Odpověď

Milá Lucie, člověk je už naučen, že se v životě může přihodit leccos. Proto je nutné v první řadě vyloučit, že měření neproběhlo správně nebo nebyl glukometr správně nastaven, např. na jiné jednotky (to by zas ale bylo nízké). Pokud ale babičce měří dobře, případně někomu dalšímu ukázal normální hodnotu, pak váš syn má nepochybně diabetes a musí se neodkladně dostavit k lékaři. Hodnota 32 mmol/l je velmi vysoká a bývá již provázena příznaky, jako je časté močení, žízeň, slabost a únava. Trvá-li to déle, mohl by být přímo ohrožen.

U dětí je kromě určitých dědičných vzácných forem (o to by ale u vašeho syna ve spojení s obezitou mohlo jít) mnohem častější diabetes 1. typu. Nicméně u obézních dospívajících se nyní občas zjišťuje i u osob takto mladých diabetes 2. typu. Ten ale jen zřídka vede k tak vysoké glykémii.

Dopořučuji tedy:

1. Dostavte se okamžitě ke specializovanému lékaři.

2. Berte obezitu svého syna velmi vážně. Nebude-li se proti tomu bojovat i případně složitějšími prostředky (včetně operace na zažívacím ústrojí), bude ho to později zdravotně velmi omezovat a bude mít složitý život. Později se mu bude dařit hubnout mnohem hůře. Musí být ale v péči dětských specialistů - endokrinologa - diabetologa. Kontrola 1x za rok je v tomto případě žalostně málo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:
Hodnoty glykémie ve vztahu k onemocnění cukrovkou naleznete v rubrice DIAGNOSTIKA.

Odpověď

Milá Katko, aby se lékaři a obzvlášť výzkumníci mezi sebou domluvili, stanovili si určitá kritéria pro to, čemu se říká diabetes. Kromě toho také určili některé hraniční stavy, označované jako:

●  porušená glukózová tolerance

●  porušená glykémie na lačno

●  a nyní dokonce i porušená glykémie po jídle.

Vycházejí z toho, že i mírnější poruchy se mohou nepříznivě odrazit na zdraví a vést např. k rychlejšímu vzniku aterosklerózy. Pro lepší představu vám posílám jeden obrázek, na kterém jsou všechny tyto stavy znázorněny a to podle hodnot glykémie na lačno, glykémie po jídle, glykémie za 120 minut po podání glukózy při glukózovém tolerančním testu a podle hodnoty glykovaného hemoglobinu. Jedná se o klasifikaci, kterou uznává Česká diabetologická společnost, ale také Americká diabetologická společnost.
Z obrázku plyne, že opakovaně zjištěná hodnota glykémie na lačno vyšší než 7,0 mmol/l se označuje jako diabetes. Na lačno ale znamená, že od večera pacient nic nejí a změří se ráno. Jako diabetes se také označuje stav, kdy je opakovaně zjištěna náhodná glykémie vyšší než 11,1 mmol/l, nebo je tato hodnota zjištěna za 120 min. při glukózovém tolerančním testu. Nově je také možné označit za diabetes stav, kdy je zjištěna hodnota glykovaného hemoglobinu vyšší než 47 mmol/mol.

Byla-li tedy vaše glykémie 7,6 zjištěna na lačno a stalo-li se tak opakovaně, máte diabetes. Bylo-li to za jiných okolností, nemusí to ještě znamenat diabetes. Hodnota glykovaného hemoglobinu 43 (mmol/mol) ještě diabetes neprokazuje, ale je lehce zvýšená.

V běžném životě ale člověk nepotřebuje přesnou klasifikaci. Podle všeho je vaše glykémie lehce zvýšená a (pokud se jedná o vás), máte přinejmenším poruchu glukózové tolerance. Nyní záleží na tom, kolik je vám let, jste-li štíhlá či obézní a zda trpíte ještě jinými poruchami. V každém případě by se hodila dieta a pohyb a opakované změření či domácí monitorování osobním glukometrem. Pokud se s takovou poruchou nic nedělá, většinou se to postupně zhoršuje a diabetes nakonec skutečně vznikne.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Hodnoty glykémie najdete v rubrice DIAGNOSTIKA.
Dále je možné se podívat také na článek o cílových hodnotách glykovaného hemoglobinu.

