. typu ale dlouhodobě vede k některým příznakům, které uvádíte, poměrně často. Jedná se o únavu, mírnou či větší nevolnost a různé bolesti. Větší obsah cukru v moči může být také provázen nedostatkem tekutin v organizmu a také nižšími hladinami sodíku a draslíku. Předpokládám, že při lékařských kontrolách se u vás glykémie opakovaně měřila, a tak možnost, že by se jednalo o špatně rozpoznaný pomalu vznikající diabetes 1. typu, považuji za velmi nepravděpodobnou.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, bohužel jsem v této době nenašla na českém trhu inzulinové pero s pamětí, které by bylo běžné sehnatelné.

Společnost Eli Lilly (např. inzulin Humalog, Abasaglar) uvedla na trh na několik let inzulinové pero HumaPen Memoir, které umožňovalo zaznamenat i několik posledních dávek. Dle dostupných informací se ale již od r. 2015 běžně neprodává. Často je však na internetu zmiňováno.

Společnost Novo Nordisk (např. inzulin Levemir, Insulatard, Novorapid, Actrapid, Fiasp…) má na svých aktuálních internetových stránkách uvedeno pero NovoPen ECHO, které umí zaznamenávat dávku a čas poslední aplikace. Pero by mělo být údajně v prodeji, ale v nabídkách českých lékáren a zdravotnických potřeb jsem ho našla pouze jako nedostupné.

Když se zmiňuje podání inzulinu, v ČR je dnes dostupná pomůcka Timesulin. Jedná se o  víčko na inzulinová pera, které Vám sice nezaznamená dávku podaného inzulinu, ale ukazuje alespoň čas od posledního podání.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Martine, pro diagnózu diabetu jsou dohodou stanovena jasná kritéria. Měření ale musí být provedeno za standardních podmínek a většinou nestačí jedno měření. Všechna tato kritéria jsou uvedena na našich stránkách v rubrice Diagnostika

Glykémie na lačno se má měřit po alespoň osmihodinovém lačnění. Stanovení by mělo být provedeno na profesionálním přístroji. Osobní glukometry jsou velmi dobré, ale hodí se zejména pro monitorování léčby. Nejsou vhodné pro posuzování mezních hodnot u zdravých osob, protože jejich povolená odchylka je asi 1 mmol/l nahoru i dolů, a to už může vést k nesprávnému stanovení diagnózy.

Nicméně, žádná z vašich hodnot neodpovídá diagnóze diabetu. Pokud by se jednalo o hodnoty skutečně na lačno, tak můžeme hovořit maximálně o porušené glukózové toleranci. Hodnota glykovaného hemoglobinu, což je dlouhodobý ukazatel, je zcela v normě. Podle všeho tedy diabetes nemáte. Pravděpodobně nemáte ani porušenou glukózovou toleranci.

Co není, ale může být. Pokud máte nadváhu a málo se pohybujete, může porušená glukózová tolerance postupně přejít do stádia diabetu.

Pokud byste byl opravdu zvědavý, mohl byste si nechat udělat tzv. glukózový toleranční test. Ten se zahajuje na lačno a poté vypijete 75 g cukru v čaji. Glykémie se měří na lačno a za 120 min. Pokud by byla hodnota vyšší než 11,1 mmol/l, byl by to jasný diabetes. Pokud by hodnota byla nižší než 7,8 mmol/l, byla by vyloučena i porušená glukózová tolerance. Myslím si ale, že to není nutné. Zkuste si spíše stanovit, třeba glukometrem, glykémie 1 hod. po vašem typickém jídle. Pokud bude hodnota na 11 mmol/l, rozhodně to nebude v pořádku.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Mildo, příčina vzniku diabetu 1. typu není známa. Předpokládá se, že pro vznik onemocnění existují u některých osob vrozené vlohy, které se týkají zejména nastavení imunitního systému. Ten za určitých okolností začíná rozeznávat některé součásti vašich vlastních buněk jako cizorodé látky, aktivuje se proti nim a nakonec vyvolá jejich řízenou destrukci. O tom, jak tento proces probíhá, se ví už poměrně mnoho. Neví se ale, co samo o sobě tento proces vyvolá, zda je to nějaká virová infekce, některé faktory z potravy, bakterií či životního prostředí. Většinou ale se poškození buněk produkujících inzulín odehrává velmi pomalu, často léta před tím, než se onemocnění zjistí. Beta buňky, které inzulín tvoří, mají velkou rezervu, a tak se onemocnění projeví teprve tehdy, když jejich počet klesne tak na 20 až 15% z původního množství, a to často v okamžiku, kdy člověk prodělává zrovna nějaké jiné onemocnění nebo celkové zatížení. Za těchto situací totiž stoupají nároky na produkci inzulínu. Proto někdy vzniká dojem, že diabetes vznikl po chřipce, po úrazu, v důsledku stresu a podobně.

