Proč to všechno děláme?

Asi všichni budou souhlasit, že když si glykémie udržujeme v rozmení 4–10 mmol/l, cítíme se lépe, než když se pohybují okolo 20 mmol/l, nebo kolísají od 2 mmol/l nahoru.

Ale taková hodnota kolem 10 či 13 mmol/l bývá docela příjemná, nehrozí hypoglykémie a nic zvláštního se neděje. A přesto se s tím nemůžeme spokojit. Dlouhodobě zvýšená hodnota je příčinou řady metabolických změn, které nakonec vedou ke vzniku pozdních orgánových komplikací diabetu. Ty už většinou nelze léčit, může se jen zpomalit jejich průběh. Některé z nich nakonec mohou mít závažné důsledky, jako jsou porucha až ztráta zraku, poškození ledvin, vznik ischemické choroby srdeční a poškození malých i velkých cév v mozku. Nepříjemná je diabetická neuropatie, která je příčinou bolestí a falešných pocitů a vede také ke ztrátě citlivosti zejména na dolních končetinách. Spolu s postižením cév může být příčinou vzniku kožních vředů a nehojících se defektů. Názvy komplikací, ke kterým dlouhodobě špatně léčený diabetes může vést, by mohly vytvořit celý seznam. Jejich společným znakem ale je, že jsou způsobeny dlouhodobě zvýšenou hladinou krevního cukru. A tomu můžeme do značné míry zabránit, jestliže se léčbě diabetu dostatečně věnujeme, snažíme se pochopit principy správné inzulinové léčby a zejména tyto principy dodržujeme v každodenním životě.