Vysvětlivka:
OGTT v grafu znamená orální glukózový toleranční test, podrobněji viz naše ENCYKLOPEDIE.

Odpověď

Milá paní Dagmaro, ptáte se opravdu velmi obecně a tak vám mohu také odpovědět jen velmi obecně. Z vašeho dotazu vím o vašem synovi totiž velmi málo a možností je tedy mnoho.

V prvé řadě je nutno vzít v úvahu, jakou operaci měl podstoupit. Pokud by se například jednalo o odstranění žlučníku, slepého střeva, infekčního ložiska někde v těle a podobně, tak by zánětlivé ukazatele ve vyšetření odpovídaly tomuto stavu a váš syn by měl být právě proto operován.

Může jít ale o nějakou úplně jinou plánovanou operaci, např. náhradu kyčelního kloubu, operaci na velkých cévách nebo na srdci či o plastickou operaci apod. V takovém případě se většinou zákrok neprovádí, aby se nekomplikoval rozšířením infekce. Je nutné zjistit, proč jsou zánětlivé ukazatele pozitivní, léčit příčinu a pacienta pak k operaci znovu pozvat.

CRP (značka pro tzv. C reaktivní protein) je krevní bílkovina tvořená v játrech, která se v těle objevuje, když dochází k nějaké formě zánětu. Normálně jsou jeho hodnoty od 1 do 5 mg/l. CRP se zvyšuje nejčastěji při bakteriálních infekcích, např. zápalu plic, těžší močové infekci, při hnisavém zánětu v podkoží – např. při rozsáhlém furunklu. Podle závažnosti jeho hodnoty dosahují 100 i více (až 500 mg/l). Hodnota 138 je vysoká a svědčí určitě o nějakém zánětu.

CRP se zvyšuje také (ale méně) při některých virových infekcích, při akutním infarktu myokardu, při revmatických chorobách, autoimunitních nemocech, při zánětu slinivky břišní, případně u pokročilejších nádorových nemocí.

Obvodní lékař by tedy měl u vašeho syna provést podrobnější vyšetření (pokud není příčina jasná, např. těžší zánět dýchacích cest) a pravděpodobnou infekci léčit.

Hodnota glykémie na lačno je zvýšená a může se jednat o diabetes (nikoliv takový, který by byl příčinou zvýšeného CRP, případně důvodem k odležení operace. Hodnota neutrofilů je v normě, kyselina močová hraniční – rovněž není důvod pro tuto hodnotu operaci odkládat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Hodnoty glykémie najdete v rubrice DIAGNOSTIKA.

Odpověď

Milá Ado, podle doporučení České diabetologické společnosti a také Americké diabetologické společnosti (která má shodou okolností stejné jméno jako vy (ADA – American Diabetes Association) se dá diabetes mellitus prokázat několika způsoby, z nichž jeden je „opakované zjištění glykémie kdykoliv během dne vyšší než 11,1 mmol/l“. Podle vašich měření tedy diabetes jednoznačně máte. Další informace se dočtete na našich stránkách v rubrice DIAGNOSTIKA.

Připadají v úvahu ještě některé málo pravděpodobné možnosti, jako že např. si měříte glykémii špatným způsobem (např. máte cukr na prstu, ze kterého se měříte, glukometr je vadný apod.). Je možné, že v den, kdy si vás paní doktorka pozvala na měření, jste velmi poctivě den před tím málo jedla a od večera již nic, a za těchto okolností se vaše ranní glykémie dostala do normálního rozmezí. Je ale s podivem, že váš glykovaný hemoglobin byl také v normě, nechce se mi tomu věřit.

Diagnózu diabetu by u vás mohl ověřit tzv. glukózový toleranční test. Přišla byste opět na lačno (od večera byste nic nejedla). Před testem by vám změřili glykémii a vy byste vypila 75 g cukru rozpuštěného v 300 ml čaje. Potom by vám glykémii změřili za 60 a 120 min. Diagnóza diabetu by se potvrdila, pokud byste za 120 min. měla glykémii vyšší než 11,1 mmol/l.