Zmínil jsem, že celý proces by mohly spustit také některé faktory zevního prostředí a mezi ně by mohlo patřit také znečištění ovzduší, cizí látky v potravě a čistě teoreticky také agresivní chemické látky. Problém je ale v tom, že nic takového nebylo zatím prokázáno. Nejsou známy látky v potravě či v průmyslu, po kterých by diabetes vznikal častěji. Proto si nemyslím, že by vám posudkoví lékaři mohli uznat diabetes 1. typu jako nemoc z povolání. Samozřejmě za předpokladu, že zaměstnavatel dodržoval potřebné hygienické předpisy a koncentrace uvedených látek nepřesahovaly přípustnou míru a měl jste k dispozici předepsané ochranné prostředky.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lucie, pro lékaře je naprosto nemožné jakkoliv experimentovat s pacienty, pokud se nejedná s vědecky a eticky schválené projekty. Není to možné, ani pokud by to bylo jejich vyslovené přání. Odběr tkáně pankreatu je invazivní a do určité míry riskantní zákrok, který by případně mohl mít i závažné komplikace. A to vše pro zcela nezaručený postup, který by se mohl zkoušet ve vzdálené budoucnosti. Tolik tedy obecně.

To, že jednou případně bude možné odebrat pacientovy vlastní inzulín produkující buňky a následně je v laboratoři namnožit, je zatím jenom teorie. Teorií je také, že je bude možné namnožit v dostatečném množství, že skutečně budou náležitě fungovat a že nebudou v těle příjemce znovu odhojeny. Je to ovšem možné, experimentální studie, které jsou v začátcích, se zdají slibné. Pro ověření bude však nutné vynaložit velké úsilí. Stejně tak je ale možné, že se podaří najít jiné způsoby, jak chybějící buňky nahradit. Není proto nijak oprávněné provádět invazivní zákrok u dítěte jen proto, že existuje do budoucna určitá možnost.

Není také známo, jaké množství tkáně by se mělo odebrat a jak by se z ní měly potřebné buňky izolovat. Pro skladování by bylo nutné je pak zmrazit, před použitím zase rozmrazit. Co s nimi tyto procesy udělají? Není známo.

První zásadou lékaře je „především neškodit“. Jestliže tedy nevíme, a v tomto případě opravdu nevíme, jen se rýsuje jakási velmi lákavá možnost, nesmíme nic takového provádět. Kdybychom měli jednat podle každé možnosti, která se do budoucna nabízí, nechtěl bych opravdu být v kůži toho dítěte. A toho lékaře, který by to prováděl, také ne. Šel by rovnou do kriminálu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Vážený pane Ladislave, některé odpovědi na vaše otázky můžete najít na našich stránkách. Konkrétně např. v článku o onemocnění ledvin (diabetická nefropatie), obecně v článku o cukrovce 1. typu, dále v článku o ukazatelích vyrovnání diabetu (což částečně odpovídá na vaši otázku ohledně dalšího rozvoje komplikací diabetu).