Já ale vašemu měření věřím a myslím si, že diabetes máte. Měla byste se měřit častěji, např. na lačno a 1 hod. po jídle. Měla byste začít držet diabetickou dietu a to tak, aby vám glykémie po jídle nestoupla více jak na 10 mmol/l, raději ani tolik ne. Pokud by to nestačilo, měla byste začít užívat nějaké léky, měřit se a opravdu držet dietu. To vše by vám vysvětlil diabetolog, ke kterému by vás vaše paní doktorka měla poslat. Je také možné, že vaše únava a nevolnost vyplývají z neléčeného diabetu. Je to pro vás velmi důležité, a tak mou radu poslechněte. I jen mírně zvýšené glykémie nad normu jsou škodlivé a mohou dlouhodobě zhoršovat vaše zdraví. Chválím vás za to, že jste si pořídila glukometr. Používejte jej. A s tou dietou opravdu začněte, jen potřebujete to poučení.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Příručku pro chlapy diabetiky lze nejlépe získat cestou svého diabetologa, kterému ji poskytne zástupce firmy Sanofi-Aventis, díky níž byla brožura vydána a která zajišťuje též její distribuci mezi lékaře.

(odpovídá přímo autorka Prof. MUDr. Kateřina Štechová, Ph.D. z Fakultní nemocnice Motol)

Odpověď

Milý Jane, lépe by se odpovídalo, kdybych znal váš věk, výšku a hmotnost. Nicméně, pokud vám lékař zjistil glykémii 15 mmol/l a výsledek ověřil, je to tak, máte diabetes, velmi pravděpodobně 2. typu, když jste dostal metformin (Glucophage XR 500 mg).

Základním opatřením pro vás budou správná dieta a zařazení pravidelného pohybu do vašeho režimu . O tom, jak to funguje, by vás mohlo informovat samostatné měření glykémií. Bylo by to pro vás velmi užitečné a „výchovné“.

Pro pacienty, kteří se nemusejí píchat inzulin, hradí pojišťovna jen omezené množství testovacích proužků, takže když je někdo pečlivý, většinou si nějaké přikupuje, viz náše články Pomůcky pro diabetiky, hrazené zdravotními pojišťovnami a Proužky do glukometru. Měřit byste se měl na lačno, cílem by měla být glykémie ráno mezi 4,5 – 5,6 mmol/l, ale hodnoty kolem 6 jsou přijatelné. Pokud se to nepodaří, režim byste měl více upravit, méně jíst a případně přidat další léky.

Poučné je také měřit glykémii hodinu po jídle. Pokud možno byste neměl mít více jako 10. Vyšší hodnoty vás upozorní, že jíte moc sacharidů nebo že potřebujete upravit léčbu.

Glukometr tedy doporučuji. Budou-li hodnoty dobré, nemusíte se později měřit časti, ale zatím to zkuste aspoň ráno a jednu hodinu po snídani. V prvé fázi využijte proužky, které vám váš diabetolog může předepsat. Glukometr dnes není žádná zvláštní vymoženost. Měl by jej používat každý diabetik. Na našem webu si můžete přečíst, jak se měření glukometrem provádí. Celková problematika vlastní kontroly glykémie je v rubrice Selfmonitorig.

Naučte se, jak upravovat dietu. Měl byste absolvovat podrobný edukační pohovor. Léčba diabetu bude hodně ve vašich rukách, ale musíte se to naučit.

Odpověď

Milá Renáto, asi nikdo nedokáže odpovědět na takto široce postavenou otázku. Diabetes má více typů, které vznikají z různých důvodů. Proto také se výzkum ubírá mnoha směry. Problematika je celospolečensky závažná, ve společnostech podobných té naší postihuje diabetes skoro 10% obyvatel.

Stejně jako u jiných nemocí je snahou vědců hledat metody, které

• Zabrání vzniku diabetu
• Zpomalí jeho průběh
• Vyléčí již rozvinutou chorobu
• Zpomalí nebo zastaví rozvoj komplikací, které diabetes přináší
• Zmírňují již rozvinuté komplikace
• Zlepšují kvalitu života nemocných s diabetem
• Prodlužují život pacientů s diabetem

Výzkum je prováděn buď ve státem řízených institucích, jako jsou university nebo státem řízené výzkumné ústavy, nebo v soukromých společností. Státem řízené instituce mají řešit zejména obecné biologické a zdravotnické otázky, které vyplývají ze státem schválených priorit a mají vést ke zlepšení zdravotního stavu populace. Soukromé instituce hledají zejména taková řešení, která se mohou uplatnit ve farmaceutickém průmyslu či na trhu zdravotní péče. Je pochopitelné, že soukromé společnosti jsou schopny investovat mnohem větší množství finančních prostředků pro výzkum, ale na druhé straně často očekávají rychlá řešení, která se brzy uplatní v praxi a vynaložené prostředky se vrátí. Jejich hlavním cílem je zlepšení léčby prostřednictvím nového bezpečného perorálního antidiabetika, nebo pomocí nového přípravku inzulínu, který má výhodnější vlastnosti, než dosavadní přípravky.

Vy jste asi měla na mysli možnost vyléčit vznikající nebo již rozvinutý diabetes 1. typu. Ale ani u takto zúženého dotazu není možné odpovědět pomocí jednoho příspěvku. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené tím, že u predisponovaných osob dochází zatím z neznámého důvodu k postupnému zániku beta buněk pankreatu, které vyrábějí inzulín. Protože se ještě ani neví, co vlastně zánik beta buněk způsobuje, nemohou být zatím výzkumné postupy zaměřeny cíleně na jednu určitou příčinu. Je celkem jasné, že řešení nemůže být krátkodobé a že případné zkoušení nového léčebného zásahu s nejistým úspěchem přináší výsledky až po několika letech výzkumu, což výrobci velmi pečlivě zvažují.

Postupů, jak předejít vzniku diabetu, zpomalit jeho rozvoj a případně vyléčit již rozvinutý diabetes mellitus 1. typu, se v experimentech, a ojediněle v klinických studiích u lidí, zkouší mnoho. Časová období, na které se různé studie zaměřují, ukazuje obrázek.

Dokud pacient nemá diabetes a ještě neprobíhá „ničení a zánik“ jeho buněk, je zde příležitost k preventivním opatřením. Protože ale dosud nevíme, co vlastně diabetes vyvolává a zda je určitá osoba skutečně ohrožena jeho vznikem, je možné se zatím zaměřovat jen na zcela bezpečné postupy, jako třeba vynechávání určitých složek potravy apod. Výzkum se odehrává zejména na úrovni molekulárně-genetické a hledají se určité odlišnosti u osob, u kterých diabetes nakonec vznikne.

V období označeném na obr. jako stádium I je již možné laboratorně prokázat, že autoimunitní proces skutečně probíhá, ale příslušná osoba má ještě normální hladiny krevního cukru. Počet beta buněk již klesá, a to je příležitost pokusit se imunitní proces nějakým způsobem zvrátit. Zbytek beta buněk by mohl zůstat uchován a dokonce by se mohly zregenerovat některé nové beta buňky.

Ve stádiu II už počet beta buněk kriticky poklesl a hladina krevního cukru stoupá. Nyní již víme, že pacient má diabetes 1. typu a můžeme si dovolit náročnější testování. Na úplné vyléčení ale už může být pozdě. Mohlo by se podařit uchovat alespoň část beta buněk a tím výrazně zlepšit průběh diabetu.

Ve stádiu III už téměř všechny beta buňky zanikly. Pokud není pacient správně léčen dostupnými inzulinovými metodami, jeho diabetes je nestabilní a mohou se vyvíjet dlouhodobé komplikace. Zde se mohou z nových léčebných postupů uplatnit transplantace pankreatu, transplantace Langerhansových ostrůvků a případně transpslantace beta buněk vytvořených v laboratoři, a to buď tzv. přeprogramováním jiných typů buněk, vypěstováním beta buněk z kmenových buněk anebo případně i použití buněk zvířecích.