Nejprve se ptáte na šanci pacienta s diabetem 1. typu dožít se průměrného věku, který se udává pro celou populaci osob (z nichž převážná většina diabetes nemá). Diabetes je onemocnění. I když se o jeho průběh staráme co nejlépe, dosáhnout normálního metabolického vyrovnání tak, jak je tomu u zdravých osob, se nám nepodaří. Každá porucha, která trvá dlouho, má na tělo určité negativní účinky. Nemůžeme tedy rozhodně očekávat, že by dokonce mohla být nějak prospěšná. I když existují výjimky. Tak např. tzv. srpkovitá anémie (chudokrevnost) je onemocnění, které postihuje převážně červené krvinky, které nejsou plně funkční a snáze se poškozují. Na druhé straně, toto dědičné onemocnění je rozšířené převážně v Africe, a to z jednoho prostého důvodu: Nosiči tohoto onemocnění mají větší odolnost vůči malárii a tudíž také, pokud malárii dostanou, lépe přežívají.

Nic takového ale bohužel není o cukrovce známo. Bylo ale zjištěno, že čím lépe je diabetes dlouhodobě vyrovnaný, tím méně se rozvíjejí pozdní komplikace diabetu, a také tím lepší je dlouhodobé přežívání pacientů. Statistické údaje jsou souhrnné, a tak pochopitelně zahrnují i různé výjimky a náhody. Jistě si dovedete představit, že například někdo, kdo je nyní zcela zdráv a cukrovku nemá, může v budoucnu onemocnět nějakou chorobou a zemřít dříve, než třeba jeho stejně starý sourozenec, který má dlouhodobě diabetes. Navíc data, která porovnávají přežívání diabetiků, musejí být dlouhodobá. Statistické výsledky známé dnes se tedy týkají osob, které onemocněly diabetem alespoň před 20 lety, ale většinou mnohem dříve. Od té doby se péče o diabetiky výrazně zlepšila a objevilo se rovněž mnoho nových technických pomocníků, které život s diabetem usnadňují a pomáhají dosahovat lepších výsledků.

Dostupná data ukazují, že přežívání pacientů s diabetem 1. typu je asi o 20% kratší, než je průměr v celé populaci. Pochopitelně ale záleží na tom, v jakém věku se diabetes objeví. Tak třeba průměrný věk, kterého se muži dožívají v Praze, je nyní asi 74 let, u žen je to 79 let. Diabetes v průměru zkrátí život asi o 20 %, ale s přibývajícím věkem, kdy je diabetes zjištěn, se rozdíl snižuje. Tak např. onemocní-li 20letý muž diabetem, zbývá mu pro dosažení 74 let ještě 54 roků. No a u diabetika je šance o něco menší, asi o 20%. Tedy je-li 20letému muži zjištěn diabetes 1. typu, má šanci se dožít v průměru asi 63 let. Útěchou ale může být, že data vycházejí ze starých nálezů a od té doby jistě nastal pokrok. A pokud pacient tohoto pokroku využije, budou jeho šance jistě lepší.

Další vaše otázka se týká léku na komplikace diabetu. Zde mohu pouze odpovědět, že pokud se pacient bude velmi pečlivě starat o svůj diabetes a bude dosahovat doporučených hodnot glykovaného hemoglobinu, další vývoj komplikací se může výrazně zpomalit nebo dokonce zastavit. Obecný lék na komplikace ale neexistuje. Mikroalbuminurie se ještě může při dobrém vyrovnání i normalizovat. V pozdějších stádiích však komplikace sice pomalu, ale přece jenom pokračují.

Článek o transplantačních metodách léčby diabetu teprve připravujeme. V současné době se ale transplantace provádějí jen ve výjimečných případech a hlavním důvodem pro ně zatím není ještě předcházet vzniku diabetických komplikací nebo dokonce usilovat o jejich ústup. Nejčastějším důvodem je kombinovaná transplantace pankreatu spolu s ledvinou, kdy už jsou závažné komplikace velmi pokročilé. Samotný pankreas nebo Langerhansovy ostrůvky se transplantují vzácně a to nejčastěji u osob, které trpí jinak obtížně zvládnutelnými nerozpoznávanými hypoglykemickými stavy při inzulínové léčbě. Zkušenosti ukazují, že pokud normální hodnoty glykémie po transplantaci trvají dlouhodobě, tedy alespoň 3 roky a více, může docházet u určitému ústupu projevů retinopatie, polyneuropatie a nefropatie. Pokročilé stavy se tím však již nemohou zvrátit.

Průlom v transplantační léčbě diabetu, který by dovolil její použití již preventivně, není zatím na blízkém obzoru. Já ale věřím, že některé metody se začnou testovat v průběhu několika let, tedy řekněme 5 let. Půjde ale určitě o první testy u malých skupin pacientů. Určitě se ale budou dále rozvíjet technické metody pro léčbu diabetu. Ty jsou do značné míry dostupné již nyní a pacienti by jich měli využívat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Pro krátkodobé jednorázové nasazení CGM podmínky jistě splňujete. Je vhodné jej využít právě u pacientů s kolísáním glykémie nebo hypoglykémiemi.

Může se ale jednat o zaslepenou verzi, která však při správném zaznamenávání událostí (aktivity, stravy, inzulinu…) pomůže s vysledováním návaznosti na jednotlivé akce. Jeden senzor vydrží kolem 6-8 dnů. Stran nasazení krátkodobé CGM je vhodné se dohodnout s Vaším ošetřujícím diabetologem.

Pro předepsání dlouhodobé real time monitorace platí u dětí stejné podmínky jako u dospělých. U dětí do 18 let ale pojišťovna hradí větší podíl z celkových nákladů.

Podmínky předepsání

1. Systém CGM je předepisován dětským pacientům s diabetes mellitus 1. typu
2. kteří mají:

1. Časté hypoglykémie (> 5% času stráveného v hypoglykemickém rozmezí - zjištěno předchozí krátkodobou monitorací)
2. Syndrom porušeného vnímání hypoglykémie
3. Labilní diabetes (kolísání glykémií)
4. Závažné hypoglykémie (2 a více závažné hypoglykémie v průběhu posledních 12 měsíců)

Současně před prvním nasazením musí být prokazatelná dobrá spolupráce pacienta nebo rodiny a předchozí dokumentované měření glykémie alespoň 4x denně nejméně 4 týdny.

Indikace labilní diabetes a/nebo časté hypoglykémie musí být doloženy daty z předchozí krátkodobé kontinuální monitorace nebo stažením dat z glukometru.

Pojišťovna hradí u dětí:

• Senzory na 256 dní v roce - u dětí mezi 7-18 lety věku 100% nákladů dostupné ekonomicky nejméně náročné varianty (pokud zvolíte variantu dražší rozdíl cen musíte uhradit sám/sama) na 144 dní. Zbývajících 112 dní (u dětí nad 7 let věku) je úhrada 75% ekonomicky nejméně náročné varianty

• Výjimku v tomto případě tvoří pacienti se závažným syndromem nerozpoznané hypoglykémie (hypoglykémi doprovázené komaty 2 a vícekrát ročně), kdy monitorace vedla u pacienta k poklesu počtu hypoglykemických komat. V tomto případě je možné poslat žádost k reviznímu lékaři a při schválení je pojišťovna ochotna uhradit 75% nákladů ale na 365 dní v roce.

• Vysílač pro CGM -  hradí 100% ekonomicky nejméně náročné varianty
• Přijímač pro CGM - schvalován maximálně 1x za rok - 100% ekonomicky nejméně náročné varianty

Pokud u Vašeho syna dochází k opakovaným hypoglykémiím dopoledne ve škole a při aktivitě je vhodné konzultovat Vašeho diabetologa a dohodnout se kromě CGM na případné úpravě ranní dávky inzulinu, zařazení svačin… Dle podrobnějších informací by Vám měl být schopen Váš diabetolog poradit. V souvislosti se sportem je vhodné dodržovat několik kroků.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Marku, na vaši otázku odpovídám čistě prakticky. Oficiální doporučení, jak skladovat inzulín, jsou uvedena na příbalovém letáku a zpravidla obsahují instrukci, že inzulín se má skladovat v lednici při teplotě 2 - 8 °C. Za těchto okolností výrobce ručí za uchování kvality po celou dobu do data exspirace, které je uvedeno na každém balení.