Postupný rozvoj diabetu 1. typu od genetické vnímavosti až po úplnou autoimunitní destrukci a možnosti léčebného zásahu

Jak vidíte, výzkum léčby diabetu intenzivně probíhá. V klinických studiích se však zcela nové postupy testují opatrně a prvním cílem je posoudit, zda nejsou škodlivé a zda mají určitý alespoň laboratorní efekt. Pokud se určitý efekt prokáže a postup se jeví jako přijatelně bezpečný, naplánují se déle trvající studie u většího počtu pacientů. Ze všech intervenčních postupů, které jsou uvedeny v tabulce, se zatím žádný v dlouhodobém měřítku neosvědčil a nepoužívá se zatím jako skutečná léčba diabetu.

Pro dnešek je možné dodat již jen pár slov k „regulačním T lymfocytům“, na které jste se asi ptala:

Všechny správné imunitní reakce jsou v těle dobře koordinovány. Tak např. když onemocníte chřipkou a virus chřipky napadne vaše buňky, některé specializované T buňky to rozpoznají a dostanou signál, aby se rychle množily a připravily se na boj s chřipkovým virem. Trvá jim to několik dní a virus se zatím množí. Asi po 5 dnech je jich již tolik, že množství viru v těle začne klesat a bohužel některé napadené buňky v těle jsou v obranném boji zničeny i s virem. Kdyby to pokračovalo dále, tělo by se nakonec samo poškodilo. Proto se současně množí i tzv. regulační T-lymfocyty, které naopak mají za úkol imunitní proces v určitém okamžiku začít tlumit a téměř zastavit. Mezi tím se také vytvoří v těle protilátky a ty zbytkový virus drží na uzdě a vy se uzdravíte.

Při vzniku diabetu 1. typu se však má za to, že imunitní proces je z neznámých důvodů patologický a neměl by pokračovat, aby nebyly zničeny beta buňky. Proces by mohly ukončit regulační T lymfocyty, ale těch je zpravidla málo a na utlumení nestačí. Vědci proto zkoušejí odebrat od pacienta krevní vzorek a izolovat z něj regulační T lymfocyty. Ty se potom pokoušejí v laboratoři namnožit a aktivovat. Po navrácení takto namnožených regulačních T-lymfocytů by mohlo dojít k utlumení probíhajících imunitních reakcí. U některých nemocí se dokonce ukazuje, že to do určité míry funguje. Je to zejména v případech, kdy tělo reaguje proti více vlastním antigenům. U diabetu to zatím není vyzkoušené, ale mohlo by to také alespoň částečně fungovat. Podle mého názoru je hlavním problémem to, že některé regulační T-lymfocyty jsou celkově tlumivé a uklidňují více probíhajících imunologických procesů najednou – tedy i ty žádoucí. My bychom ale potřebovali specifické regulační T-lymfocyty, tedy jen ty, které budou tlumit další ničení beta buněk, ale nebudou se účastnit dalších imunitních procesů v těle. A to se zatím ještě nepodařilo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jiří, přiznám se, že nerozumím úplně vaší otázce. Nejspíš se domníváte, že příčinou, proč se nedokážete zvednout tak, abyste samostatně nasedl do svého auta, je diabetes. Možné to určitě je, ale na druhé straně, příčin může být více.

Svalovou slabost působí diabetes tehdy, pokud je špatně vyrovnaný. Například pří dlouhodobě vysoké glykémii může být tělo zbaveno dostatku tekutin, mohou chybět důležité soli a prvky, jako třeba sodík, draslík, vápník, chloridy apod. Další možností je, že dlouho trvající diabetes vedl k diabetické polyneuropatii a ta je přímo příčinou svalové slabosti.

Vy ale podle všeho máte diabetes velmi dobře vyrovnaný. Hodnota glykovaného hemoglobinu ("dlouhého cukru") 57 mmol/mol není nikterak strašná a hodnota 34 mmol/mol je dokonce zcela v normě. Podle všeho nemáte diabetes dlouho, a tak si myslím, že diabetes není příčinou vaší slabosti, možná k ní jen trochu přispívá.