Prakticky ale platí, že ampule s inzulínem, respektive cartridge do inzulínového pera, vydrží při pokojové teplotě od otevření do spotřebování, což by nemělo být déle než asi 10 dnů. Pod pokojovou teplotou se rozumí teplota maximálně do 25 °C. Zároveň inzulín nesmí zmrznout. Nemá být také na přímém světle, zejména ne na přímém slunci.

Prakticky je ověřeno, že inzulín zůstává stabilní při použití v inzulínové pumpě, která se nosí přímo na těle, kde může teplota dosahovat odhadem až 30 °C a náplň v ní zůstává až 3 dny.

Při pobytu v zimě na horách mohou být inzulínové pero nebo pumpa uloženy v kapse spodního oblečení. Pokud mrzne, rozhodně musejí být pod bundou, kde teplota s jistotou neklesá pod 2 °C, a to ani na chvilku. Používáte-li inzulínovou pumpu, kanyla rovněž musí být po celou dobu ukryta pod vrstvou obleku. Mít inzulín v ruksaku není dostatečně bezpečné.

V létě inzulín nesmí být nikdy na přímém slunci a teplota by rovněž neměla přesáhnout 25 °C, i když krátký okamžik s teplotou okolo 30 °C ve stínu by rovněž neměl vadit. Inzulín rovněž není možné ponechávat v rozpáleném autě, vždy je lepší jej nosit s sebou, abyste měl jistotu, že nebyl vystaven vysoké teplotě. Krátkodobě na několik hodin je možné jej zabalit do termo tašky, dokonce se takové na krátkodobé uchovávání inzulínu prodávají. Je dobré ji pak v autě ještě zakrýt zavazadly. Rozhodně ale takto nedoporučuji skladovat zásobní inzulín. Ten by měl být vždy někde v lednici a s sebou na výlet byste měl brát vždy jen aktuálně používaná pera, případně náhradní ampuli. Za letních veder doporučuji používat malé termo pouzdro. No, na pláži je to vždycky problém. Každé pouzdro budí pozornost nenechavců, a tak jej ještě spíš než peníze nesmíte nechat ani chvíli bez dozoru.

Asi nemusím připomínat, že za každých okolností s sebou musíte nosit také nějaký cukr. Tomu ale mráz ani vedro nevadí.

Odpověď

Milý tazateli, nemohu přesněji odpovědět na vaši otázku, protože zdravotní stav vašeho bratrance není dostatečně popsán. Příčin poruchy zraku a funkce ledvin může být více. Jestliže ale u někoho v 17 letech je příčinou těchto poruch skutečně diabetes, neznamená to nic dobrého. Poruchy mohou být různě závažné, ale už i to, že jsou přítomny, není příznivé.

Pozdě na nějakou léčbu, která onemocnění alespoň zpomalí, pravděpodobně není. Nejdůležitější ovšem je, aby se pacient začal skutečně kvalitně léčit. Diabetes by měl být výborně vyrovnán a tomu by měl pacient podřídit svoje úsilí. Především si musí kvalitně kontrolovat glykémie, nejlépe s pomocí kontinuálního senzoru. Podle výsledků musí udržovat správnou dietu a inzulínovou léčbu. Dále by měl mít v normálních mezích krevní tlak a hladinu krevních tuků.

O nějakých dalších možnostech je možné uvažovat teprve tehdy, až se diabetes stabilizuje a ověří motivace pacienta. Pro výjimečné případy připadá v úvahu např. transplantace pankreatu, ale ta se provádí zpravidla s transplantací ledviny, pokud by pacientovy ledviny skutečně selhávaly.  Zvrátit rozvoj rozvinutých komplikací ale ani transplantace nedokáže. Navíc vyžaduje operaci a trvalou imunosupresivní léčbu. V dobrém případě by např. transplantace pankreatu mohla zpomalit rozvoj onemocnění očí, případně v dlouhodobém průběhu je i mírně zlepšit. Nezbytné je ale individuální posouzení a samozřejmě je nutná snaha a vůle pacienta.