Neuvedl jste mnoho informací, abych si mohl dostatečně představit situaci. Nevím, z jakého důvodu jste na vozíku. Příčinou může být nějaký úraz v mládí, ale také nějaké svalové onemocnění, které je příčinou vaší poruchy. To je, myslím, důležité vědět. Také uvádíte, že jste hodně zhubnul. Opět nevím, zda se tak stalo v důsledku nemoci, nebo naopak zda jste se po zjištění diabetu rozhodl zhubnout a podařilo se vám to. Při takovém nedostatku informací vám mohu dát jen zcela obecné rady:

Diabetes není pravděpodobně příčinou vaší slabosti. Máte ho nyní velmi dobře vyrovnaný a hodnota glykovaného hemoglobinu je na dolní hranici normy, což skoro naznačuje, že po zhubnutí už ani vaše laboratorní výsledky nejsou v pásmu diabetu.

Dal jste si úkol dokázat samostatně nastoupit do vašeho vozu. Stanovte si spolu s rehabilitačním pracovníkem postup, jak nastupování postupně nacvičit. Nechte si vysvětlit, které svaly zvláště potřebujete posílit a trénujte. Máte podle všeho silnou vůli, tak to jistě dokážete. Jen si ten cíl rozložte na realisticky dlouhou dobu, abyste nebyl zklamán, když se úspěch nedostaví hned. Asi by vám poradili i jiní lidé, kteří podobný problém také zažili.

Píšete, že máte jenom jednu ledvinu a že míváte časté infekce močových cest. Může to souvislet i s vaší omezenou hybností. Protože máte ledvinu jenom jednu, o to více o ni musíte pečovat. Měl byste znát svůj krevní tlak a včas léčit hypertenzi, měl byste sledovat případné infekce a ve spolupráci s lékaři je včas léčit a předcházet jim.

Pokud se vám podařilo zhubnout, snažte se tuto váhu udržet. Cvičením vám sice přibyde svalstvo, ale hmotnost by stoupat neměla. Jezte dostatečné množství kvalitních bílkovin, ale nikoliv nadměrné. K tomu celkem volně zeleninu, méně již sladké ovoce a jen velmi málo sacharidové přílohy, jako je chléb, knedlíky, brambory, rýže a podobně. Vyhýbejte se zbytečným živočišným tukům, je jich i v libovém mase dost.

O pití kokakoly jsme už v naší poradně psali v odpovědi na dotaz Nedostatek hořčíku u diabetika s inzulinem a pití coca-coly. V normálním množství není škodlivá - ale pozor, musí to být kola light nebo kola zero. Sladkou kolu nepijte. Ovocný čaj bez řepného cukru nebo Poděbradka prolinie jsou jistě vynikající. Ale většinu tekutin má tvořit obyčejná voda nebo čaj. Pijte kolem dvou litrů tekutin denně - pomůže to proti močovým infekcím. A choďte močit raději častěji, zbytečně moč nezadržujte.

Přeju vám hodně úspěchů a posílám těch pár rad. Více nemohu, když jinak váš zdravotní stav neznám.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Vážená paní Aleno, důvodů, proč se člověk může cítit nepřiměřeně unavený, je mnoho. Jednou z příčin může být nevyrovnaný diabetes. Nedostatek inzulínu v těle vede k nedostatečné tvorbě energie, kterou tělo potřebuje, a samotná vysoká glykémie může způsobit pocit únavy a ztrátu tekutin a některých iontů, jako např. hořčíku.

Vy ale píšete, že váš "dlouhý cukr", předpokládám glykovaný hemoglobin, je 48 mmol/mol, a to je celkem přijatelná hodnota svědčící proti nevyrovnanému diabetu. Myslím si tedy, že příčina vaší únavy spočívá v něčem jiném. Může to být na prvním místě obezita, kterou sama uvádíte. Ale protože jste ještě nedávno byla mnohem aktivnější, tak ani toto k vysvětlení nestačí.

Doporučuji vám, abyste navštívila vašeho obvodního lékaře a požadala jej o kontrolní vyšetření. Kromně úpravy krevního tlaku a vysvětlení redukční diety by bylo dobré, kdyby vám lékař provedl laboratorní vyšetření, které by mělo zahrnovat alespoň: krevní obraz, základní vyšetření moče, CRP (orientační ukazatel zánětu), kreatinin (ukazatel funkce ledvin), základní jaterní enzymy a dále ionty, jako jsou sodík, hořčík, draslík, chloridy a vápník a dále cholesterol a triacylglyceroly. Měla byste podstoupit i EKG. Ve vašem věku je také vhodné podstoupit kontrolní vyšetření tlustého střeva (kolonoskopii), pokud jste na něm již nebyla. To může odhalit zkryté krvácení, které může působit chudokrevnost a únavu. Měla byste také absolvovat gynekologickou kontrolu.

Užívání hořčíku většinou neškodí, ale pomáhat může jen v případě, že je ho v těle nedostatek. Pokud ho je v těle dostatek, jeho užívání únavu nezlepší.

Protože potřebujete být kvůli manželovi a zahradě opět fit, neměla byste nic odkládat a objednat se na vyšetření.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Jehly pro inzulínová pera jsou oficiálně určena k jednomu použití a podle výrobce by se měly vždy po použití vyměnit. Tedy pouze toto doporučení může dát lékař na podobný dotaz. Nejjednodušší by bylo použít inzulínovou stříkačku i s jehlou na jedno použití, nabrat inzulín z ampulky a poté stříkačku vyhodit.

Variantou je, že pacient má svoje inzulínové pero. To může být použito jen pro tohoto pacienta. Pokud si ve zdravotnickém zařízení nemůže inzulín aplikovat sám, může ho aplikovat sestra s jeho perem a použít k tomu novou jehlu, kterou poté vyhodí. Tenkou krytku znovu vůbec nenasazuje, mohla by se poranit.

V praxi se ovšem jehly do per používají opakovaně. Řada pacientů si aplikuje inzulín 4x i vícekrát denně, ale pojišťovna hradí na jeden rok jen 200 jehel. Kromě toho, výměna jehla je poměrně zdržující a evidentně zbytečná. Pacienti je tedy „na vlastní nebezpečí“ používají opakovaně, a to do otupení či zahnutí, většinou 3 – 10x. Postupují při tom tak, že po použití na jehlu nasadí opět tenkou originální krytku. Ta jde nasadit poměrně obtížně (asi to tak výrobci dělají schválně, aby to šlo špatně). Potom nasadí krytku celého pera. Někdy jim to jde obtížně a může se stát, že se jehly dotknou rukou, výjimečně se píchnou do prstu. Je na jejich rozhodnutí, zda jehlu pak zahodí, nebo to ignorují. Pacient si má aplikovat inzulín v hygienickém prostředí a mýt si ruce. V praxi se komplikace s tímto postupem prakticky nevyskytují.

Když se jehla vyměňuje, má se postupovat tak, že se stará jehla z pera odšroubuje. Nejlépe k tomu slouží široká krytka, kterou si pacient schoval od minulé výměny jehly. Odšroubuje starou jehlu s pomocí staré krytky a zahodí obojí. Krytka je široká, postup je bezpečný. Potom opět s pomocí nové široké krytky našroubuje novou jehlu, která je navíc kryta ještě tenkou krytkou.

Pro použití v nemocnici připadají v úvahu tyto postupy:

1. Pacient si sám pod dohledem sestry aplikuje inzulín svým perem. Na vlastní nebezpečí si případně nevymění jehlu a ponechá ji nasazenou pro příště. Sám nasadí tenkou krytku a nasadí velký kryt pera.
2. Pacient není schopen si sám píchnout inzulín, ale má vlastní pero a vlastní jehly. On sám nebo sestra nastaví potřebnou dávku inzulínu, on sám odstraní tenkou krytku a sestra mu aplikuje inzulín. On sám pak znovu nasadí tenkou krytku a kryt pera, případně jehlu vymění.  Pokud to neumí, musí sestra použít novou jehlu a bezpečně ji nasadit (i s velkou krytkou).
3. Pacient není schopen se starat o aplikaci svého inzulínu. Sestra nabere potřebné množství inzulínu do stříkačky na jedno použití a standardně jej aplikuje.

Dialyzační prostředí je možno považovat za potenciálně infekční. V rámci ochrany pacienta i personálu a to i z hlediska právního doporučuji 3. postup za nejvhodnější. Je-li pacient samostatný, připadá v úvahu postup 1., ale pacient musí být sám zodpovědný za dodržování správného postupu.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)